Jasmínine slzy

Sklaplo mi, zatrnulo a pořádně zamrazilo! Asi bych se měl Woodymu Allenovi omluvit za svůj výrok o tom, že jeho filmy byly v osmdesátkách úžasné, v devadesátkách inspirující, ale nyní jsou oficiálně trapné. Blue Jasmine je všechno, jen ne trapná nebo zbytečná položka v Allenově filmografii, která nevznikla čistě proto, aby dostála režisérovu obsedantnímu závazku co rok to film. (18.01.2014)

Rozkládající se osobnost snoba zapáchá úplně stejně jako rozkládající se osobnost člověka z nižších společenských vrstev, jen se na ten proces kvůli hřejivému pocitu zadostiučinění lépe kouká.. Zkušený autor to pochopitelně ví, C.Blanchett překypuje nadáním v každém milimetru rozmazané oční linky, nicméně neurotickým sluncem zalitá Blue Jasmine je ten případ, kdy Allen, který štěká, nekouše. Maximálně připomene paradox při nahlížení na partnerský vztah, kdy se cyklicky řeší věčný rozpor mezí tím, co člověk má a na co si myslí, že má a přitom vždycky dostane jedině to, co si zaslouží.. (12.11.2015)

Woody Allen se řadí k mým nejméně oblíbeným režisérům. K čertu s nějakýma zásluhama. Jeho filmy už tak často velmi těžko přežívám a s Jasmíninými slzami jsem zřejmě trefil jackpot. Pro takhle otravný snímek by měla vzniknout zvláštní kategorie. Hlavní postava je přímo nesnesitelná a jediné co mě naplňovalo radostí byl fakt že s každou další minutou jsem stále blíže vysněnému cíli. Neprozradím žádný šok že děj je od ničeho k ničemu a celé to skončí s Blanchett na lavičce čekající kdo si k ní přisedne další. 3x fuj a ještě jednou fuj. 0% (28.02.2018)

Jeanette udělala v životě dvě věci - změnila si jméno na romanticky znějící Jasmine a sbalila úspěšného podnikatele. To druhé jí zaručilo pohodlný život plný nákupů, radovánek a pocitu vlastní důležitosti. Společenský status byl pro ni vším a stvrzovala jej řadou nákladných rituálů. Jednoho dne se spolu s pádem manžela zhroutí dosavadní jistoty a chtělo by se napsat dostaví se vystřízlivění. Jenže ouha, Jasmine se rozhodla stáhnout do světa iluzí. Nevyhnutelným vpádům nepříjemné reality čelí hysterickými obrannými reakcemi. Se samozřejmostí sobě vlastní se rozhodne využít dobré vůle nevlastní sestry a nakvartýruje se k ní do bytu. Woody vlastně vyšel ze stejné modelové situace, jakou naaranžoval Tennessee Williams ve svém slavném dramatu Tramvaj do stanice Touha. Zamířil si to ale jinam a zmíněný titul určitě nekopíruje. Jasmíniny slzy se dají zjednodušeně vnímat jako přímočará kritika snobismu a zároveň jako parádní herecká kreace dvou velkých hereček. Vedle slavné Cate Blanchett se totiž výborně prosazuje neméně dobrá Sally Hawkins, která má navíc velký komediální potenciál. V druhé linii pak postava Jasmine funguje jako symbol zaslepenosti těch, co si odmítají přiznat, že doba se mění a jen velmi málo věcí se nemusí běhu času přizpůsobovat. Průmyslová odvětví, společenské třídy, státy, ba i celé civilizace se dostávají do Jasmíniny pozice a reagují stejně směšně nefunkčním způsobem jako ona. Jasmíniny slzy jsou spíš než dramatem komedií. Ovšem komedií hořkou a spíš než salvy smíchu vyvolávající zamyšlení. Celkový dojem: 85 %. (14.10.2013)

Trochu zklamání. Zpočátku z toho, že jsem nemohl najít nic, čemu bych se zasmál (ok, výhybka na drama a zlost tentokrát směrem k čsfd i imdb) a pak brzda a zpátečka někam mezi (nepříliš výrazná tragikomedie), poněvadž ani z hlediska druhého žánru mi Woody nic silnějšího nenabídl. A po delší době se mi bohužel stalo, že jsem ve filmu rukopis svého oblíbence příliš necítil a místo (obvyklého) hledání skrytých hlášek či třeba užívání si vypilovaných dialogů se mé divácké oko zaměřilo takřka zcela na hlavní hrdinku, a že bylo na co koukat, poněvadž Cate ji zahrála naprosto skvěle. Celkově to vidím na lepší 3*, ale tak nějak doufám, že v příštím tvůrcově snímku si Woodyho osobitého stylu užiju (podstatně) víc. (26.01.2014)