Steel Town
The Trap
Réžia:
Martin FričScenár:
Otakar KirchnerKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Jiří SternwaldHrajú:
Oldřich Lukeš, Jaroslav Mareš, Bohuš Hradil, Jana Dítětová, František Kovářík, Marie Nademlejnská, Bedřich Vilský, Majka Marie Tomášová, Karel Peyr (viac)Obsahy(1)
1931: Průběh organizované stávky, kterou se dělníci ze severomoravských hutí bránili hromadnému propouštění v dobách hospodářské krize. Příkladně schematický oslavný plakát realizovaný pod heslem "práce sovětských filmařů - náš vzor". (oficiálny text distribútora)
Recenzie (22)
No, u nekterych uzivatelu, kteri i vice nez 60 let po vzniku filmu hodnoti filmy pro predsudky odpadem, to je na diagnozu... Zoceleni maji vybornou kameru Jaroslava Tuzara, obsahem ci hereckymi vykony (typicka role Jaroslava Marese mluvi za vse) ale nijak nevybocuje z siroke rady budovatelskych a proletarskych filmu. Obdobi hospodarske krize tricatych let minuleho stoleti, zcela jiste nebylo lehkou dobou, film se odehrava v Moravskoslezskem kraji a cloveka napadne, ze historie se neustale opakuje, bohuzel. Film jsem cekal dramatictejsi, ale Fricova rezie je konstantne kvalitni. ()
Rok 1950 - 1951 , Martin Frič točí film, ktorý je poplatný dobe.. Je to ako v tom filme , keď chcel pracovať , žiť tak ohol chrbát a natočil toto dielo. Cez vojnu točil komédie , po vojne sa točili takéto diela. Bohužiaľ nebol jediný .. Ja ho nekritizujem , iba konštatujem.. Jeho filmy mám rád , no tento medzi ne nepatrí .. Hodnotím 40%... ()
Frič často dokázal i z mizerného scénáře natočit velmi dobrý film. Potřeboval na to však alespoň jednoho herce ze svých častých spolupracovníků, kteří svou mimořádnou kvalitou dokázali pomoci povýšit snímek. Tady se bohužel sešla spíše herecká šmíra, takže žádné povyšování se nekonalo. Tuzarova kamera je poetická i dramatizující, takže téměř dosahuje kvalitativního standardu Fričových filmů. Jediný, kdo opět nezklamal, byl Frič. Jeho práce s exteriéry byla vždy dokonalá. Zde se navíc pustil i do davových scén, které si opulentností nezadají s Vávrovými. Především v závěru dokazuje Frič, jak dokonale ovládal filmovou mluvu. Dělníci v dlouhém šiku se vlní jako rozbouřená řeka tekoucí za rudou standartou. V jednotě je síla, netřeba slov, slévají se dva proudy v jeden, tečou pod mostem a náhle proti nim stojí hráz. Ale řeka, která během cesty nabyla síly z mnoha svých ramen, se hráze nezalekne. Zazurčí Internacionála, řeka se ztrácí a vystupují z ní jednotlivé tváře plné odhodlání. Tohle je zřejmě nejsilnější socialistické poselství ze všech Fričových filmů. ()
Zocelení je komunistickou slavobránou. Ospravedlňuje nastolení ideologického diktátu významem přirozeného evolučního vývoje společnosti, byť je prezentován jako svatá boží pravda. Martin Frič obratně vytvořil rudou legendu v konsolidované náladě revolučního odhodlání k té podpoře pokrokové lidové osvěty na dějiny světa a člověka. Politické angažovanosti jde nejvíce o velebení slávy strany, film je proto přesycen politickými gesty a lidově uvědomělým patosem. Na druhou stranu uchvátí obrazy kameramana Jaroslava Tuzara, svým stylizovaným uspořádáním, choreografickým pohybem masy davu a poetickou formou výrazu. Na správné, komunistické, straně stojí: mládím dychtivý valcíř Jan Žíbek (Jaroslav Mareš), jeho dívka z dělnické rodiny Marie Kolaříková (Jana Dítětová), a obdivovaný hrdina, kriminalizovaný zcela evidentně skandální četnickou honitbou, a předseda závodního výboru Franta (sympatický Oldřich Lukeš). Na straně prospěchářsky zákeřných kapitalistů zaujmou: nekompromisní nově jmenovaný ředitel válcovny Karlova huť v Lískovci von Doderer (zajímavý Karel Peyr), obdobně smýšlející vedoucí provozu, inženýr Kotrna (zajímavý Miloslav Holub), všehoschopný špiclík mezi dělníky, Halík (Jarmil Škrdlant), vrchnosti poslušný četnický kapitán (Rudolf Široký), nátlakům moci přizpůsobivý rotavský tajemník německých odborů (J. O. Martin), či zdrženlivější předchozí ředitel válcovny Appelt (Jindřich Doležal). Z dalších rolí: Janův otec, nespokojený s radikalismem komunistů, a dělník z válcovny Karel Žíbek (Bohuš Hradil), Mariiny skromní a počestní rodičové (František Kovářík a Marie Nademlejnská), Janův starší a poklidnější bratr Josef Žíbek (Bedřich Vilský), Josefova manželka Ludmila (Majka Marie Tomášová), či další dva členové závodního výboru lískovecké válcovny (Josef Chvalina a Mirko Čech). Film Zocelení zaujatě provolává slávu revoluci komunistického určení. Aneb politika a její ješitná prohlášení. Poezie komponovaných obrazů (mimo jiné v plzeňské Škodovce) je úchvatná, ale to k dobrému prožitku nestačí. ()
Pokud někdo dokázal projít obdobím úpadku československé kinematografie první poloviny padesátých let s filmařskou ctí, ačkoliv požadavkům doby podal obě ruce, byl to právě Martin Frič. Jeho vlastní způsoby, jak se vypořádat s dobově preferovanými tématy výrazně přesáhly i jistou tvůrčí či dramatickou rezignaci u ostatních tvůrců. Komunistická odbojová tematika v Pasti se v rukou zkušeného režiséra proměnila v působivé a napínavé vězeňské drama s psychologickými prvky, Tajemství krve se v lecčems vymklo manipulativním filtrům aplikovaným v tehdejších životopisných filmech a v Císařově pekaři vytvořil nadčasové veseloherní dílo, jemuž bylo umožněno stát na vedlejší koleji otevřené i mezinárodním spojům. Zocelení se dá s klidným srdcem zařadit do společnosti těchto děl. Je to sice opravdu ideologicky prověřený obraz dělnického boje a svrabu první republiky otřesené následky světové ekonomické krize a narozdíl od předchozích filmů se zde Frič zcela vrhá do náruče socialistického realismu. Co je však důležité je jeho poctivě filmařský přístup k tomuto poněkud vágně a nepromyšleně přijímaného stylu ostatními tvůrci. Zocelení v našem kontextu doslova vytvářejí normu tohoto stylu, proto u dobové kritiky stály nejvýše jako jeden z mála skutečně následováníhodných vzorů. Z vizuálního pojetí doslova sálá přebraná zkušenost se staršími sovětskými vzory a dynamický střih obratně zkombinovaný s pohybem kamery vytváří působivou dynamiku, jež dokáže věrně zobrazit ochromující sílu davu a bujícího třídního střetu. Vizuální pojetí Jaroslava Tuzara přímo navazuje na jedinečné obrazové pojetí Steklého Sirény, jež dodávají mikrosvětu dělnických chatrčí, tovární architektury a rozestavěných kolonií až expresivní nádech. Zocelení na první pohled vypadá jako plnohodnotný následovník Steklého opusu - obratně oslovovaná pocitová rovina tomu skutečně nasvědčuje - při soustředěném sledování rétoriky zápletky a hlubčšho účelu jednotlivých motivů, z nichž je seskládána, však je rozdíl diametrální. SIréna byla strhující sociální baladou jež sázela na vlastní sílu vyjádření převzaté události, Zocelení je pouze stejně působivým vyjádřením události přežvýkané ideologickou interpretací a nabalené na politicky utilitární témata, mezi nimiž můžeme spatřit umělé stírání předělů, kterým byl pro národ a jeho tradici Únor 1948, dobově užitečné téma internacionalismu (hlavně ve vztahu k NDR), vypořádávání se s ostatními politickými stranami levicového zaměření. Jakkoli tedy může být vnější obraz bezvýchodné sociální situace, do níž se tvrdohlaví dělníci vehnali, zdrcující a závěrečný symbol pokračující vzpoury proti bezpráví strhující, jde pořád jen o zdařilou "nadstavbu". Samo jádro je přímočarým obrazem, jenž je podobně jako většina dobových děl jen skrumáží několika idejí, které hledají dějové argumenty, aby byly co nejsnáze přijaty diváky a uvedeny v život. A to nic nemění na tom, že jedinému Fričovi se podařilo tento krajně zjednodušený a pragmatický obraz přirozeně prostoupit podnětnou formou, jež mu umožňuje půsbobit co nejbezprostředněji (a proto i zákeřněji) - skrze emoce, pocity a jiné vnitřní odezvy. Jeho film je důkazem, že filmová sorela v sobě měla potenciál, když se jí zodpovědně dokázal chopit opravdu schopný filmový tvůrce. Nakonec buďme rádi, že ho po Fričovi již nikdo dále nerozvinul. () (menej) (viac)
Galéria (2)
Zaujímavosti (1)
- Režisér Martin Frič dostal za film Cenu boja za sociálny pokrok na MFF v Karlových Varoch. (Raccoon.city)
Reklama