Meno

Francouzi komedie pořád umějí. Navíc když se jedná o můj oblíbený žánr "odehrává se na jednom místě" a režisér zvládně ukočírovat dialogovou kadenci, je pravděpodobnost úspěchu celkem vysoká. Neříkám, že nemáte chvílemi pocit, že je to už celé trochu přehnané, ale rád to filmu odpustím, pokud funguje jako celek a navíc vás udržuje v pozoru celé dvě hodiny. 7/10 (21.08.2014)

Nejde len o dlhoročných priateľoch, ktorí sa nevedia dohodnúť na mene dieťaťa... Intelektuálna nabubrelosť, ľudská malosť s vražednou úprimnosťou je dokonale namiešaná a pre diváka priam bolestná. Herecká bezprostrednosť je obdivuhodná a zdobí tento komorný príbeh odohrávajúci sa v podstate v jednej miestnosti. Niektoré zvraty sú síce šialené, ale vďaka za iróniu a skrytý humor, takže je tvorcom odpustené. Le Prénom nie je pre každého diváka, ale kto má rád vzťahové konverzačky, bude nadmieru spokojný. (02.06.2013)

Skoro jsem přehodila výhybku díky zpatlanému oznamovacímu úvodu, včetně dost nezáživné žabomluvy, a to bych udělala obrovskou chybu. Když se nesourodá svita na cestě do zatracení dostala z bodu A do bodu S(servírování) a začala slovní palbou jednoho po druhém odpalovat jak na střelnici, teprve se rozjela ta pravá jízda. Pasáž "rozboru" jména na inkriminované písmeno A mě rozvibrovala na maximum, děkuju tvůrcům za takové kvantum příjemného šimrání. Vedení si pro sebe ukradl jednoznačně Patrick a tak to i zůstalo do konce. Ten chlap byl jak utržený ze řetězu, jen občas jej přeřvala rovněž dokonale hysterizující Valérie (budiž jí země lehká). Neznám lepší ukázku předsudky svázané soudobé konvenční společnosti - gordicky uzel to byl doslova a do písmene. Aneb jak funguje skupinová rodinná terapie. "Víš, co mě přesvědčilo? Ta uniforma."☺☺ (23.09.2013)

Poměrně vtipná snobská večeře, která se postupně zvrtne v něco mnohem horšího. Hrdinům postupně roste adrenalin v krvi, ze skříní vylézají kostlivci a na povrch vyplouvají nejrůznější šílená tajemství. Postupně každý každému vyčte vše do posledního puntíku. Vzhledem k tomu, že role jsou napsány a zahrány moc pěkně, jsem se bavil takřka královsky. Dialogy jsou napsány výborně. Jsou vtipné a na patřičně snobské úrovni. Člověk by skoro ani nevěřil, jakou sérii událostí dokáže spustit nevinný žertík s výběrem jména pro svoje dítě, kdyby to několikrát v životě skutečně nezažil...Podobný žánr vyloženě nevyhledávám, ale tohle mi sedlo. (08.04.2015)

Viděla jsem poměrně nedávno německou verzi (A CO TŘEBA ADOLF? z r. 2018), která se mi moc líbila a tak mne dost překvapilo, že se jedná o francouzský originál. Nicméně i tuhle verzi jsem si užila a hlavně Patrika Bruela, jehož písničky jsem v raných 90. létech odchytávala na prvním písničkovém kanálu, co v TV zdarma šel - MCM (09.11.2020)