Dvojník

Začátek jsem rozdýchával hodně těžce a už jsem myslel, že jsem narazil na další z občasných filmových omylů. S postupujícím časem a příchodem druhého Simona mě ale film vcucnul a nakonec mi bylo trochu líto, že už je konec. Ve výsledku z toho mám smíšené dojmy a pocit nevyužitého potenciálu. Nebudu se holedbat, že jsem to pochopil, vidím v tom ale velké rezervy. Nápad originální, herecké obsazení parádní (Mia Wasikowska úžasná, Jesse Eissenberg velmi přesný), má to atmosféru, je tam i romantika, jenže na čtyři mi to všechno nestačí. Divné. Asi tak jako samotný film. (31.08.2014)

Snímek zřejmě vzbudí dost protichůdné reakce a tak to má v tomto případě asi být. Ono totiž adaptovat klasickou (a navíc ruskou) literaturu je v dnešní době hodně nevděčné. Myslím, že Ayoade to pojal hodně svérázně a z mého pohledu nejlépe, jak mohl. Atmosféra je správně hutná a depresivní a vůbec nevadí, že připomíná Kafku, Orwella, případně Gilliama, protože Ayoade si z nich bere to nejlepší a funkčně to skládá dohromady. Zpočátku rozehrává hodně zajímavou hru, která se Dostojevského novelou inspiruje jen volně, což v tomto případě překvapivě nevadí. Je zajímavé sledovat, jak skvěle Ayoade pracuje s motivem zrcadla, který je klíčový i pro předlohu. Sázka na Eisenberga se mu vyplatila, protože oba charaktery odlišil naprosto bravurně a bez zaváhání a nemá problém přejít okamžitě z jednoho do druhého. Ostatní, ač vynikající, jsou tu víceméně do počtu, ale dotvářejí celkovou atmosféru. Je pravda, že s přibývajícimi minutami se Ayoade začíná uchylovat k přílišné doslovnosti a jako by nevěděl, jak to celé zakončit. Nakonec to udělá uspokojivě, i když ne úplně jistě a možná mohl v tomto případě zůstat věrný předloze. Nicméně myslím, že Dvojník je zdařilým převedením nadčasového tématu do současnosti a svým přístupem se snaží zachovat kouzlo i atmosféru Dostojevského novely, což se po většinu času daří. 70% (09.04.2014)

Dvě věci. První je komentář uživatele Wacoslava, kterej je pěkně ubohej a pochybuji, že já psychopatem jsem. Ten sekundární bodík ... přestávám hodnotit filmy. Čeká mne další podobný film Oddělen s Brodym a počítám, že můj mozek dostane zabrat. Mám za sebou Enemy s Gyllenhaalem a doteď nevím co k tomu říct. Nyní mnou otřásl Dvojník a hodnotit takové filmy zřejmě nemá cenu. Obávám se, že se mi nepodařilo pochopit myšlenku filmu. MOŽNÉ SPOILERY: Mám dvě verze. Buď to nějak souvisí s prací, kde hlavní hrdina Simon makal - pač fráze typu "člověk je byznys, byznys je člověk" jsou teda odvážné a nějakou roli to určitě hraje v té pointě. Ta druhá věc - máme uzavřeného kluka, je přehlížený a v představách si vykresluje opak sebe samého. Zatímco ho lidi rádi nemají, ve své hlavě je všemi milován. Podaří se mu Dvojníka přetavit do reality a není schopen udržet potřebnou rovnováhu myšlenek a je vyplašený tou skutečností, proto to končí tak jak to končí. Je to jen teorie, ale jinak si to nedokážu vysvětlit. Jinak hudba, vizuální stránka, slušné herecké výkony, povedl se aj humor - poslední půlhodinka pěkný nervák, všecko ideální. (25.07.2015)

"ztracený, sám, neviditelný.. jako bys skrze mě mohl prostrčit ruce", říká dvojník Simonovi. Zde by asi bylo vhodné odhlédnout do Dostojevského a věnovat se jen scénáristům. Simon je plachý, zajíkává se, reakce jiných i samého prostředí jsou pociťovány nepřátelsky (a možná i takové jsou). Přitom to má v hlavě nejen v pořádku, ale je neobyčejně inteligentní. No, a zde se musí přirozeně objevit dvojník, který pomůže. Pokud ovšem nepřekročí svoje pravomoce. Dvojník (nechejme ho beze jména) Simona nezdvojuje, ale půlí (štěpí mu mysl - schizo-fren). Opětovné spojení až po katastrofě, která je zároveň katarzí... Kafka s Orwellem si tu často podávají ruce. (15.07.2015)

Brilantne zosnovaná lúpež identity. Okrem podmanivej hudby, 60-tkových kulís a precíznej réžie tu máme aj skvelý intenzívny príbeh v noir surrealistickom obale, kde všetko utrpenie hlavného hrdinu dostane zadosťučinenia v poctivo eskalovanom konci. Úplne iné než bratské Enemy, no u mňa rovnako skvelé. (13.06.2014)