Stopy

Křehká a čistá dobrodružná road movie napříč Austrálií s velbloudy. Stopy nejsou tak monumentální drama jako předchozí Curranův Barevný závoj, ale pro cílovou skupinu, která miluje dobrodružství na vážno s vnímáním světa a krásné přírody, představuje nádherný očistný zážitek, včetně závěrečné katarze. 75 % (30.04.2022)

"You're an odd girl, Robyn Davidson." --- Moc pěkný putování, po jehož absolvování jsem měl přesně tu samou chuť plácnout sebou do moře jako hrdinka. A to ne snad že by mě ta pouť podobně vyčerpala, spíš prostě vtáhla - mimo jiné skrz výjimečně normální filmový psisko a naprosto neodolatelnou postavu Eddieho. Jeho old fella se okamžitě zařadil k mym nejoblíbenějšim vedlejšim postavám, fakt že jo. (16.07.2014)

Krásnej film... Chce to ale mít vztah k tématu, naskočit na stejnou vlnu houpavého a hloubavého putování krajinou a neočekávat nějáké velké a líbivé dobrodrůža.. Celkově si to na nic nehraje, nikdo neonanuje, pouť se rozjíždí pomalu, zprvu jakoby nezáživně, ale postupně to pooomalinku graduje, izolace je stále citelnější, slov ubývá, meditativně rezonující hudba diváka ladí na tripoidní frekvenci a některé scény dokážou zmáčknout srdce fakt citelně..... Vyměnil bych klidně všechny blockbustery a Oscarové tahouny světa za jistotu, že aspoň jednou do roka vznikne takovýhle nenápadný ale silný film. (21.12.2014)

Cestovatelka Robyn Davidson razila heslo, čím míň toho na cestě, tím lepší. No něco na tom pravdy je. Taky jsem zvandroval víc, než jen Česko, i když se de facto s ní nemohu poměřovat, tak psa bych nikdy na tak dlouhou štreku nevzal. Ale zpět k filmu. Co dodat? Působivě natočené, ale jak se to vezme, žel ne moc zábavné. (16.07.2016)

Když sledujete Stopy máte problém uvěřit, že je to zkrátka a dobře jen hraný film s herci. Herci, kteří hrají příběh někoho jiného. A dělají to s takovou vervou a tak uvěřitelně, že vám to prostě splyne. Stopy jsou odzbrojující. Miluji cestopisy, zvláště ty ,,natvrdo'' ne ty typu jo jel jsem do Indie a tam jsem před letištěm viděl pána bez nohou a v hotelu takovýhleho pavouka ! A také miluji Austrálii. Nikdy jsem tam nebyl a sakra bych se tam chtěl podívat. Nevím proč, ta země vyvrhelů, dobrodruhů i domorodců mně prostě táhne k sobě přímo magickou silou. Austrálie země mnoha podob i míst, kde přijít o život je opravdu snadné...Stačí aby se vám v opuštěném vnitrozemí rozbilo auto a poté co vypijete vodu z chladiče už na žádnou další nenarazíte... Stopy mne vtáhly do sebe už od první minuty a já jen litoval, že jsem je neviděl v kině a že moje TV nemá o dva či tři metry úhlopříčky navíc.... Ten vizuál je prostě skvostný! Skvostná byla i Mia Wasikovska, které jsem věřil každou spáleninu od slunce, každý trn v chodidlech a každý beznadějně zacuchaný vlas pod promaštěným kloboukem. Jsem strašně rád, že jsem se díky tomuto filmu mohl té neskutečné cesty se zvířecími přáteli zúčastnit. pro Robyn to byla dlouhá a nebezpečná cesta za sebepoznáním, hledáním vlastních limitů, smířením s osudem i závěrečným překvapivým zjištěním, že samota strašně bolí. A říkám rovnou, tichá závist i když asi byly momenty, kdy jí holce nebylo hej... Smekám však před ní! --- Jinak i mně zprvu přišlo zvláštní brát sebou do pouště (navíc černého) pejsana, čemuž se zde leckdo v komentech podivuje a což leckdo i odsuzuje. Jenže Robyn o jednoho psa přišla už v dětství a asi neměla možnost svoji kamarádku Diggity někde na tak dlouhou cestu udat. A navíc Diggity byla správnej australáckej pes a ti zvládnou lecos, před čímž by evropský labrador couvnul... Ale to nejhlavnější Diggity - byla její nejlepší psí přítelkyně a co tato slova znamenají vědí jen ti, co nějakého toho čtyřnohého kamaráda mají či měli. Film byl prostě skvostný! Nestává se mi to často, ale tady je pro mně 5 hvězdiček málo. Jelikož ale více nemohu tak za mne je to jednoznačně za 5 doušků vody z omláceného hliníkového hrnku. Musím se poohlédnout po knize. * * * * * (12.04.2017)