Nymfomanka II.

(Část I.) ...což se ve druhé polovině lehce ustálí, kdy ubyde nucených přesahů, a režisér se vrátí ke svému oblíbenému tématu „žena jako ztělesněné zlo“, což filmu ubere na rozvláčnosti, ale pak přijde Bond, 3+5 a zlatý déšť a rozpačité dojmy se zlomí ještě víc, než v Melancholii; Director’s cut prosím smrsknout na dvě hodiny a bez toho asexuálního sexu, byť o ten tady vlastně ani (nečekaně, že ano?) nejde. (04.04.2014)

Viděl jsem a komentuji pouze režisérské verze obou částí. Divácky neuspokojivé vyprávění o rozličných způsobem tělesného (sebe)uspokojování pět a půl hodiny konfrontuje dvě největší témata všech freudiánských režisérů – sex a smrt. K nejvýraznějšímu prolnutí obojího dochází během drastického autopotratu, na jehož konci se Joe zachvěje vzrušením, a v kapitole s umírajícím otcem, jejíž černobílý obraz a citově vyděračský tón působí tak (pseudo)artově, že jde nejspíš o jednu z mnoha Trierových taktik, jak divákovi upřít to, co by si přál. V průběhu obou filmů k navození pocitu nepohody, která znemožňuje nerušeně konstruovat fabuli, používá rušivě mnoho odboček, pomyslných závorek, skoků v čase nebo změn ve stylu vyprávění. Hypermediální encyklopedické vrstvení informací může připomenout Zanussiho, tematizace fetišů a nestálé identity Buñuela, komorní partnerská soda Bergmana a spirituální vzruchy zas Tarkovského (včetně přímé citace Zrcadla). Tato eklektická a intermediální kompilace stylů je sice semknutá rámcovým vyprávěním, ale koherentním tvarem bych ji nenazýval. Jak by taky mohl být koherentní film, který je vystavěný jako dialog dvou zdánlivě neslučitelných světonázorů (asexuál a nymfomanka), do něhož se Trier navíc neustále snaží zapojit i diváka. Ať prolomováním vizuálních tabu (názornější potrat jsem zatím ve filmu neviděl) nebo bouráním čtvrté zdi mezi fikcí a realitou (záběr kamery v zrcadle, zřetelné paralely mezi provokativně svobodomyslnými názory Joe a samotného Triera). Přes všechnu sexuální explicitnost a do extrému dovedenou kalvárii protagonistky mi nakládání s ženským tělem přišlo méně vykořisťovatelské než třeba v Životě Adele. Ačkoli se žena zejména v první části několikrát mění v sexuální objekt a její štěstí je po většinu filmu závislé na výdrži, dostupnosti a schopnostech muže, její zobrazování častěji než příjemné pocity vyvolává bolest, soucit nebo znechucení. V tomto kontextu je možná nejpřínosnější scénou režisérské verze již zmíněný potrat, demonstrující s otevřeností, která bude, domnívám se, nepříjemná zejména mužům, jak vyhrocených podob může nabýt napříč oběma filmy hájené právo ženy nakládat s vlastním tělem dle uvážení. Ukazování toho, co nechceme vidět, je zde úzce spjato s úvahami nad tím, o čem nechceme přemýšlet. Taková provokace má podle mne smysl. Stejně jako celá Nymfomanka. 75% za I. část, 80% za II. část. Zajímavé komentáře: Radko, mcb, Mouzon, Madsbender, Artran, Othello, Aelita, elgreco (17.09.2018)

Druhá časť Nymfomanky bola pre mňa bohužiaľ menším sklamaním. Narozdiel od jednotky bola omnoho násilnejšia, nezábavná a akási nejednotná. Prvú hodinu sa so všetkých síl usilovala držať na úrovni jednotky, ktorá bola naplnená množstvom krásnej symboliky prechádzajúcej do umenia a histórie a napriek všetkým činom hlavnej hrdinky ju dokázal divák pochopiť, ľutovať a vytvoriť si k Joe vzťah. Toto sa mi v Nymfomanke II už akosi nedarilo a v druhej polke som sa začala strácať v pointe. K tomu celku mi vôbec nepasovala kriminálna časť a najmä zvrat v závere (!!!) ?? Mala som pocit, že ani sám Trier si týmto koncom nebol celkom istý, na čo u neho nie som zvyknutá. Škoda. Každopádne som zvedavá, čím nás nabudúce prekvapí. (22.07.2014)

Tier uchopil celý tento film nešťastně. Každý znalý člověk ví, že nymfomanie je především problém psychického charakteru. Člověk, v tomto případě žena, využívá sexuálního uspokojení k uvolňování vnitřního napětí, které je způsobeno depresí, úzkostnými poruchami příp. patologií osobnosti. V žádném případě nejde o uspokojování přirozených biologických potřeb. To je v přímém rozporu s vyzněním filmu, který prezentuje víceméně zdravě uvažující ženu, která má jediný problém. A tímto problémem není nic jiného, než, nebojím se použít ro slovo (Pane redaktore. Víte, co je to PASY?) KUNDA. Ano je to skutečně její kunda. Kunda, která je stavěná na úroveň náboženství, je zdrojem perverzí a neřesti, závislosti a zločinu, je satanem co zabíjí boha. A aby to bylo divákovi vše dostatečně jasné, jsou mu tyto Trierovi pochybné vize tlumočeny skrze spoluvypravěče Seligmana. Tím navíc drze a povýšeně degraduje diváka na hlupáka, který potřebuje berličku, aby pochopil režisérova génia. Toto všechno jsou pro mě věci, které film naprosto zabíjí. To ostatní o čem se mluví, jako obscénní násilné scény, dlouhé záběry na píču a ptáky nejrůznějších tvarů a velikostí, přemrštěná stopáž a kecy o ničem, to jsou jen věci, které činí film ještě více nudným a protivným. Nejsou ale tím stěžejním problémem. Jedinou věc na filmu oceňuji. Tou je jeho závěr. Ten má alespoň myšlenkovou pointu. Celý film ale nezachrání. 40% (18.09.2016)

,,POCHOPILA JSEM, ŽE SPOLEČNOST PRO MĚ NEMÁ MÍSTO A JÁ NEMÁM MÍSTO PRO SPOLEČNOST A NIKDY JSEM NEMĚLA.“… /// Rouhačský vyprávění o otupělý kundě pokračuje. Máme tady problémy v rodinným životě, v práci…, ale hlavně šukání bez lásky nahrazuje … zvrhlost! Paráda! - zařvala by nezúčastněná vosoba, já bohužel zjišťuju, že je to nuda. A to přesto, že patřím k příznivcům ,,mistrových“ filmových (příběhových) anomálií. To vyprávění se dostalo někam, čemu moc nerozumím a navíc mě nějakejch pětadvacet na prdel moc nebere. Možná je to tím, že tohle je víc skutečnost než fikce. Mohl bych chápat tu vosamělost, touhu se vykecat, ale to je asi tak všechno. Příběh je marnej. Nebudu tady cákat vodbornejma termínama, co všechno jako uvnitř mělo bejt viděno, rozpoznáno a podobenstvím znázorněno. Já to totiž nevím… Nebyl jsem pohoršen, jen mě to nebavilo. A nic na tom nezmění ani ten ,,vtipnej“ konec. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zvlhnu jen při vočekávání bolesti. 2.) Baví mě pozorovat černý klobásy. 3.) Thx za titule ,,Karpi“ a ,,Kalinator“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (04.04.2014)