Dva nula

Je fajn, že ona počáteční strojenost a s ní spojená topornost většiny zúčastněných zmizí s prvním pivkem, cígem nebo double čízem. Pak už to jede na dřeň, to ti povidám. Člověk se u tohohle bijáku prakticky nemůže vyhnout floskulím, proto nezbývá nic jiného, než nastavit zrcadla, zasmát se u mrazivých okamžiků a na konci si s pocitem duševní očisty uprdnout, že Češi jsou hovada, ale umí to, alespoň někdy, reflektovat. A pak to spláchnout pěti dvanáctkami. Jo a Pavel Čapek je bůh. (01.07.2012)

Film krásně ukazuje, že fotbal je sport s největší koncentrací buranů mezi fanoušky. S výjimkou dvou intelektuálů ve VIP lóži, kteří na zápas přišli zřejmě omylem, jsou totiž v tomto filmu burani úplně všichni (včetně šestiletých dětí nebo Čapouna a dalších hostů v TV studiu). I když je zde spousta krásného absurdního humoru a kouzel nechtěného, délka filmu je asi 2x delší, než by bylo vhodné (dokonce delší než fotbalový zápas!) a obsahuje i takové chuťovky jako tříminutový záběr na letenské stromy nebo tříminutový záběr na rohový praporek. (04.07.2012)

V podstatě jen sestřih záběrů na fanoušky, pořadatele nebo komentátory jednoho fotbalového zápasu. Ten sám o sobě není vyloženě důležitý, i když se jedná o derby pražských S, ale proto, že lidé zde mluví a reagují bez zábran. Není to vždy příjemné pokoukání, a v tom je síla tohoto dokumentu. Na sebe, bez zábran, se člověk nebude rád koukat. (19.07.2017)

No, ty voe... Coto jako mnělo bejd? Sem bejval na Spartičce pečenej smaženej, ale voe, vod tý doby co chčijou do kelimků jen ten nealkáč, tak jim na to hážu hroudu, když z toho bitka nesmrdí až k nonstopáči, ale voe, to ti stejnak povidam jakože to ti fuck povidam voe, takhnlenc to na tý naší krásný Letný nevypadá. To nejni REALITA voe! Tomu vošoustovi co tuhle nactivotrhačnou chujovinu spískal, no voe, tomu hubu nadrtit a pak ho předhodit těm slávistickejm vopyčákům je málo, voe. Jak jako že mně tenhle vejbletek nastavuje zrdcadlo? Jaký zvrzaný zdrcadlo zase? Mám snad ňáky zrcadlo voe? No mám? No nemám! Ukaž mi ho voe a já ti ho rozflákám vo tu tvojí dršku vyblitou a střepem z něj tě podříznu jak podsvinče, ty nesparťanská lůzo špinavá! Hej počkej, kam zdrháš voe? Stůj! Ehm, může to být jak chce strojené (speciálně duo Kafka a Peňás i Italové), tendenčně sestříhané (mohli to sestříhat do libovolné podoby; klidně dvouhodinový záznam spánku několika desítek diváků, tak nudné utkání to tenkrát bylo) i naaranžované (autenticky působí pouze pohled do zákulisí veřejnoprávního studia a spontánní reakce na branky), ale ve výsledku je to zcela jedno, jelikož toto panoptikum buranských mudrců z podnapilého davu je odraz smutné reality (a to je idnesovská REALITA; kupříkladu VIPinu jsem si v doslechové vzdálenosti jednou protrpěl i naživo) jak to (nejen) na sparťanských tribunách chodívá. Bohužel. Zajímavé, že na hokeji se s tím člověk nesetká, jak je sezóna dlouhá, ale na fotbale s železnou (a tedy sparťanskou) pravidelností pokaždé. Je to umělé a nepřirozené, ale No, ale stejně… Sparta Praha Forever, voe! PS: Není pravda, že příroda je v tom tříminutovém záběru k dění na hřišti netečná; ty topoly se při druhém gólu zřetelně tetelí blahem! (26.02.2013)

Film o fotbalu bez fotbalu. Ukázka českého lidu opěvující národní sport, ale každý po svém. Po počátečním překvapivém rozjezdu ztrácí film vtipnost, začíná nudit (zdlouhavé opakování 10. až 12. minuty) a tak zůstane jen zajímavý nápad. Pak je tu problém autentičnosti: sami tvůrci se sice odvolávají na přirozenost a považovali ji za největší kritérium při výběru aktérů, ale jak zajistíte, aby byla jejich přirozenost a nenucenost opravdu pravdivá a nehraná, když se vědomě účastnili natáčení? (27.07.2012)