Nymfomanka I.

Tenhle snímek už nemá s kamínkem nic společného, spíše se jedná o oblázek, který jedním šikovným pohybem vyklepnete. Ale proč to dělat, když je tak hladce obroušený a příjemný na dotek? Lars von Trier ve svém novém filmovém přípustku reinterpretací vstupního prostoru do nemocnice dedogmatizuje Riget, vysmívá se diváckým očekáváním, a před vyvrcholením snímek ukončuje, jen aby vytvořil očekávání nová. Filmařsky se jedná o velmi zábavné a chytré dílo („empatický vizuál“ – černobílá kapitola o umírajícím otci, neklidně se houpající kamera sledující Joe v bezvědomí, kýčovité záběry při scénách rodinné idyly s otcem…; včlenění představ druhé postavy – nezúčastněného posluchače – které povyšuje koncept nespolehlivého vyprávění; ambivalentní vidění Joe vs. Selingman, tedy jejich neustálá konfrontace jako prostředek k dovysvětlování, včleňování dalších motivů atp.; snad až rouhačský přístup k exaktním vědám, ba vědě (a její snaze pojmout vše) obecně – např.: Fibonacciho posloupnost - její role ve filmu vs. důvod vzniku; Uma Thurman jakožto personifikace mužského strachu z ženských scén, práce s humorem jako svého druhu orgasmem...) nicméně v konečném důsledku se stále jedná pouze o první část. (25.12.2013)

Nejzábavnější, nejnormálnější, a tím i nejpřístupnější Trier. Kinoverze je paradoxně šokující svou cudností, takže avizované nymfomanické čuňačinky neuvidíte./// Etuda s Umu Thurman coby podvedenou manželkou je vynikající, protože je hrozivá i nesmírně komická zároveň. Humor, který je možná až málo cynický a černý, je podstatnou složkou obou snímků. Zůstává však otázkou, zda to nebrání většímu ponoru do života hlavní postavy, který je vlastně velmi nešťastný až tragický, což je ideální premisa pro řádně depresivní a hloubavý film. Každopádně Nymfomanka je vlak, do kterého bez váhaní nastoupím (bez vstupenky) znovu, ale zajímá mě už jen režisérská verze obou částí zároveň, nikoliv tento sestřihaný coitus interruptus. P.S. První film, ve kterém má Shia LaBeouf sexappeal, a to pořádný. "3+5" [Kino] (20.12.2013)

Trier tak dlouho poslouchal řeči o tom, jak moc je geniální, až tomu nakonec uvěřil a pokusil se stvořit nejkomplexnější film všech dob, kde si to vyříká se všemi a vyjádří se absolutně ke všemu, takže servíruje neskutečnou nálož motivů, obrazů, metafor a podprahových sdělení, která je v jádru levnější, než jednorázový placený sex... (Část II.) (04.04.2014)

Lars von Trier mě opět donutil přemýšlet. Nejenom, že natočil osobitý životopisný film, ale zároveň pobořil hranice výbornou kamerou a zvláštním způsobem vyprávění, což mu vlastně vůbec není cizí. Co už je horší, tak fakt, že celý ten příběh o nymfomance rozdělil do dvou dlouhých dvouhodinových filmů, které nemají vůbec žádný zásadní bod, na který by se divák měl zaměřit. Prostě se jen objeví Charlotte na zemi kompletně zmlácená. Ujme se ji výbornej Stellan a chce si vyslechnout příběh. Proč vlastně Charlotte leží zmlácená uprostřed ulice? No A Charlotte začne vyprávět. Kapitola jedna - poznání, že mám frndu. Kapitola dvě - poznání toho, jak mám frndu používat. Pak už se to začíná roztáčet v tom duchu, že nymfomanka využívá druhý a je jí u prdele, co tím způsobuje. Zároveň začíná potkávat ještě větší svině, než je ona. Chvílemi je to absurdní, chvílemi je to legrace, pár záběrů je tu v rámci poctivýho porna, ale jako celek je to pro mě absolutně nic neříkající. Nicméně po skončení filmu jsem okamžitě skončil na druhý díl, protože jsem doufal, že ten příběh se alespoň trošku zvrhne... (10.12.2014)

Pro svůj tvar prakticky nehodnotitelné dílo, které svou strukturou a narativem připomíná spíše obsáhlou knihu než film - ve které je navíc všechno, od rybaření přes Bacha až k Bondovi. Trier mě tentokrát v osobní rovině nesmetl tak, jak se mu to úspěšně povedlo u všech jeho předchozích filmů, působivějších analytických děl ale na druhou stranu moc nenatočil. Bez diskuze dílo génia. (13.01.2014)