Nymfomanka I.

Kult, ktorý sa vytvoril okolo Nymfomanky von Triera je podľa mňa dosť zvrátený. Po prvé, ak chcete vidieť film, ktorý zobrazuje sexuálny nátlak úchvatným a presvedčivým spôsobom, pozrite si Shame. Tento film nie je porno, nie je ani nijak obzvlášť šialený, a nie ani najmenej sexy, či šokujúci. To, čo je, je únavný, nesúrodý a totálne pedantský kúsok umenia, mnou však nepochopiteľný a nepochopený. Dialógom nepomohli ani filozofické pontifikálie a vo filme ma veľakrát psychicky ubíjali. Je to akýsi druh predstavenia, ktoré nepripadá na úroveň náročnejšieho umenia, ale na úroveň amatérskych, vysokoškolských filmov. Prečo je tento film dlhý 4 hodiny? Pretože Von Trier bol príliš lenivý, aby to zostrihal na znesiteľnú stopáž? Je to ako keď váš priateľ uverejní na svojej webovej stránke 300 fotiek svojho umeleckého projektu a očakáva, že vyberiete svojich obľúbených 10, pretože sa mu jednoducho nechce spraviť vlastnú editáciu. Mohol to byť zaujímavý, intelektuálny príbeh o podstate sexu, lásky, závislostí a morálky. Je škoda, že Von Trier chcel akoby nasilu včleniť explicitný sex do svojej práce, pretože ten poväčšine docielil odcudzenie diváka, a tým aj celý odkaz tohto diela vyšiel nazmar. Ako odpoveď pre tých, ktorí ho nazývajú pornografom, nemôžem nesúhlasiť viac. Za snahu a námet dávam palec hore, za herecké odhodlanie druhý. Byť toto v réžii kohosi menej artovo miereného a produkčne rozpolteného, mohlo to dopadnúť lepšie. 60%. (31.08.2018)

Přerušená onanie. Tuhle metaforu můžete číst v zásadě dvěma způsoby. 1. Vytržení z hluboké fascinace při sledování těkavého dialogu stárnoucího kulturního muže (Seligmana) a impulzivní, živočišné ženy (Joe), která mu líčí své sexuální zrání s důrazem na přízemnost, zatímco on detaily plné poševních sekretů umísťuje do sítě paralel, archetypů a postupů klasického umění. 2. Přerušení režijní masturbace Larse von Triera. Třetí hříšník do bizarního psychoanalytického sezení je bezesporu dánský enfant terrible, který před divákem obnažuje významy i svou režijní metodu. Penis Shii LaBoeufa není tou „nejexplicitnější“ složkou Nymfomanky. Tou je způsob, jakým Trier důsledně mění vyzývavé téma v odvěký žánr Bildungsromanu, který po vzoru starých textů v úvodu prozradí, o čem další kapitola bude, co se v ní divák dozví a s jakým záměrem ji vypravěč vypráví. Manýra? Určitě. Funkční? Ne vždy. Vzhledem k tomu, že nemá cenu hodnotit fragmenty, které Trier důmyslně zhodnocuje v průběhu CELÉHO vyprávění. Zůstanu jen u toho, že tohle veřejné sebeukájení, které se nevyhýbá excesu, ale zároveň působí místy na Dánovy poměry možná až překvapivě krotce a kultivovaně, má mojí soustředěnou pozornost na další dvě hodiny zajištěnou. (20.12.2013)

Kdyby "pan umělec" von Trus natočil čtyřhodinovou pičovinu o míchání betonu, vsadím se, že by tu poďobaní hloubaví hošíci naprosto stejně veřejně masturbovali nad tím, jak skvěle se mistrovi povedlo zachytit psychologický rozklad vody v excelentním přesahu cementového potěru, jak hluboce filosoficky dávkoval štěrk do mísící se směsi, a nebo jak si svým veledílem tropí žerty ze všech zkušených polírů (To ti méně hloubaví.). Hovno, ani tak, ani tak! Prostě by si na wykydpédii načetl pár betonářských pouček, a pak by kamerou čuměl do točící se míchačky z extravagantních úhlů, aby to vypadalo kůl a moudře, přičemž by se celou dobu jen míchal beton. I já Larse považuji za velikána. Velikána mezi exhibicionistickými narušenými kokoty. A artoví hnědopichové všech zemí, vytáhněte si hlavy z prdelí. Viděli jste totiž jen další transcendentní, pseudoyntelechtuální blábol dánského egoisty o tom, jak se stal expertem na jeblé krávy s anginou klitoris poté, co si zahulil se svým nudným gynekologem, avšak zapomněl si dělat poznámky, jak by se měla chovat a píchat diagnostikovaná dívka s permanentním svrběním v motorovém pekáči. Ale co. Alespoň jsem se dozvěděl, že "podávat židovský rohlík s vidličkou je slabošské", což považuji za myšlenku roku otce Fura a budu nad ní sáhodlouze rozjímat, dokud nedosáhnu plného souznění se svými čakrami. Jediné, za co jsem "mistrovi" vděčný, je to, že mě nenechal dívat se na šukající Šarlotu Gejnsbrk, takový eksploitejšn by mi dozajista definitivně narušil pohlavní svěžest. Každopádně, jeden díl k dokonalému otrávení a znudění stačil, a tak nymforumcajze s chutí vynechám, a raději si skáknu vyprcat nějakou v rozkroku veselou vdovu, co se u toho netváří jako Frigo, neleží na zádech a unyle nefuní. (18.03.2014)

Dostal jsem to, co jsem čekal, takže je moje blbost, že jsem na to koukal. Nebylo to úplně blbé. Epizody s šukáním ve vlaku, nebo práce u Shii LaBeoufa mě bavily. Prostě mne jen irituje potřeba dávat k sexu debilní artová přirovnání s rybařením, nebo s bachovými skladbami. Dočkáme se pak scén mrdání ve třech okýnkách přičemž v jednom je jaguár a v jednom varhany, které navíc hrají depresivní melodii. Tenhle přístup mi prostě hlava nebere a radši bych ocenil syrovost. Předposlední část s umírajícím otcem to už poslala totálně do kytek. Navíc když jsem Christianovi Slaterovi nevěřil ani nos mezi očima. Alespoň že ta Stacy Martin je mladá a hezká. Dost jsem se děsil toho, že tam bude pošukávat to Gainsbourgovic koště. Na druhý díl se asi podívám. Třeba to celé bude mít nějaký smysl. Zatím mi to totiž přišlo takové nijaké. Neodnesl jsem si z toho nic, jen mi teď třeba takovej Stud přijde o hodně lepší. (30.03.2014)

Lars von Trier natočil porno pro intelektuály. Děkuju, nechci! Já raději americkou klasiku a to jsem viděl director´s cut, který by měl obsahovat ty největší prasárny a hlavně dávat alespoň trošku smysl. Naštěstí je tady upřednostněna mladší verze nymfomanky, takže jsem nemusel tolik trpět při pohledu na Charlotte Gainsbourg, jako tomu bylo u druhé části. (27.03.2015)