Blízko od seba

Nemám nic proti filmovému praní špinavého prádla a je mi celkem jedno, jestli je to v dramatické nebo komediální rovině. Ale u obojího platí, že se mě to, co se na obrazovce děje, musí nějakým způsobem dotýkat. A to se v případě August: Osage County nestalo. Problémy a spletité vztahy mi tady přišly naprosto cizí a nebylo v mé moci se do filmu plně ponořit. Mrzí mě to především kvůli obsazení, ale nakonec to byli právě herci, kteří mi dovolili si to alespoň částečně užít. Zástupu osvědčených jmen vládla jednoznačně Julia Roberts, která vystřihla jeden ze svých životních výkonů a o to víc závidím těm, kteří si to celé dokázali užít naplno. U mě je to bohužel jen za 65%. (12.09.2014)

Na filme dosť vidieť, že ide o divadelnú adaptáciu. Nevadí, dalo sa to asi tak polovicu, lebo to vyzeralo na serióznu rodinnú konverzačku. Zlom u mňa nastal, keď sa do toho dostala hystéria. Môžem osrať také nominácie na oscara. Ženskej stačí porozhadzovať veci, nepríčetne kričať a už sa to berie ako super herecký výkon. Ale aké je to herectvo, keď hrám svoju prirodzenosť? (01.12.2022)

Proč já se pořád týrám. Jak já nenávidím tyhle charakterní herce, jak si hrají svoje charaktery. Jedná se o jeden z těch filmů, kde si stačí přečíst děj na Wikipedii a jinak se vůbec není třeba na samotné dílo dívat, protože z filmařského hlediska nedochází k žádné přidané hodnotě v žádném ohledu. Adaptace divadelní hry do filmového prostředí taky stojí za starou belu. Střídání pomalých, citlivých pasáží s těmi dynamickými a extrémně řvacími selhává v kýženém efektu, protože filmaři to všechno snímají stejným způsobem, nedlí na detailech charakteristických pro které dané postavy, nevyniká výjimečnost žádných situací ani vztahů. Já jsem se na film dívala, protože tajná láska jediných dvou nevinných charakterů na půdorysu rodinné dysfunčknosti zní eňo ňůňo a těšila jsem se na melancholii z toho pramenící, ale ve výsledku se jednalo asi o dvě scény s minimem prostoru oproti nekonečnému řvaní všech ostatních na sebe při každé příležitosti. Jakákoliv potenciální chemie postav tak zanikla v "oscarových výkonech", přesto mám nulový dojem, že by se jednalo o živoucí postavy. A ještě člověk musí celou dobu poslouchat ten příšerný přízvuk. (25.01.2014)

Mám hodně ráda Meryl Streepovou, ale přestávám mít ráda filmy, ve kterých hraje. Tu ordinérní Druhou šanci jsem jí už pomalu začala odpouštět a ona na mě tímto! Vrcholně nudnou podívanou, ve které je sice jedna mrtvola, ale hemží se to připomínáním její smrti příliš často, takže se zdá, že je zde nezvykle mnoho mrtvých. A k tomu Violet pomalu a jistě za mohutného pálení úst umírá také. Ono z toho šlo natočit drama, ona šla natočit komedie, ona z toho mohla být kombinace obého. Takhle jsou to dvě hodiny tlachání o ničem v podání nejlepší americké herečky. Bezzubé, bezduché, bez nápadu, a tak bez zájmu vypínám. (17.02.2014)

Nějak mně nezapaluje, z jakých důvodů šlo toto otřepané zrcadlení každé druhé rodiny na velké plátno, když si v klidu sednu a zavzpomínám na perly vylovené z nedávné historie našeho rodu - nechci se chlubit, ale máme všechno, co oni a ještě pár pikantností navíc, a zajímá to někoho? Nezajímá. A to mám ještě v rukávu opodstatněný důvod věřit v bohaté uplatnění žánru komedie, který se zde zřejmě ztratil v překladu... Pravda, Meryl Streep nám chybí, ale otázka zní, jestli je až takovou výhrou, osobně si myslím, že její velebení dosáhlo až nesoudného stupně obdivu, navzdory všem průměrnostem, do kterých se v posledních letech navezla a stala se de facto zvláštním způsobem kauce. Jestli musím mermomocí někoho pochválit, pak to bude Julia Roberts, která strhla veškerou mou pozornost díky nezvyklé přirozenosti projevu - možná právě pro hru ve stínu ikony rezignovala na šanci se projevit a tak došlo ke vzácné možnosti vidět jen ryzí talent bez póz a naučených manýr. (01.02.2014)