Valentin Dobrotivý

Valentin Dobrotivý je takový protektorátní Bohuš z "kurva hoši gutentág". Hlavní rozdíl je jen v tom, že u Bohuše šlo o právnickou chybu, nýbrž zde si z Valentina (Oldřicha Nového) udělali srandu jeho kolegové. Samozřejmě Valentin je taktéž pravým opakem Bohuše. Je to pečlivý, svědomitý účetní, který nepije a je to takovej ten klasickej starej úlisnej gentleman, kterého pravidelně hrával Oldřich Nový. I proto to není taková zábava, jako u téměř 50 let starého snímku Věry Chytilové. A upřímně ta jeho galantnost, počestnost a zde až hloupost mi už fakt šla na nervy. Diváka to brzy omrzí a ještě když si k tomu přidáme stáří filmu, tak se sice jedná o dobrý film vzhledem k roku výroby, ovšem v dnešní době je to již hodně chabé. [4329. hodnocení, 104. komentář, 82%, 866. nejlepší film] (03.12.2020)

Není pochyb o tom, že tento film, legitimní potomek jiné veselohry - EVA TROPÍ HLOUPOSTI - patří k zlatému fondu české filnové veselohry. Nápaditý příběh, hraný všemi protagonisty s viditelnou chutí, byl svým způsobem jako šit na míru své době. Právě ve dnech jeho premiéry a následného uvádění do kin vrcholily totiž jak tzv. druhá heydrichiáda, tak nacistická ofenzíva na východní i africké frontě. Stalingrad a El-Alamein patřily určitě k často vyslovovaným pojmům v tehdejší veřejnosti. Víra v charakternost a slušnost, propojená s činorodým pozitivním optimismem, zahalená do půvabného závoje třeštících gagů úředníků jedné soukromé pojišťovny, byla nakažlivá. A vítězství nevzdávajícího se dobra určitě také. Vždyť dobrý nemusí být ani zdaleka totožné s jiným, méně oblíbeným výrazem - naivní, hloupý, napáleníhodný. VALENTIN patří v rozsáhlé Fričově i Nového filmografii nepochybně k tomu nejlepšímu. K tomu skutečně nadčasovému. (20.10.2007)

Jedna z nejzdařilejších okupačních "únikových" komedií na vděčné téma nečekaného zbohatnutí, které mění postoje okolí i vlastní rozhodnutí. Na svou dobu kvalitní scénář a především obsazení v čele s Oldřichem Novým dělají ještě dnes zz Valentina Dobrotivého víc než přijatelnou záležitost. Celkový dojem: 70 %. (19.01.2008)

Válka pokračovala, nacisté nebrali ohled na nic a na nikoho a s příchodem obávaného Heydricha do Prahy se začala stahovat mračna i nad českou kulturou, dosud přežívající také díky určité benevolenci Heydrichova předchůdce, barona von Neuratha. Po osudovém atentátu na zastupujícího říšského protektora se perzekuce dotkla i mnohých osobností z řad české inteligence. Byla to zlá doba. Setkání Martina Friče s Oldřichem Novým nad scénářem jejich nového filmu lze proto do jisté míry chápat jako vstřícné gesto vyjadřující vzdor právě probíhajícím tragickým okamžikům, ať už jde o vypálení Lidic nebo zatčení herečky Anny Letenské. Nic z toho film naštěstí nezaznamenal, naopak přinesl do potemnělých českých biografů další vítaný příděl smíchu a humorného rozptýlení. Oldřich Nový v roli důvěřivého úředníka pyšnícího se precizním inventářem veškerých výdajů, i těch docela bezvýznamných, tak trochu alternoval svého předchůdce Aloise Nováka – s tím rozdílem, že tady Valentinovi otevírá možnost stát se, byť v poněkud skromnější a už ne tak okouzlující formě, znovu Kristianem, člověkem z jako by jiného světa, až rafinovaný podvod s loterijním losem. Důležité, co do významu, jsou víc než kde jinde všechny vedlejší figurky, vesměs groteskní exempláře lidské poťouchlosti, falše a přetvářky. V nanejvýš přiléhavém hereckém provedení Jaroslava Marvana, Ladislava Peška, Emana Fialy, Pištěka, Baldové, Šlemrové a dalších se navíc tito apoštolové oportunismu stávají autentickými, zcela přirozenými lidmi, kteří jednají, jak jim káže jejich chameleonská fasáda. Pro Hanu Vítovou, která mezitím vyzrála ve vynikající charakterní herečku, znamenal Fričův film vůbec první setkání s Oldřichem Novým před kamerou a nutno dodat, že jim to spolu ladí dokonale. Valentin a některé další paralelně vznikající snímky zosobňují takřka ocelovou výdrž českých filmařů v nejtěžším válečném období a už poněkolikáté tím potvrzují nepsanou skutečnost, že kvalitní humor vyvěrá v těch nejtragičtějších chvílích. P. S. Kde jinde narazíte na POŽURŽIL? (04.10.2008)

Další skvost české okupační komedie s Oldřichem Novým opět v roli malého úředníčka, jehož role v životě se posouvá podle toho, zda jsou o něm lidé přesvědčeni, zda je či není výhercem šťastného losu. Pobaví ovšem již vtípky jeho kolegů v podání Peška a Fialy, poslední se jim však poněkud vymkne z rukou. Viděl jsem tu taškařici mnohokrát, prostřední část snad trochu zdržuje spád, ale je přesto nádherné si všimnout pokrytecké morálky měšťácké společnosti, kde se člověk měří obsahem peněženky; a také jsem si povšiml, jak už tenkrát byli odpuzující různí agenti, kteří se vtírali do domu, aby uzavřeli výhodné prodeje, na nichž by mohli vydělat. Jeden z důvodů, proč i já dnes nesnáším tržní hospodářství,.. Ovšemže pět hvězdiček. (07.03.2015)