Carol

Cate Blanchett je dáma. Rooney Mara je kouzelná. Carter Burwell je výborný. Spousta uživatelů zde zmiňuje, jak je Carol chladná, tuctová a srovnávají ji s červenou knihovnou. Já to tak neviděla. Pro mě má snímek skvělou atmosféru i celkové zpracování, a samotné barevné ladění tento dojem ještě více utvářelo. Chemie mezi Cate a Rooney funguje skvěle a jejich flirtování (scéna prvního obědu v restauraci) je úžasné a vyvolává rostoucí napětí mezi postavami. Chápu ty, kterým se snímek líbil, ale také rozumím těm, kteří jej nepovažují za dostatečně "živočišný", či emocionálně nabitý. Ale musí takové všechny snímky s touto tématikou být? Todd Haynes zde zvolil spíše nezávislý, klidný, tichý přístup. Jeho Carol nemá v úmyslu trhat srdce diváků drsně prokreslenými osudy hlavních hrdinek a strhujícím dramatem. Nekřičí do světa, jak je těžké být lesbickou ženou v tehdejší době, a jak těžké jsou volby, které musí učinit. Není prvoplánový a nehraje na efekt. Snímek je spíše jako klidná, malá říčka, která nabídne příjemné chvíle těm, kdo se u ní rozhodnou spočinout a strávit u ní příjemné chvíle. Někteří možná tuto řeku překročí s vidinou toho, že někde v dálce je větší jezero, kde je možná molo, loďky, či snad kemp. I tak by se Carol dala popsat. (03.12.2016)

Stezovat si, ze jde o sablonovity pribeh, ktery je "pouze" audiovizualne vypiplany nebo v nem nedejboze "vitezi forma nad obsahem" (nejhorsi floskule ever), znamena nepochopeni zanru melodramatu. Predevsim u Sirka, na ktereho Haynes navazoval uz v minulosti, je nesmirne dulezity povrch, nejruznejsi textury, latky, at uz dekor nebo kostymy, do kterych se tradicne projektovala sesnerovanost spolecnosti, a pusobila tak podvratne vuci lehce sablonovitym pribehum. Carol na tuto tradici nepochybne navazuje, ale zaroven ji aktualizuje, vede s ni dialog. Je to nesmirne taktilni, smyslovy (a smyslny) film, v nemz nejruznejsi povrchy (sklo, snehovy poprasek, obleceni) neustale odrazi vnitrni rozpolozeni postav. Zaroven ale Haynes oproti 50. letum tezi z toho, ze muze byt nepokryte queer a soucasne muze jit "pod povrch" (alespon fyzicky) mnohem snaz nez Sirk. Prave ta tvurci svoboda, ktera umoznuje natocit lesbickou romanci se vsim vsudy, v kombinaci s duslednym retrem, resp. takrka meta-aktualizaci toho retra, z Carol dela uchvacujici podivanou, ktera vam na konci rozbusi srdce jak o zavod a provokativne to utne driv, nez by mohla sklouznout ke klise. Tearjerker roku a na platne velka slast. (18.03.2016)

Krásna hudba (miestami mi to pripomínalo Glassov soundtrack k Hodinám) a dve výborné herečky. Ale chladné jak kanál. Na základe čoho sa vôbec do seba tie dve zamilovali? Celá tá ich veliká, odopretá láska je budovaná skrz návštevy prázdnych izieb, čítanie časopisov, pozeranie z okna auta, spánok a mlčanie. Čo o sebe tie dve vlastne navzájom vedeli? Lebo ja o nich neviem nič. Práve som dve hodiny pozeral love story o cudzích ľuďoch. Evidentne to bolo myslené vážne (na prvú pusu ma nechali čakať do polky filmu) a podobný prístup (odstup) už raz pri jednej queerovke Haynesovi vyšiel viac než dobre, ibaže vtedy to nebol film o láske. Ale o jej konci. Quaid vtedy ten film pretrpel, Mooreová ho pretrpela. V Carol trpia všetci a divák z toho má len zasnené pohľady, ľahostajnosť a chlad. Ešte aj v tej posteli (29.12.2015)

Obrovské zklamání vzhledem k tomu, že tohle byl už od traileru můj tip na letošní Oscary. Zatím můžu srovnat jen s Brooklynem a ten mě překvapil a byl mnohem lepší. Tenhle snímek je poměrně dost prázdný a povrchní a vlastně si mě ten příběh příliš nedostal. Herecky úžasné výkony Carol a Rooney, u kterých by pro mně NEnominace na Oscara byla překvapením, možná ve vedlejší roli i Sarah Paulson. Krásná kamera a hudba doprovázená skvostnou kamerou, ale vše je strašně povrchní a nejde moc do hloubky. Není to špatné, ale hodnocení dost ovlivňuje to, jak moc jsem od Carol čekal. (22.12.2015)

Todd Haynes už natočil jeden velice podobný film (DALEKO DO NEBE) a ani jeho nejnovějšímu počinu nelze upřít jistou uhrančivost. Avšak zatímco DALEKO DO NEBE byl vynikajícím filmem, CAROL se superlativům přiblíží jen v několika málo aspektech. Režisér dokáže diváka opravdu přenést v čase zpět do padesátých let a zaslouženě jsou tak pěny ódy na výpravnou stránku filmu. Samotné jiskření mezi hlavními postavami je stejně jako atmosféra padesátých let také téměř hmatatelná. V poslední řadě nelze nezmínit herecké výkony, především pak téměř až panovačně působící zjev Cate Blanchett, které stačí jediný pohled a pro všechny přítomné se v tu chvíli zastaví čas. Na druhou stranu nezvykle minimalistický projev Rooney Mara přestane přibližně v polovině stopáže bavit a její odevzanost začne iritovat. Vztah mezi hlavními představitelkami místy obrazně přípomíná dominantní a submisivní milenecký vztah v samotném počátku. Výčet superlativů a pozitiv zde končí. K výbornému zážitku tak přece jen něco chybělo. (17.02.2016)