Slavnostní zahájení XXX. Letních olympijských her 2012 Londýn

Úvod s Branaghem, následné pasáže s Craigem nebo Atkinsonem výborné, ale když na scénu nastoupily děti z nemocničních lůžek a "cool" omladila, která začala tančit do rytmu statusů, začalo to směřovat k obyčejnému lacinému (ale nezbytnému) kýči, který opájí davy. S tím modernistickým pojetím to tak přehánět nemuseli. (28.07.2012)

Pokud odečtu povinné příchody olympioniků, které celý program nechutně natáhly, tak to byla jedinečná show, která jen potvrzuje, jak je britský národ hrdý na to, že může hostit vrchol sportovních her. D. Craig a R. Atkinson byli nádherným překvapením, které si málokdo u takhle významného svátku sportu dovolí. A K. Branagh ? Charisma tohoto herce bylo poznat na míle daleko. Klobouk dolů před všemi, kteří se na tomto projektu podíleli. (28.07.2012)

Hudební výběr super, docela jsem se bavil tím, že jsem znal hodně skladeb, a moderátoři jen tak útrpně mlčeli, protože neměli páru co to tak může hrát. Takže za Davida Holmese velkej dík, stejně jako za Prodigy, Blur a spousty dalších... Velkej mínus za absenci byť jen pár tónů od Depeche Mode. Jinak super, technická revoluce bomba a popkulturní pasáž taky pecka!! Atkinson svoje hraní hodně odfláknul a i konceptuálně mi tam vůbec nesedl a relativně tak pohled na zahájení pokazil (naštěstí jsem ho - Beana viděl až ze záznamu, protože zrovna když byla ta jeho scéna, přecházel jsem z baru domů....) (31.07.2012)

Pejsek s kočičkou zase vařili dort a vyčpělý Mr. Bean si u toho rozpačitě dloubal v nose. Ani ten patos už není, co býval. Zůstalo jen rutinní pozlátko a vespod žádná pýcha, prostě nic. Dějiny jednoho království zcenzurované na dřeň - až zbyla jen nekonfliktní popkultura. Tak chválabohu za ty úsměvavé černošky v průvodu, ty jejich jemné rysy a těch odstínů pleti... (28.07.2012)

Kdo by to byl řekl, do čiperky anglické královny, že…. :-) Pravdou ovšem je, že seskok padákem patří do základního výcviku nejen u anglického dvora. Otevírací ceremoniál jsem (přiznám se) shlédl pouze a jenom díky osobě D. Boylea a nutno podotknout, že Danny v sobě původní filmařskou profesi (bohudík i bohužel) nezapře resp. nepopře, to včetně reklamy na sebe sama. Střídá povedené momenty (K. Branagh, D. Craig+ anglická královna) s těmi méně povedenými (R. Atkinson) a nechybí (bohužel) ani ty totálně přestřelené, přičemž na pořadu dne je především moderna a tak nějak se zapomíná (až na pár světlých vyjímek) na stařičké tradice. Alespoň, že co se hudebního výběru týče, má Danny (žádná to novinka, vím) vkus, v čele s Chemical Brothers, U2, D. Bowiem… P.s. když jsem viděl tu bezelstnou radost a nadšení v očích jednotlivých členů (sportovců) napříč všemi výpravami, zapomněl jsem (alespoň na kratičký okamžik) na doping, velké peníze, lobby… a připomněl si původní Coubertinovu myšlenku. Tímto považuji 30-té letní olympijské hry za zahájené. Let´s go…. (28.07.2012)