Blízko od seba

Zajímavé herecké obsazení, dělali s tím na Oscarech velké haló, tak jsem se na to chtěla taky podívat, abych zjistila co teda a naprosto mě to nezaujalo. Bylo to depresivní, to bych dokázala překousnout, ale bylo to strašně dlouhé a strašně nezábavné. Herecké výkony tu byly dobré, to se jim upřít nedá, většinou jsou to herci s velkým H, ale mě tenhle film tak zoufale nebavil, že jsem se už nedonutila dokoukat tu poslední půlhodinu. 1* (02.08.2014)

Vinterbergova Rodinná oslava, Kočka na rozpálené plechové střeše s Elizabeth Taylor, o které se tu mimochodem mluví, a teď multidialogové Blízko od sebe Johna Wellse. Konverzační dramata o křehkých rodinných vazbách a kostlivcích ve skříni, která ve mně vyvolala silné emoce. Cynismem obdarovaná matka, její tři dcery, svérázná sestra, půltucet dalších příbuzných, nastávajících nebo služebných a máme tu břitkou sondu, ve které nejdou přehlédnout divadelní kořeny. Režisér Wells si je velmi dobře vědomý mistrovství zejména svých hereček a nabízí dramaticky i emocionálně rezonující dílo, které si svými všedními momenty, rodinnými rituály i vyhrocenými hádkami zajišťuje vysokou míru pozornosti. Třikrát hurá za přepečlivý casting!! Hned šest herců tu má nebo bylo nominováno na Oscara, vévodí jim krutá a sarkastická Meryl Streep, která předvádí charakterní hru složité osobnosti (z její jedovatosti je nám zle, ale dokážeme ji nejednou pochopit) a Julia Roberts, která mě k obrazovce přikovala, a to pochopení i vrčení (případně fyzické svalení matky na podlahu) jí šlo dokonale. Její zdaleka nejlepší role za posledních deset let. Nominace na Zlatý glóbus i na Oscara je zcela na místě. Zlomovou je pak právě smuteční večeře (páč tmel i alkoholik rodiny to po svém zabalil), kdy to každý druhý pořádně schytá a divák si ji milerád pustí znovu. Tohle řezavé drama mě skutečně bavilo, přemýšlím o něm už druhý den, a i když se ve finálním řešení problémů už lehce přehrává, pořád je to jedna velká filmová „radost“!! 80% (09.02.2014)

Nějak mně nezapaluje, z jakých důvodů šlo toto otřepané zrcadlení každé druhé rodiny na velké plátno, když si v klidu sednu a zavzpomínám na perly vylovené z nedávné historie našeho rodu - nechci se chlubit, ale máme všechno, co oni a ještě pár pikantností navíc, a zajímá to někoho? Nezajímá. A to mám ještě v rukávu opodstatněný důvod věřit v bohaté uplatnění žánru komedie, který se zde zřejmě ztratil v překladu... Pravda, Meryl Streep nám chybí, ale otázka zní, jestli je až takovou výhrou, osobně si myslím, že její velebení dosáhlo až nesoudného stupně obdivu, navzdory všem průměrnostem, do kterých se v posledních letech navezla a stala se de facto zvláštním způsobem kauce. Jestli musím mermomocí někoho pochválit, pak to bude Julia Roberts, která strhla veškerou mou pozornost díky nezvyklé přirozenosti projevu - možná právě pro hru ve stínu ikony rezignovala na šanci se projevit a tak došlo ke vzácné možnosti vidět jen ryzí talent bez póz a naučených manýr. (01.02.2014)

Herecký koncert v duchu divadelních adaptací Tennesseho Williamse nebo Edwarda Albeeho - ne nadarmo August: Osage County místy připomíná vyhrocené situace a emocionální kolotoč z Kdo se bojí Virginie Woolfové? Rozhádané manžely však nahrazuje matka s třemi typově odlišnými dcerami, kteří se v odlišných, divadelně komponovaných kulisách venkovského domku uprostřed "indiánské" planiny shledávají při tragickém rodinném setkání, z něhož nikdo neodejde nedotčený. Filmu samozřejmě vévodí veškeré scény s Meryl Streep, případně Julií Roberts, které předvádějí (občas teatrálně přepálené) výkony na hraně možností - vrcholem filmu je tak asi dvacetiminutová scéna, kde se tyto protikladné, ale přitom stejné kruté charaktery střetnou v rámci jednoho oběda. Blízko od sebe je tedy hlavně hereckým filmem, kde by relativně slibně zamotaný příběh s dobře napsanými postavami byl jen doslovnou adaptací předlohy, nebýt perfektního obsazení. (11.01.2014)

Film ako remeň, s poriadnou dávkou reality, ktorú vynikajúco doplnilo aj celé potmavšie prevedenie snímok, čo výborne doladilo celú atmosféru. Napriek tomu, že ide o dramatickú udalosť podobne ako komentovali iný užívatelia aj vo mne utrusené výroky vzbudili úsmev. Niektoré ženy sú ozaj tvrdé a nezlomné a čím sú staršie tým ich ego rastie. Najlepšou vetou bolo pre mňa " vďaka bohu, že nepoznáme budúcnosť, zošaleli by sme ". Za skvele frázovanie a dobrý herecký výkon dávam 70%. (17.11.2015)