Život ako smrteľná choroba, prenášaná pohlavným stykom

Zanussi, ako predstaviteľ filmovej školy morálneho nepokoja, neustále hľadá odpovede na najzákladnejšie otázky života, smrti, viery a čestnosti. Divák s ním nemusí súhlasiť, ale musí s ním chtiac nechtiac konfrontovať vlastný hodnotový systém. Kiež by bolo viac režisérov, ktorí nás k tomu donútia. Dženkuje bardzo dla pana režiseriuša! (23.02.2013)

Jsou typy filmů, jejichž téma jde mimo mě a proto je vůbec nevyhledávám nebo naprosto minimálně. Jedním z těchto typů jsou i filmy o tom, jak někdo umírá na nevyléčitelnou nemoc. A děj tohohle filmu vlastně o ničem jiném není. Já nevím, mě to prostě nemá co dát, když jsou si ty filmy většinou podobné jak vejce vejci a jen výjimečně se mi nějaký líbí. Tohle má sice hodně dobrou hudbu, celkem dobré herecké výkony (akorát chování Tomasze mi občas nedávalo smysl, ale měl jsem k tomu jen anglické titulky, takže bych se nedivil, kdyby mi něco uniklo), do jisté míry je to dobře napsané a má to co říct, ale jinak... Kamera ujde, ale působí celkem průměrně a co se děje týče, první polovina mě vůbec nezaujala (kromě skvěle udělané úvodní scény) a ta druhá už byla o něco lepší a zazní v ní pár chytrých myšlenek, ale stejně se to nevyhne klasickým kýčům tohoto typu filmů. Asi nejvíc na celém filmu se mi líbila ta poslední scéna, která byla skutečně skvělá, dost chytrá ("Je to jen maso." - jestli jsem to teda dobře pochopil) a kdyby přesně takhle vypadal celý film, tak je to skvělé. Takhle z toho mám jen průměrné dojmy, ale nejspíš to bude tím, že mi nesedlo téma. A ani bych se nedivil, kdyby mi něco uteklo, tak mě to třeba při druhém zhlédnutí chytne víc. Tak snad mě Zanussi někdy v budoucnu překvapí víc, tohle první setkání s jeho tvorbou nebylo bůhvíjak dobré. Ale název se mi líbí. 3* (14.02.2021)

Umírající člověk, který se vyrovnává s blížícím se koncem, je pohříchu častým námětem filmařů. Zanussi se naštěstí vyvaroval patosu a citového vydírání a natočil naprosto civilní drama, které se sice otírá i o otázky víry, ale nic divákovi nevnucuje, spíš otevřeně přiznává, že víra není pro každého. Výborný Zbigniew Zapasiewicz působí přirozeně, jakoby doktora Berga nehrál, ale byl jím. Stejně skvělá je i hudba Wojciecha Kilara (90%). (02.01.2009)

Pokora. To je slovo, které mi zůstalo v hlavě po shlédnutí tohoto filmu. Pokora před režisérským umem pana Zanussiho, který mne na (jeho) stará kolena už podruhé dostal. Pokora před tím, když někdo svůj part neodehraje, ale spíš odžije, jako tomu bylo v případě Zbigniewa Zapasiewicze. A pokora, která dolehne pravděpodobně na každého, kdo bude stát před posledními dveřmi do neznáma... (07.01.2011)

Film nám představuje příběh lékaře, který se při natáčení filmu o sv. Benediktovi seznámí jak s mladým studentem medicíny, tak s mnichem benediktinského řádu. Oba jsou mu trpkou připomínkou - první řečmi o svém strachu ze smrti, druhý o víře - protože lékař umírá na rakovinu, ale jako naprostý ateista a v podstatě i cynik neví, jak se s tím vyrovnat, zvláště poté, co zklamou naděje na možnou operaci. (18.10.2018)