Medvedík

Křehký film o křehké duši skryté za obrovitým tělem osmatřicetiletého profesionálního kulturisty Dennise, jenž hledá a stále nemůže najít TU PRAVOU životní partnerku, potažmo štěstí a smysl života. Film o niterné potřebě spřízněné duše. Debut dánského režiséra Matthiesena, zrealizovaný na základech jeho pět let starého krátkometrážního filmu Dennis. ~ /dále možné stopy spoilerů/ Ač je příběh tohoto plachého sympaťáka – protagonisty, který téměř nesleze ze záběru, v dobrém slova smyslu relativně prostý, těží z poměrně podstatných kontrastů, a to jak z hlediska zvolených lokací (Dánsko x Thajsko > domov x ráj pro sexuální turistiku > láska x sex), tak kupříkladu i co se týče zjevných disproporcí postav (obr x drobná Thajka). Kromě zmíněného hledání konkrétní osoby má snímek i další rozměr, spočívající v Dennisově postupném odstřihávání se od diktátu vlastní autoritativní matky, která – ač již poměrně vetchá a křehká – zcela sobecky manipuluje s životem svého syna. Film o probití se ke svobodě, osamostatnění se a možnosti nezávislého rozhodování a vlastní volby. ~ Je pravda, že 10 timer til Paradis je natočen dosti nekonfliktně a způsobem, aby do sebe vše zapadalo, tak jak má (někdo dokonce snímek může označit jako pseudoartový), nicméně jeho nekomplikovaná struktura v kombinaci s přitažlivým tématem a výraznými hereckými typy neobvyklého vzezření z něj dělá cosi, na co se rádi podíváte, ať už jste šťastně zadaní nebo na podobné pouti jako Dennis. A pamatujme si, nic nemusí být takové, jak se na první pohled zdá... (Mimochodem, naprosto hloupé distribuční názvy, včetně toho nejhloupějšího – českého.) (04.11.2012)

Obrovský Dennis sa snaží nájsť lásku svojho života, pri tom mu v tom bráni, jeho plachosť a drbnutá, zároveň aj ním posadnutá matka. Je to pomalé a keď sa to začne dramaticky rozbiehať, je už aj koniec. Neužil som si to, len som hodinu a pól čumel na sympatického kulturistu, pár malých aziatiek a na nie najlepšiu matku roka, ktorá by si zaslúžila za svoju povahu, kľačať na hrachu v kúte minimálne doživotne. Príjemný film, s jednoduchým námetom a sympatickými nehercami. (23.04.2014)

Málokdy mám pocit, že by ve filmu mělo padnout méně slov. Přímočarý a naprosto předvídatelný film mi nenabídl jiný pohled na vztah matka-syn. Snad jen "Medvídkovo" svalstvo, které zabírá půlku obrazu, zobrazuje, že i velký člověk může být v jádru malinký jak hrášek. Ovšem pokud někdo snad čeká, že získá soukromou zpověď kulturisty nebo náhled do jeho komunity, tak ho mohu ubezpečit, že se více dozví soustředěným pohledem na sadu činek. (02.07.2012)

Mazel klame tělem téměř až do samotného závěru. Celou dobu jsem přemýšlel, zda je vše jen podívaná na efekt, kde absence nápadu a děje je doháněna uměle přeháněnými protiklady. A zda Kold je tak výborný minimalistický herec a nebo jen režisér věděl, že by jakýkoliv pokus o projev byl průšvih. Trochu mne překvapují zdejší komentáře o jemné duši atp. Vy jste z těch 5 pěti vět a jednoho stálého "psího" pohledu se opravdu o Denisovi něco dozvěděli? Až decentně vyhrocený konec, díky kterému se postava Denise musela konečně trochu projevit, mi pomohl najít si k hlavnímu hrdinovi cestu a přehodnotit to, co jsem si předchozí hodinu myslel. Hodně vydřené čtyři hvězdy, ale ty boule místo krku mi nedají spát hodně dlouho... (06.03.2014)

Tělo člověka je jako schránka na poklady. Každá má jiný tvar, a každá skrývá něco jiného. A pro každého má ten který poklad zcela jiný význam. Teddy Bear je film o nutnosti nahlížet na člověka z více úhlů. O složitosti hledání vlastního místa a štěstí. A přitom je to naprosto jednoduchý film, žádné umění. Jen se na to hezky dívá... (08.07.2012)