Ill Manors

Po půlhodině jsem měla nutkání to vypnout - ve filmu se vrší jedna temná, násilná scéna za druhou. Co člověk, to zničený život poznamenaný už od dětství. Nadávek a sprostých slov víc než těch normálních. Jediné, co to trochu zachraňovalo, byly na tělo psané rapové songy, které komentovaly děj či vysvětlovaly minulost postav. Ale proč se bahnit v takových kumulovaných hrůzách, jejichž evidentním cílem je pouze šokovat? ____ Pak se však jednotlivé epizodické děje začnout protínat, a i práce s časem a jeho posouváním dozadu i dopředu zaujme. Není to už jen proud děsivých historek z podsvětí a periferie, sem tam se objeví i nějaká naděje a ukáže se, že charaktery některých postav nejsou zcela propadlé peklu. SHRNUTÍ: Film, který se snaží být hooodně drsný. P. S. Absolutně mě nepřesvědčilo, že za bídný život zobrazených lidí může nějaký záhadný krutý systém. Pokud bychom za něj měli považovat státní aparát, tak ten naopak zjevně funguje - snaživá sociální pracovnice i policie. Kdo je na vině za zničené životy jsou převážně ti lidé sami. Jistě, nesou si často zlá traumata z dětství, ale jejich řešením asi nebude šířit násilí dál, že? (12.12.2020)

Mně se tahle nepěkně mrazivá skládačka ze životů drogových dealerů a prostitutek okořeněná stylovými rapovými songy hodně líbila. Tedy na filmovém plátně, jako ukázka, kam až se naše společnost může dostat. Jako realitu na vlastní kůži bych to v rámci dospívání rozhodně zažít nechtěl. Prodávání za dvacku nebo začlenění nováčka do gangu a následné zúčtování v důsledku nešťastné shody okolností patří k nejsilnějším pasážím Ill Manors. Co se všechno může dít v některých částech (nejen) Londýna, jen pár kroků od míst, kde „normálně“ žijeme, tenhle film vypráví tak dobře a natolik zajímavou formou, jako málo jiných filmů. Tleskám režisérovi Benu Drewovi za vynikající debut. (15.09.2013)

Čtvrť plná sraček- volně přeložený název filmu. Město bohů v anglickém znění. Čtvrť plná dealerů. feťáků, šlapek a beznaděje. Tvůrci nám servírují několik příběhů lidí, kteří se dějem pak volně proplétají. Není naděje a to je vše. Nic nového, přesto nezavrhuji. Přes velmi divný a nudný začátek poměrně slušné sociální drama. Viděl jsem ale i lepší kusy. 60% (07.04.2013)

Drsné. A na debut naprosto vyzrálé!! Pásy je skutečně nutné si pořádně zapnout, protože tenhle Londýn se milovníkům pamětihodností líbit zřejmě nebude. Děti s nabitýma bouchačkama, děvky s ostrýma loktama, feťáci se zoufalým pohledem, lidi bez naděje, cílů a ideálů. Rapová intermezza mezi jednotlivými příběhy, které se postupně pojí do jednoho, nevadí ani vyznavačům jiných hudebních žánrů, samotné poselství filmu je aktuální a naléhavé. Příjemná je i částečná nedoslovnost, konečně zase někdo pochopil, že divák nemusí být úplný magor. Průměrnější rozjezd vytáhne nahoru velmi solidní druhá polovina snímku, a i když je obtížné se s někým ztotožnit, tahle intenzivní jízda dostatečně uspokojí!! (26.12.2012)

Filmů plných násilí, drog a vulgarit je moc. Na můj vkus až příliš. Ale má to nějaký důvod, možná jsou lidi, kteří to vidí úplně jinak a naopak by řekli, že je to téma opomíjené. Myslím to tak, že já v ničem podobným nežiju, třeba i proto, že se tomu zcela záměrně vyhýbám, zatímco někdo jiný to může vnímat jako běžnou realitu, kterou co do kvantity válcují maloměšťácký srajdy. Takže ať to nějak uzavřu- nezpochybňuju, že dnes lidi žijou v takové mravní i skutečné špíně, jenom si přeju, aby tenhle svět nakonec nepřeválcoval ten můj. Taky není úplně byz chyby, ale tady v tom nefunguje lautr nic. Na Ill Manors se mi ale líbilo právě to, že si tady někteří lidé, vlastně skoro všichni, zachovali větší či menší kus lidskosti. Jak moc to přitom bylo realistický, to skutečně nedokážu posoudit. Ale bylo mi to sympatický a značně to ovlivnilo moje hodnocení. Depka, kterou ve mně podobný filmy pravidelně vyvolávají, se sice dostavila, ale tentokrát nebyla tak intenzivní. (24.03.2013)