Brooklyn

Nakonec sympatické romantické drama, kterak jedna Irka štěstí za oceánem hledala. Ale kořeny a stesk po rodině jsou silnější, než si původně myslela. Zvlášť když se „doma“ dějí nečekané věci. A za velkou louží to zpočátku nevypadá, že to vůbec nějak půjde. Snímek o „těžkých rozhodnutích“ nemá ohromit zvraty nebo samotným dějem, nicméně poměrně umně buduje atmosféru, poukazuje na drobné detaily. Režisér John Crowley divákům nepodlézá, nepřibližuje se vykalkulovanosti, ostatně stejně jako ve svém dramatu Ten kluk. Scénář poskytuje velkorysý prostor hlavní hrdince v podání Saoirse Ronan, která si pozornost kritiků právem zaslouží. Nese v sobě křehkost, zranitelnost, ale i slušný ranec odhodlání a odvahy. Ve výsledku docela příjemné překvapení. (04.01.2016)

Vždy som sa smial z chlapov, ktorí chodia u nás v LM do kina na tzv. Babské jazdy, no karma fakt funguje a dnes síce nevedomky, ale ocitol som sa na tejto akcii rovno medzi 80 ženami. Cítil som sa ako gay pristihnutý manželkou, ale zvládol som to a aj film stál za to. Komentár venujem chlapíkovi duotone28, ktorý ma ukecal, aby som tu ešte niekedy niečo napísal. Tak len pre teba láska :-* (24.02.2016)

Irský film o irských přistěhovalcích uprostřed Brooklynu. Evidentně tedy film, ve kterém se plno irských rodin určitě najde. Mně osobně se mi nejvíc líbila Saoirse Ronan a musím říct, že ten mladej Ital měl pravdu, když tvrdil, že irský holky jsou hezčí, jak italský. I v tomhle filmu mají něco do sebe a právě Saoirse tu krásu vysloveně odpaluje. Příběh pak nic extra velkého není. Už podle obsahu se dá tušit, čeho se divák dočká. Žádné objevné drama, ale na druhou stranu poctivě natočené. A i to se počítá. (29.02.2016)

O tomhle filmu bych se chtěl tak moc rozepsat, ale žel nemůžu, páč znám lidi, co by mi za to klávesnici zlámali (v lepším případě jenom prsty) ;-)) (zdravíme do Ovy :-). Každopádně Nick Hornby nezklamal ani tentokrát, ten chlap je machr coby spisovatel a zrovna tak je machr i jako scénárista, navíc narozdíl od nemastné neslané Školy života je Brooklyn... zkrátka krásný film, poctivý, prostě po dlouhé době zase jednou snímek, u kterého si řeknete, že přesně proto bratři Lumierové vymysleli fenomén -film-. Saoirse jako vždy okouzlující, Domhall roste s každou svojí rolí (ten chlap má před sebou zářnou kariéru), a když jim tu navíc "kryjí záda" takové osobnosti jako Julie Walters nebo Jim Broadbent... co dodat, vypadat všechny romantické filmy takto, kašlu na horory :-) (26.01.2016)

Příběh z dob, kdy minimálně Spojené státy vítaly ekonomické migranty takřka s otevřenou náručí a ke zdárnému absolvování vstupní kontroly se stačilo decentně nalíčit a mile usmát. Návratem do minulých časů ale Brooklyn není jenom svými reáliemi, ale také přímočarým vyprávěním. Oproti knize je sentimentálnější, doslovnější a tematicky méně rozvětvený (chybí obsluhování Afroameričanů nebo náznak lesbické lásky). Zároveň si ale z větší části zachovává sympaticky nenucený vývoj událostí a svou vyprávěcí strukturou důsledněji rozvíjí motiv dvou domovů. Ve druhé polovině Eilis zažívá podobné situace jako v první, pouze je mnohem zkušenější, z žačky se stává učitelkou (proměna je dovršena druhou scénou na lodi, kdy radí nezkušené dívce). Trvalou připomínkou domova je zelená, ke které se postupně přidávají další barvy, podobně jako se ke smutku v hrdinčině tváři přidávají další emoce (spíše než aby jednu emoci zcela nahradila jiná). Neschopnost přestřihnout pouto k domovině přidává protagonistčině cestě za snem na ambivalenci – během první hodiny vytěsňuje stesk nejprve soustředěnou prací, poté budováním nového domova, aby si následně bolestivě připomněla, že její jediný a skutečný domov se nachází v Irsku. Odstěhování do USA tak oproti jiným přistěhovaleckým příběhům není koncem, nýbrž začátkem trápení. Nejvýraznější odchylku od předlohy představuje výrazné zredukování úvodní části příběhu. V knize na několika desítkách stran poznáváme prostředí a osoby, které bude muset Eilis opustit. Ve filmu dívka krátce po začátku oznámí, že odcestuje do Ameriky, což vzápětí také udělá. Nemáme tak možnost lépe poznat starší a protřelejší sestru Rose, jejíž odkaz Eilis rozvíjí a nevzniká tudíž napětí mezi tím, která ze sester si úspěch zaslouží a tím, která ho nakonec dosáhne. Eilis lze bez problému přijmout jako tradiční romantickou hrdinku. Film je tak ve vztahu ke konvencím idealistických vyprávění o naplnění amerického snu méně podvratný než kniha. Zachovává si ale její vypravěčskou přímočarost a věcný, nesentimentální tón, kdy nám slovy a hudbou polopaticky nesděluje, co hrdinka prožívá, ale nechává nás, abychom si tím prošli společně s ní. 80% (27.02.2016)