Rodinný život

Rodina je jako ženská. Nejde to s ní, nejde to bez ní. Člověk si ji nevybírá. Psycholog Zanussi tentokrát šmíruje v dusnu, které v jisté míře známe všichni. Otcovský dům hlavního hrdiny vyplňuje hmatatelná atmosféra manipulace, nátlaku, vydírání, viny (známá též jako teplo domova) a Vít svádí poslední souboj s pokušením odvolat svůj útěk a na všechny blízké se kardinálně nevysrat. Nenápadné odkazy na společenskou bídu socialistického Polska okolo jsou dokonale vedlejší - není zřejmé, jestli má dekadence vnější na tu vnitřní významnější vliv. Nejbližnější z bližních ale neprodávají svou krkovičku lacino. Vědí, že mají z povahy situace nad Vítem jistou moc a prostě to zkouší. Zanussi, který často konstruuje filmy okolo střetu dvou individualit staví proti jednotlivci tentokrát vypečenou partu a servíruje hodinu a půl čisté tortury. Hrdinovi nezbývá, než přijmout následky - ať tak, či onak. Film, který nepřekvapí absencí odpovědí. (23.10.2015)

Zanussi a jeho další velké morální dilema. Hrdina pochází z rodiny vyvrhelů a stydí se za to. Sestra je trhlá excentrička, otec těžký alkoholik, matku má bůhvíkde a o rodinu se stará zahořklá tetka. Stará barabizna je plná skříní a v každé z nich je nějaký ten kostlivec. Rodina ho potřebuje... Po těžkopádné prvotině Struktura krystalu je tohle svěží a vyzrálé dílo, kterému dominuje především skvělý herecký výkon Maji Komorowské, se kterou Zanussi od té doby hodně často spolupracoval. (04.02.2011)

Další pozoruhodný film o útěcích před realitou, jako jediné spásy a neschopnost pozitivně reagovat na změny tak, aby hlavní protagonisté žili tak, jak chtějí a ne tak, jak si myslí, že chtějí. Pozorujeme bývalou továrnickou rodinu v komunistické době, kdy jejich sláva se už drolí se vším, s čím byla spjata. Hlavní hrdina Wit (dobrý Daniel Olbrychski) se pokusil o zpřetrhání všech rodinných pout. Útěk z rodinného schyzmatu mu přišel jako jedinný správný. Ale přitom je jeho životní osud navždy poznamenán jeho výchovou a původem a jeho definitivní rozhodnutí o útěku je jen jednoduchým vysvobozením ze zklamání, nebo prospěchářstvím. Jeho otec (skvělý Jan Kreczmar) nachází vysvobození útěkem k popíjení alkoholu a jeho nelegální výrobou. Snaží se přivěst svého syna zpět do rodiny, ale je to jen z jeho sobeckých pohnutek a nechuti dopadnout na samé dno komunistické reality. Jeho manželka zvolila svobodu útěkem do zahraničí a její sestra (Halina Mikolajska) se tak stává jedinou osobou, která se snaží rodinné sídlo a potažmu celou rodinu udržovat při životě. Ale vše je nad její síly. Witova sestra Bella (živočišná Maja Komorowska) nachází vysvobození útěkem do sexuální svobody a promiskuity. V momentě, kdy má ale šanci změnit svůj život, tak tuto změnu rázně odmítá. Nestranným pozorovatelem je Witův kolega z práce Marek (Jan Nowicki), který je nejdříve okouzlen rodinou, ale nakonec znechucen jejich určitou vznešeností. A protože pochází z jiných poměrů, má jiné hodnoty, odjíždí znechucen pryč. Život je velice zvláštní a lidé rádi rezignují před krutou životní realitou. Nalézt štestí a spokojenost není jednoduché, navíc pokud si nedokážeme uvědomit své životní priority a honíme se spíše jen za přeludy a za tím, co je v dané chvíli zrovna v módě. Útěk je nejjednoduší, ale také nejzbabělejší řešení. I když v mnoha případech není jiné východisko. (10.07.2010)

Päť osôb v rozpadajúcom sa dome odkrýva rozpadajúce sa vzťahy a postupne zisťujú, že sú nereparovateľné. Film som vnímal ak divadelnú hru a nejaké podobenstvá na poľskú realitu tej doby mi už boli dosť vzdialené.  Celým filmom presvitala bezvýchodnosť a jeho záver ukázal, že si spätosť so svojimi koreňmi protagonisti zreteľne uvedomujú. (06.01.2022)

Vlastně jen nástroj uvědomění pro lidi vzpírající se vlastním nepříjemným kořenům. Inženýr Vít přijde po letech do zatuchlého domova jen s vědomím poslední rozlučky s otcem, ale pomyslnou závěrečnou modlitbu mu překazí cosi, před čím nemůže utéct. Neakční psycholog Zanussi, co své postavy nechává pracovat v depresivních laboratořích (jeho původní povolání) opět postavám zadarmo nic nedá. Jeho částečná autobiografie není žádnou obžalobou režimu, ale rozvrácených společenských vztahů. Tep města velí vesnici s kořeny poslat sbohem a ohlížet se na sebe. Ovšem není to morální a hříšníká si to najde, nikdo sám sobě neuteče, hřímá Zanussi. Je přesvědčivý a chytrý jako vždy, ale přehnaně didaktickou postavou Marka jako by dokazoval vlastní nejistotu při dokazování argumentů. (03.07.2009)