Žiť

Když už akčňák, tak v tomhle minimalistickém podání. Sice nevím, jak moc to splňuje podmínky akčního filmu, ale já bych to i jako akční bral. Své chyby ten film má, úvod je podle mě moc urychlený, kvůli čemu přesně šli po tom Andrejovi jsem se taky nedozvěděl a kdyby tam nebyla ta nuceně smutná klavírní hudba (a psa bych ze scénáře už úplně vyškrtl, protože hned jak jsem ho viděl mi bylo jasné, že to ten chlupáč stejně nepřežije), bylo by to lepší. Pak ještě závěr mi přišel takový moc očekávaný, každopádně i tak je Žiť poměrně napínavé, atmosférické, dobře natočené a prostředí bylo vybrané naprosto úžasně. Dokonce to v sobě má i nějakou myšlenku (když má člověk bojovat o život, vždycky se z něj stane hyena), akorát na postavách a jejich psychologii bych zamakal víc. Ale zase chápu, že je to debut, tak nemůžu chtít všechno. Slabé 4* si to ode mě zaslouží a ten film si asi nechám, jenže i tak si nejsem jistý, jestli to nebyla jenom jednohubka. Uvidím časem, třeba si to někdy pustím znova. Slabé 4* (29.07.2020)

“Doposiaľ posledná” skúsenosť s Bykovom, a opäť solídna skúsenosť, pričom toto by mohli doceniť aj tí, ktorým nie je pomalší dej pochuti. Snímok má 70 minút, vo svojom jadre je síce spomalí, no záver dokonale pokračuje v tom, kde samotný film začal. Rozuzlenie je Bykovou klasikou, kladie si zásadnú otázku holej existencie: “Byť, či nebyť?” (13.04.2022)

První film, který jsem od nesmírně talentovaného Jurije Bykova zhlédla. Skvělý snímek, stojící v podstatě na dvou hlavních aktérech, kteří mezi sebou rozehrávají úžasný (herecký) souboj. Fešný Rusák Denis Švedov se mi náramně líbil (krásné oči) a role gangstera mu perfektně sedla. Vladislav Toldykov mi zase připomínal strýčka Pompa z Arabely:) Michail si jednoho dne vyrazí zalovit a vezme s sebou i svého psíka. Během okamžiku se však vše zvrtne a z obyčejného dne se najednou stává boj o přežití. Setkání s mužem na útěku, Andrejem, mu změní nejenom celý den, ale možná i život. Od chvíle, kdy se objeví Andrejovi "bratia" začíná celý film nabírat na obrátkách a začínají akční gangsterské honičky po rusku. Závěrečná scéna v opuštěné vesničce a následný souboj v rozpadající se budově jsou vytvořeny mistrovsky. Snímek se odehrává pod zamračenou podzimní oblohou na rozlehlých polích, uprostřed ničeho, uprostřed ticha, jen holé větve stromů se tyčí k šedivé obloze. Atmosféra díky tomuto prostředí funguje dokonale a dodává snímku jakousi zvláštní melancholii. Zhit rozhodně stojí za zhlédnutí. Ideální pro ty, co mají rádi podobné, neznámé, zapadlé snímky, které vidělo jen velmi málo lidí."You just look around. Everything's ruined, shitified, devastated. Nobody cares about nothing, everybody's scooping for himself. You kill each other for papers, step on others' lives, walk on blood. Does your soul ache? It smells musty all around. Rotten..." (06.02.2016)

Od Jurije Bykova již třetí film a nestačím žasnout nad tím filmovým (režisérským, scénáristickým, jakož i skladatelským) talentem a jasnou koncepcí všech tří filmů, které jsem měla možnost zhlédnout (Durak, Major a teď Žiť). Řadím ho po bok svého favorita Zvjaginceva. Takže teď mám ze současné ruské kinematografie favority dva a vřele doporučuju. Určitě je ale třeba být naladěn na přemýšlivou a značně melancholickou notu. Rozhodně jejich díla nejsou žádnou oddechovkou. (03.11.2018)

Nebylo to úplně špatné, bohužel ani úplně dobré. Námět je fajn a díky hlavnímu hrdinovi, tlustýmu Rusákovi, si mě to docela získalo. Bohužel herecky to není žádná hitparáda a i to poselství je moc okaté. Když se film snaží něco sdělit, mám to rád rafinovanější. Ty artové vložky s bloumáním po křovinách za zvuků umrdaného klavíru tomu taky nepomohly. Na dobrý survival je to špatně natočené a příliš artové a na dobrý art příliš hloupé. (30.09.2020)