Slavnostní zahájení XXX. Letních olympijských her 2012 Londýn

Novodobé Letné Olympijske hry počas svojej histórie hostili tieto svetové metropoly: Atény 1896, Paríž 1900, St. Louis 1904, Londýn 1908, Štokholm 1912, Antverpy 1920, Paríž 1924, Amsterdam 1928, Los Angeles 1932, Berlín 1936, Londýn 1948, Helsinki 1952, Melbourne 1956, Rím 1960, Tokio 1964, Mexiko 1968, Mníchov 1972, Montreal 1976, Moskva 1980, Los Angeles 1984, Soul 1988, Barcelona 1992, Atlanta 1996, Sydney 2000, Atény 2004, Peking 2008, Londýn 2012. Všetky tieto mestá pripravili pre športovcov a divákov vrelé privítanie. No dovolím si tvrdiť, že takú úvodnú show ako predviedli tohto roku Angličania svet ešte nevidel. V réžii oscarového režiséra Dannyho Boylea vzniklo úchvatné, očarujúce, veľkolepé, do posledného detailu prepracované predstavenie, ktorého súčasťou sa stala aj Jej Veličenstvo, kráľovná Alžbeta II . *** (30.07.2012)

Čekal jsem spíš nudu a jediné na co jsem se těšil byl nástup reprezentantů a zapálení ohně, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen. Určitě nejlepší zahájení jaké jsem zatím viděl. Hlavně vystoupení Rowana Atkinsona a hudební koláž, která nás provedla historií britské populární hudby, si 5 hvězdiček zaslouží. (05.08.2012)

Vizuálně bombastické, stejně jako všechny předchozí zahajovací olympijské ceremoniály, ale bez průvodního komentáře bych se v této procházce významnými momenty anglické historie těžko orientovala. Stejně jako všechny ostatní i mne zaujal pověstný suchý anglický humor prezentovaný Rowanem Atkinsonem a především samotnou královnou doprovázenou agentem Craigem. Skláním se před jejím smyslem pro recesi a začínám chápat její oblibu mezi spoluobčany. Také hudební velikáni, které dala Anglie světu sem právem patřili a bylo mi potěšením si je poslechnout. No a smysl některých ukázek jsem plně nepochopila a kdyby tam nebyly, svět by o nic nepřišel. (28.07.2012)

V úvodní části celkem zábavný popkulturní produkt odkazující na uzoulinkou výseč britské historie a bohaté dědictví britské POPkultury posledních padesáti let... Boyle zařídil, že zahajovací ceremoniál (zvláštní svébytný umělecký útvar) byl tentokrát ne-nudný a o poznání snesitelnější než všechny předchozí, které jsem od Soulu nebo Barcelony viděl. Sice to byl slepenec velmi vzdálený vznešeným Coubertinovským myšlenkám z konce předminulého století, ale čekal snad někdo něco jiného..? Druhá, oficiálnější část ceremoniálu již nepostrádala onen obvyklý patos a planetární monumentálnost, což však Boyle mohl ovlivnit pouze v detailech. _ Česká výprava v gumácích a s deštníky, znuděná královna, twitterující Usain Bolt a Paul McCartney obdivující zvuk svého popěvku z úst desetitisíců dívek a žen... Vidět a zapomenout. _ Jsme na filmovém serveru, tak ještě palec nahoru za dvouvteřinový záběr na letící Kes... (28.07.2012)

Včera jsem s otevřenou hubou sledoval zahájení Letních Olympijských Her v Londýně. Ačkoli se olympiáda musí obejít bez jakékoliv reklamy je až obdivuhodně zajímavé, kolik peněz je vynaloženo na úvodní a pravděpodobně i závěrečný ceremoniál. Možná že kdyby si odpustili ty kecy typu "hladovějící děti" a raději část vynaložených peněz využili právě na nákup jídla do nejpostiženějších oblastí, bylo by to chválihodnější. Ale proti gustu žádný dišputát. Jedna věc mě však doslova nasrala. Průřez celou Anglickou hudební scénou byl sice nádherný, divák viděl od Beatles, přes Rock, Punk, Psychedelik, Hip-Hop až po Rap vše....až až na Heavy Metal. Kde je Iron Maiden, Cradle Of Filth, Motörhead nebo Black Sabbath? Tuhle éru Anglie zhluboka ignorovala. A když už jsem v těch mínusech, musím vyzvednou ty "krásné" České holínky. Naše Olympijská sportovní skupina v nich byla skoro otřesně nezáživná. Snad si to vynahradí dobrými sportovními výkony. DRŽÍM PALCE. (28.07.2012)