Réžia:
Joachim LafosseKamera:
Jean-François HensgensHudba:
Julien ClercHrajú:
Niels Arestrup, Tahar Rahim, Émilie Dequenne, Nathalie Boutefeu, Yannick Renier, Jean-Henri Compère, Stéphane Bissot, Redouane Behache, Baya Belal (viac)Obsahy(1)
Před lety André pomohl s přestěhováním malého marockého chlapce do Belgie a vychoval ho jako vlastního syna. Nyní dospělý Mounir miluje Murielle, požádá ji o ruku a společně začnou žít v Andrého domě. Jejich materiální závislost na muži se mnohonásobně zvýší, po narození čtyř dětí se pak stane neúnosnou. Andrého velkorysost, laskavost a síla pozvolna budují kolem mladého páru neviditelnou zeď. Zejména pro Murielle se z ní postupně stává vězení, v němž se začne dusit. Na otázku, jak nesnadné je odpoutat se od člověka, který nám vše dal, byl naším ochráncem, mentorem a rádcem, není jednoduchá odpověď. V tomto intimním, působivém a zneklidňujícím snímku vede taková situace k nevyhnutelné rodinné tragédii. Režiséra dramatu, které připomíná antické tragédie, nezajímají ideje, ale postavy: hrdinové v něm ožívají díky skvělým hercům – Nielsu Arestrupovi, Émilii Dequennové a Taharu Rahimovi, který je známý hlavní rolí ve snímku Jacquese Audiarda Prorok. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (23)
Stažená, upocená atmosféra, která graduje s každou minutou a neúprosně míří do nikam, ve spojení s nesympatičností většiny postav a trochu těžkou uvěřitelností jejich chování, však podmanivě viří krev většiny diváků. Svůj podíl viny má každý a divák také většinu postav nenávidí. Už dlouhou dobu jsem neodcházel z kina tak plný emocí jako z tohoto filmu. ()
Je to film o tom, že když neposloucháte vlastní srdce a nevnímáte signály, které vám život dává, může vše skončit tragicky. Ač je konec velmi nešťastný, což předznamenává začátek (i když nelze moc zprvu tušit jak), trochu jsem ho v průběhu očekával a při pohledu na vývoj v příběhu se ani neni čemu divit, protože to hlavní postavy nechaly zajít příliš daleko a přitom měli spoustu možností vše změnit. Můžou si za něj sami. Každopádně je to především podobenství na lidské vztahy a silné psychologické drama, které vás v závěru asi bude pěkně šokovat. ()
Trýznivé drama ženy, matky a manželky, která se vzdá sama sebe a nenajde již vnitřní sílu potřebnou k rozhodnutí vzepřít se svému okolí. Film by potřeboval zastřihnout svoji délku, aby dal vyniknout důležitým pilířům filmu, které jsou příliš zahlcené vycpávkou v podobě plytkých a nic neříkajících scén. (FFKV) ()
Spoilery: Podle popisu jsem čekala trošku něco jiného, on Mounir byl na svém adoptivním taťkovi závislý hlavně materiálně, než citově řekla bych. André byl odporný citový vyděrač, ale alespoň pomáhal s dětmi a staral se. Mounir udělal své ženě čtyři děti, o které se nestaral, když byl problém odjel raději pryč a nechal jí samotnou, i když věděl, že je absolutně vyčerpaná a když se vrátil, seřval jí a děti, že se ani nemůže v klidu podívat na gauči na fotbal. Totální sobec, který ji ještě vrazil facku, když vyčerpáním usnula. Celá tato situace spěla k tragédii a z mého pohledu z ní viním jednoznačně Mounira, který věděl že je jeho žena nemocná a potřebuje se léčit (viděla to i jeho matka na letišti) a stejně jí nechal doma samotnou se čtyřmi malými dětmi. ()
Spise nez "Prijit o rozum" bych nazev po smyslu prekladal jako "Ztratit smysl". A je to hodne silne a hodne ostre. Je v tom mozne spatrovat metaforu blahosklonneho pristupu k imigrantum (jsme na vas hodni a tak se chovejte jak chceme my), ale i brilantni studii "laskave" manipulace, ktera vytvari past. A na to jeden nemusi byt cizi doktor a staci se rozhlednout kolik takovych rodicu po svete beha. Zaroven je to natocene tak, ze to odstupem evokuje Hanekeho filmy. Jenze narozdil od jeho rodinnych spekulaci tohle nepotrebuje ani falesne napeti, ani skrznaskrz vykonstruovanou umelou zapletku. Tahle totiz funguje realisticky sama a ani zaver neni prilis pritazeny za vlasy. Nejlepsi Lafosseho film zatim. ()
Reklama