U snědeného krámu

Humor téhle doby mě prostě baví a doslova jsem zíral, když se Antonie Nedošinská bavila se svou filmovou dcerou. Jejich noční rozhovor je poměrně drsný a slova, která zde používají, mě opravdu zaujala. I tohle je krásné používání českého a tedy i německého jazyka. Vlasta Burian jiný, než obvykle, ale pořád dobrý. Jen ten film jako celek až taková výhra není. (06.08.2015)

TADYHLE BYCH MOH KAŽDEJ DEN SEDĚT, NA TOM PYTLI. TO MĚ VŽDYCKY NECH REZERVOVANÝ, VÍŠ!!! Film je první polovinu poměrně slušná komedie se skvělým Burianem, který zde hraje kořalu, který celý den sedí na pytli zrní a láduje jednu slivovici za druhou, u čehoš ještě stíhá počastovávat příchozí babky urážkami. Ve filmu padnou dvě slova, která mě překvapili a to 'děvka' a 'hovado'. Obě však nepochází z úst pana Buriana. Celkově mi film přišel hodně ostrý na dobu vzniku. Tragicky konec a chování Pavli "Ježíš Maria mutr nevotravuj" bylo fakt něco. Chudák Želva, teda vlastně Žemla dopadl tak jak si nezasloužil. (16.07.2015)

Dusivé drama podle Ignáta Hermanna patří mezi největší triumfy v kariéře Františka Smolíka. Fascinujícím způsobem se zde proměnili také Nedošinská i Burian. Z dnešního hlediska je ale škoda, že Smolík byl navždy potlačen právě hostujícím Burianem. Ocenit samotného Smolíka je už zřejmě jen pro pokročilé. (17.05.2011)

Kam se hrabou horory. Tohle byl vskutku nechutně depresivní příběh, který si pro nás Martin Frič kdysi připravil. Z nějakého důvodu shledávám dobu, ve které se příběh odehrává za krajně depresivní a mému gustu bytostně nepříjemnou. Raději bych prožil život někdy ve středověku ve 14. století, než tuhle dobu plnou pokrytectví a prospěchářství. Ne, že by se z tohoto ohledu něco zlepšilo, ale člověk dnes má alespoň přehršel možností k úniku. Vlasta Burian tentokrát ve skvělé, leč velmi nepříjemné a krajně záporné roli vychcaného alkoholika. Člověk ani vlastně neví, kým má v tomto snímku pohrdat nejvíc. Zda naivním dobrotivým hlupákem Žemlou, nenažranou sousedkou, nevděčnou kurevnicí dcerou, ba dokonce právě vychcaným alkoholikem Burianem. Dobro zde reprezentuje prozíravá hospodyně a zbytek postav není z hlediska děje nikterak zajímavý. Přesto Martin Frič rozehrál v roce 1933 solidní drama hodné důkladného psychologického rozboru těchto výše zmíněných postav. Vytknul bych zejména to, že je snímek zpočátku neskutečně utahaný a vše podstatné se pak v ďábelském tempu odehraje v posledních 20 minutách. To mi přijde extrémně nevyvážené. Zřejmě na věci jako vykreslení tehdejší svatby chyběl rozpočet. Jen ono vystavení kulis ulice muselo stát tehdy hromadu peněz. [75 %] (26.10.2021)

Známý herecký experimentátor Martin Frič se rozhodl postavit do hlavních rolí vedle sebe herce, kteří nejen že spolu do té doby nehráli (kromě němé Falešné kočičky), ale jednalo se o naprosto rozdílné herecké naturely. Trhlý Burian, uplakaná Nedošinská a divadelní herec Smolík. Navíc každý z herců dostal roli, do které se zdánlivě vůbec nehodil. A tak jako obyčejně to Fričovi vyšlo. Nedošinská tentokrát ani nepřehrávala, negativní role jí sedla. Smolík sice občas ulítnul do svého typického divadelního patosu, ale jinak předvedl naprosto vyrovnaný filmový herecký výkon. A Burian? Takhle herecky vyrovnaného a mírného Buriana jsem dosud v žádném filmu neviděl, ani v Revizorovi. Frič dokázal zkrotit nejen jeho temperament a geniální smysl pro improvizaci, ale i sám Burian evidentně pochopil, že sem se to prostě nehodí. Zkrátka všichni tři herci si navzájem sedli, aniž by převyšovali jeden druhého. Těmto hercům zdárně sekundovala Ella Nollová v roli posluhovačky Randové, která mě film od filmu přesvědčuje o svých nesporných hereckých kvalitách a o tom, jaká je škoda, že nedostávala větší příležitosti. Měla totiž nejen úžasný smysl pro humor a satiru, ale i potenciál dramatické herečky, což se dá říci o velmi malém množství jejích vrstevnic. Obsazení neskutečně netalentované Ely Poznerové do role Pavlíny Šustrové bylo tak jediným chybným krokem Martina Friče. To jediné mi brání dát plný počet. Naše televize opomíjí tenhle film snad nejvíce ze všech meziválečných filmů Vlasty Buriana. Pradoxně zrovna v tomhle filmu ukázal Burian, že je také herec, ne jen komik. Takové paradoxy jsou možné snad jen u nás. (26.12.2008)