Reality Show

Průměrná pohoda, ve které si banda Italů užívá show, která dnes už nikoho nezajímá. Místo sociologické sondy a nějaké podrobné analýzy je tu řvaní na na trhu i v tlusté rodině, místo postupného propadání do spirály paranoii nějaká ta legrace se cvrčky a místo uceleného zážitku sled několika povedených skečů, které by nemohly stát samy o sobě. Než na filmovém festivalu přeběhnete do druhého sálu, budete si z toho pamatovat akorát to, že to mělo dobrou kameru. (02.07.2012)

Italský temperament, extravagance, touha po slávě, nízké cíle a nutnost uživit rodinu tvoří základní charakterové znaky rybáře Luciana, který se jednoho dne na nátlak své nejmladší dcery rozhodne přihlásit do Big Brothera. Konkurz, kterým se zpočátku jen snažil udělat radost svému potomkovi, se pro něj ale postupně stává veškerou náplní života. Luciano totiž začíná propadat touze dostat se do televize za každou cenu a navíc začíná věřit, že o něj producenti pořadu skutečně mají zájem. Reality Show je zvláštní ukázkou toho, kam až může zajít obrácený Orwellův 1984, tedy svět, ve kterém někdo nejen paranoidně věří, že je jinými pozorován, ale i po tom vlastně touží. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (05.07.2012)

[ITFF 2012, Sydney] Tesne pred vrcholom, ale s rapídnym posunom. Stále verím že Garrone ešte nedosiahol svojho maxima, stále tam vidím rezervy čo do zovretosti syžetu či dôslednejšieho uchopenia témy, ale od vágne spracovanej "Gomorry" kde sa podľa mustru "tvrdý pragmatizmus" nezainteresovane pozorovalo chaotické vybavovanie si účtov pouličných gangsterov sa čo to zmenilo. 1. Záujem o rozpracovanie pohnútok jednotlivých charakterov. Nielen Luciano sa podrobuje osobnostnému rozboru, ale do istej miery aj jeho kamoši a hlavne rodina, ktorá je primárnym zdrojom podpory a zároveň degenerovaným článkom skrz onu, médiami stelesnenú utópiu "slávy". 2. Väčší dôraz na plynulú montáž voyeristických sekvencií a kvalitnejšieho nasvietenia, používania farieb. I keď to ešte nie je súdržný celok, pomaly sa to dostáva do polohy z ktorej chýba už iba málo na vyslovenie slova komplexnosť. Nájazdy a tzv. sledovania "na dotyk" tu fungujú na výbornú, či už ide o skupinové alebo sólo scény, v každom prípade to má patričné grády. Najviac to však začne naberať na obrátkach v momente, kedy dôjde k strate zdravého rozumu a realitu postihne fáza rozkladu. To nastáva ten pravý sociologický prepad do neznáma kedy ilúzia vládne a celá autorita putuje do čerta, neostáva nič len smiech...a slzy - veru Fellini by mal isto radosť. Otváracia a uzatváracia pasáž potom nasadzuje pomyselnú korunu. Zatiaľ čo na začiatku sa zoomuje do rozľahlej pestrofarebnej mizanscény plnej estrádneho šaškovania či hluku, tak v konci sa zoomuje z malého potemného interiéru s paralélnym (pointu umocňujúcim) narušovaním ticha. 3. Podarenejšia voľba námetu a jeho náležité prevedenie na plátno. Nie že by ma nebralo pomalé rozplietanie chápadiel neapolskej mafie, ale - ako už je známe - extra dobre zužitkovaná šanca to teda nebola (vyjmúc tej silno pôsobiacej chladnokrvnosti/bezvýchodnosti) a preto sa mi pozdáva odklon z výberu na základe vrodenej odvahy na voľbu podľa vybudovanej vízie. A ten odkaz je zcela zrejmý, 100% aktuálny a vedomie deptajúci. Ešteže si z toho niekto vie spraviť prču a zároveň to kriticky okomentovať, inak by to fakt bolelo...ako v realite. (29.09.2012)

47. MFF KV] Film balancující na hraně mezi lidovou komedií a sociálním dramatem. Zároveň zde lze pozorovat určitý pokus o průnik poetiky Felliniho pozdního díla GINGER A FRED se Scorseseho KRÁLEM KOMEDIE. Fellini si bral ve svém filmu pod drobnohled pokleslost televizní zábavy spojenou s neúctou ke člověku. Scorsese zase výborně vystihl nebezpečí chorobné závislosti na potřebě využít televizi jako jedinou „samospásnou“ cestu ke zviditelnění se a osobní realizaci. Snímek REALITY SHOW obsahuje prvky obojího. Režisér Matteo Garrone zasadil děj do italského maloměsta, které se nevyhne celosvětové mánii Big Brothera. Když v jednom místním obchodním centru běží na soutěž konkurz, stane se z původního dětského hecu prokletí. Lucianeho lidský úpadek se stane realitou. Pro spořádaného otce od rodiny se touha dostat se do domu Velkého Bratra stane existenciální podstatou. Vše je podáno s klasickým italským temperamentem a vtipem. ____ První film, který jsem shlédl na 47. festivalu a musím říct, že šlo o dobrou volbu. 75% (08.07.2012)

[47th KVIFF 2012] Přemýšlím, jestli jsem za posledních X let viděla nějaký jiný italský film a asi ne... Možná to budu muset změnit, protože film Reality byl vážně hodně dobrej. Ačkoliv jednu připomínku bych měla, i když za to hvězdu nestrhnu: zkrátit o 15 minut a nemělo by to chybu. Děj Reality je v podstatě takovej mix George Orwella se Stephenem Kingem. Snad všichni jsme někdy nějakou reality show typu Velký bratr/VyVolení viděli, takže není tak těžké si představit, co účastníky show čeká. Těžko uvěřit, že se na účast v takové soutěži někdo může tak těšit. Díky tomuhle snímku ale pochopíme. Jedná se totiž o stejný pobláznění mysli, jako když se do někoho zamilujete, když se na něčem stanete závislí apod. Stát se to asi může úplně každýmu. Aniella Arena (postava Luciana) jsem viděla asi poprvý, ale nedokážu si do hlavní role představit nikoho jinýho. Zkrátka skvělá sonda do měnící se psychiky člověka, který touží účastnit se nejznámější reality show a kvůli tomu se z něj pomalu stává blázen. Divák samozřejmě musí trochu přetrpět neustále křičení, řvaní a hádky, ale přece jen - jsou to italové - dá se to čekat :-). Touha po slávě a zejména po vysněném životě, která pomalu ničí průměrného pracujícího člověka a otce rodiny; proměna povahy; klasická italská rodina a její způsob života; ... to vše je Reality. Na jednu stranu nepředstavitelná situace, jenže komu se někdy nestalo, že by si nevysníval vzdušné zámky? A jak tlustá je hranice mezi pouhým sněním a bláznovstvím? (15.07.2012)