Rodinný život

Zanussi a jeho další velké morální dilema. Hrdina pochází z rodiny vyvrhelů a stydí se za to. Sestra je trhlá excentrička, otec těžký alkoholik, matku má bůhvíkde a o rodinu se stará zahořklá tetka. Stará barabizna je plná skříní a v každé z nich je nějaký ten kostlivec. Rodina ho potřebuje... Po těžkopádné prvotině Struktura krystalu je tohle svěží a vyzrálé dílo, kterému dominuje především skvělý herecký výkon Maji Komorowské, se kterou Zanussi od té doby hodně často spolupracoval. (04.02.2011)

... aneb Cesta dlouhou nocí do dne - mohl by znít podtitul Rodinného života. Nejen O'Neilla však připomene toto rodinné psychologické drama o vzájemných výčitkách, promarněných nadějích a neschopnosti porozumět si či cokoli sebeméně změnit. Obsahuje typické rysy podobně laděných komorních inscenací, nesoucích se v duchu ibsenovských tradic: I zde se teprve postupně a jakoby mimochodem vykreslují komplikované historie jednotlivých postav, i zde se tyto postavy vyžívají v hraní podivných psychoher... Ze snímků posledních let Rodinný život může připomenout kupříkladu Rodinnou oslavu Thomase Vinterberga - bez její severské drsnosti a drásavosti. Rodinný život totiž není drsný. Je hořký. Jako sud fernetu. (14.01.2008)

Rodina je jako ženská. Nejde to s ní, nejde to bez ní. Člověk si ji nevybírá. Psycholog Zanussi tentokrát šmíruje v dusnu, které v jisté míře známe všichni. Otcovský dům hlavního hrdiny vyplňuje hmatatelná atmosféra manipulace, nátlaku, vydírání, viny (známá též jako teplo domova) a Vít svádí poslední souboj s pokušením odvolat svůj útěk a na všechny blízké se kardinálně nevysrat. Nenápadné odkazy na společenskou bídu socialistického Polska okolo jsou dokonale vedlejší - není zřejmé, jestli má dekadence vnější na tu vnitřní významnější vliv. Nejbližnější z bližních ale neprodávají svou krkovičku lacino. Vědí, že mají z povahy situace nad Vítem jistou moc a prostě to zkouší. Zanussi, který často konstruuje filmy okolo střetu dvou individualit staví proti jednotlivci tentokrát vypečenou partu a servíruje hodinu a půl čisté tortury. Hrdinovi nezbývá, než přijmout následky - ať tak, či onak. Film, který nepřekvapí absencí odpovědí. (23.10.2015)

Dílo dějinného poločasu. I tak je možno charakterizovat tento pozoruhodný film, který z intimních detailů narušené rodiny staví mozaiku skutečného stavu polské společnosti. Zdánlivě protikladný a rozervaný celek rodiny spolu ve skutečnosti pevně souvisí. Skutečnost, že životy jejích příslušníků jsou rozervány, v mnoha ohledech nenapravitelně zkaženy a že příklad pozitivní alternativy synovského modelu je vším, až na to, že lze vyjádřit oprávněnou pochybnost jak nad tím, zda se vůbec jedná o alternativu, tak i proto, že je krajně obtížné pochopit pozitivnost panelákové existence všestranného a všeurčujícího státního dirigismu. Citová pouta nelze přervat, je však možné je deformovat do karikaturních podob lásky, úcty i vzájemnosti, bez nichž je funkční rodina nepředstavitelná. A je-li rodina základní buňkou společnosti, vypovídá to mnohé i o velkých problémech tohoto vyššího celku. Minimum exteriérů, maximum myšlenek a hlubokých postřehů. I po více než třiceti letech a ve skvostném polském pojetí. Zhlédnutí tu neznamená nic, zamyšlení a následný problém řešící pozitivní čin naopak vše. (02.12.2007)

Päť osôb v rozpadajúcom sa dome odkrýva rozpadajúce sa vzťahy a postupne zisťujú, že sú nereparovateľné. Film som vnímal ak divadelnú hru a nejaké podobenstvá na poľskú realitu tej doby mi už boli dosť vzdialené.  Celým filmom presvitala bezvýchodnosť a jeho záver ukázal, že si spätosť so svojimi koreňmi protagonisti zreteľne uvedomujú. (06.01.2022)