Ochranné sfarbenie

Velmi zajímavý film o dvou životních postojích, které se vzájemně střetávají. Ani jeden z těch postojů není ideální, ani jeden z nich není bez poskvrny a bez nevinných obětí. První životní postoj je v postavě vedoucího letního univerzitního soustředění Jaroslawa Kruszynskiho (Piotr Garlicki), kterému jde především o absolutní spravedlnost a jakousi lidskost. Dochází u něj k jakési porážce spravedlnosti, kterou není možno protlačit přes společnenské a politické možnosti dané doby. Jeho veškeré dobře míněné pokusy jsou přeměněny v neúspěch strachem druhých z netaktického jednání, popřípadě samotnými aktéry, kterým jde v určitém stadiu už jen o výraz protestu. Navíc se jeho postoj jeví zčásti neupřímně, neboť je rektorovým oblíbencem. Ke konci ale nejen, že přichází o přízeň, ale je také odmítnut na poli sexuálním. Druhý postoj je v postavě garanta letní akce Jakuba Szelestowskiho (dobrý Zbigniew Zapasiewicz), který zastává především nutnost přizpůsobení se daným podmínkám nastavenými společenským a politickým zřízením. Osobní hrdinství v podobě odporu zavrhuje, mistrné manévrování při vytěžování maxima vyzdvihuje. I přes jeho zdánlivý cynismus zůstává ale velmi lidským. Nebo jde u něj zčásti o zvrácenou hru, vyvolanou nutností pobavení v šedi bezútěšnosti dané situace? Střety, výměny, názory, polopravdy, skorovítězství, ale především porážky na poli lidství. Z dalších postav: Jaroslavův objev Nelly (Christine Paul-Podlasky) a rektor (Mariusz Dmochowski). Vynikající ve svém odhalování podstaty. (16.03.2011)

Ochranné zbarvení. mě zaujalo mnohem více než Iluminace. Formálně se sice jedná o výrazně konvenčnější dílo, v němž je styl téměř neviditelný, ale jednotlivé dialogy a témata, na která se Zanussi soustředí, mi byla mnohem bližší. Děj filmu se odehrává na táboře katedry lingvistiky a jeho hlavními postavami jsou mladý doktorand Jaroslaw Kruszynski a starší docent Zbigniew Zapasiewicz. Zatímco mladý Jaroslaw je ztělesněním idealismu a snažení se o spravedlnost, starší Zbigniew působí jako cynický realista, který rád manipuluje s lidmi a na studentech mu až zas tolik nezáleží. Zpočátku jsem jako divák stranil jednoznačně Jaroslawovi, jehož jednání ale později také není prezentováno veskrze pozitivně (neboť Jaroslawova touha po šlechetnosti a spravedlnosti se ukáže jako trochu egoistická a zastírající objektivní kritéria). Film je o konfrontaci dvou pohledů na svět, z nichž ani jeden není zcela správný nebo zcela špatný. Je také zajímavým svědectvím o polské společnosti, ve které se neustále diskutovalo, ale jenom o určitých tématech. Kritizována je také hierarchie moci a neochota projevovat svoje city a řešit je s ostatními. (20.02.2012)

Zanussiho film, ktorý je základným kameňom kánonu poľského kina morálneho nepokoja (často prezývaného aj kino sociálneho nepokoja, pretože komunistov slovo morálka desilo aj v spánku) je veľmi komorným príspevkom do prúdu "čistého" realizmu, reflektujúceho súčasné spoločenské témy a zobrazujúceho zlo. Uzavretý socialistický mikrokozmos akademického prostredia tábora kdesi v odľahlej provincii predstavuje živnú pôdu pre dialóg medzi dvoma predstaviteľmi národnej inteligencie. Mladý Jaroslav predstavuje generáciu idealistickej mládeže, veriacej vo večné morálne a etické hodnoty. Jeho protivníkom je starší Jakub, ktorý by mal byť mentorom a ideálom, ku ktorému je možné vzhliadať - vzorom, aký vyžaduje štát. Film sa však neobmedzuje na čas a miesto - v príbehu sa vyskytujú prvky folklórneho charakteru a spomínajú sa roky, ale univerzálnosť témy moci a krutého civilizačného výdobytku kariérizmu je aktuálna i dnes. V psychologickom vnorení do postáv ide až na kosť a pred divákom odhaľuje obnaženú pravdu, ktorá sa v systéme, postavenom na veľkých gestách a malých skutkoch, stáva bájnou alegorickou postavou. Elegantné metafory idylickej prírody a človeka ako jedinca i kolektívu, ktorému dominuje pokrytectvo. Svet v ktorom nemá čisté svedomie miesto - ten náš. Zanussi však postúpil ešte o krok ďalej, keď odmietol prevziať národnú cenu, ktorú mal právom dostať Wajdov, komunistickým aparátom odstavený, Muž z mramoru. Odvážne a nebezpečné, ale systém pravú podstatu jeho filmu i tak neobjavil. To len finálne potvrdzuje Zanussim predkladaný fakt, že v tej dobe nerozhodovali múdri ľudia - tí len stáli v pozadí a ťahali za povrázky. Ľudia dokonale skrytý pred systémom vďaka svojmu ochrannému sfarbeniu. 85% POZNÁMKA: Zhliadnuté v rámci semináru o poľskom filme. (05.11.2014)

Film se mi líbil, mnoho filmů natočených za komunismu, kromě české klasiky, jsem neviděla a bylo to velmi zajímavé. Konverzační dramata, která nutí diváka k zamyšlení, mám ráda, protože o filmu přemýšlíte i po tom, co na plátně dozní titulky. Charakter postavy docenta Jakuba jako by byl psán na míru Zbigniewu Zapasiewiczu a svým hereckým výkonem mě zaujal nejvíc. Film nemá jednoznačné východisko, zobrazuje objektivně danou situaci, dává nám na výběr, s jakým názorem se ztotožníme, aniž by na konci určil, který z nich byl správný. Sama velmi trpím, když cítím ve svém okolí nespravedlnost a je mi jasné, že se budu muset také přizpůsobit. Je to samozřejmě jiné než v tomto snímku, ale celkově si myslím, že námět Ochranného zbarvení je velmi nadčasový, problém etiky a morálky lidí se dotýká i současného světa. (11.05.2014)

Monochromatičnost, jasně strukturovaně definovaná pyramida moci a hlavní hrdina Jarek, který opatrně zkouší, nakolik ji může využít pro své vlastní chápání spravedlnosti. Jarek je prostřednictvím svého znuděného kolegy Jakuba konfrontován s otázkami svědomí a etiky. Jakub obhajuje názor práva na existenci - kdo existuje, vítězí. Podle něj v sobě máme jako lidské bytosti vypěstované svědomí, které naštěstí zeslabuje sebevědomí. S Jarkem vede dlouhé debaty a manipuluje ho do situací, ve kterých zkoumá sílu Jarkových, možná sice alibistických, ale přesto morálních zásad. Vše ve vygradovaném finále končí remízou přizpůsobivosti cynismu a naivního idealismu. (08.01.2012)