VOD (3)
Obsahy(1)
Príbeh mladej ženy, ktorá v roku 1973 nasadla do nákladného auta a v centre Prahy zabila osem ľudí. Svoj čin považovala za akt pomsty spoločnosti, ktorá jej podľa nej celý život ubližovala, a v roku 1975 ju ako poslednú ženu v Československu popravili. Snímka je existenciálnou drámou Olgy Hepnarovej, príbehom osamelého človeka vymedzujúceho sa voči väčšinovej spoločnosti, príbehom, ktorý vyústi do tragédie a niet v ňom víťaza ani porazeného. Film ponúka pohľad na traumatický život aj čin titulnej hrdinky z určitého odstupu tak, aby sa emotívne neprikláňal na stranu Olgy Hepnarovej. Súčasne je aj drámou ľudí z jej okolia a jeho tvorcovia sa snažia nájsť príčiny jej strašného agresívneho aktu. (ASFK)
(viac)Videá (4)
Recenzie (658)
Bolestivý příběh v chladných tónech černobílého obrazu. Je pravděpodobné, že osud vnějšně přitažlivé Olgy se do jisté míry vnucuje jako ublížená nebo politováníhodná postava. Naproti tomu všichni ti zmasakrovaní jsou zde bezvýznamní. Řídit se podle děje filmu, co se vlastně dělo v jejím nitru je pouze spekulace. Možná, že chtěla se sebou něco udělat, či něco změnit, ale nevěděla jak na to. Nabízí se otázka, jak bych asi smýšlel, kdyby zabila někoho mého bližního. Inu, škoda všech životů, včetně těch nevinně zabitých. ()
Stejný případ jako letošní Rodinný film, Polednice a Rudý Kapitán. Obrovský skok oproti tomu, jak vypadá většina dosavadních českých snímků, ale pořád to není dotažené. Je to v kontaktu se světovou kinematografií, ale ještě to s ní úplně nedrží krok. Kdyby se to vyjadřovalo body, je to takových 7/10... Problém je, že u filmů tohoto typu strašně záleží na detailech, aby se nepokazil celkový dojem. Je nutné tvůrcům těchto filmů fandit, aby točili dál a tříbili si styl. Konečně se u nás začíná něco dít, ale rozjezd je lehce kodrcavý. ()
"Jednou mi zaplatíte za váš smích a moje slzy." Čin Olgy Hepnarový byl hnusnej, podlej a měl by upadnout v zapomnění. Proto nechápu, proč se někdo rozhodl splnit její sen o tom bejt slavná a natočil o ní film. Ale já nemusím chápat všechno. Zkusil jsem tedy v tom snímku najít něco zajímavýho, ale bylo to marný. Prostě nuda, nuda, šeď, šeď, sebelítost a trocha černobílýho lesbickýho sexu. Za ten tu hvězdu dám. Jinak mě zaujalo stravování gothajem s vínem, akrobatickej sex v Trabantu, neustálý čumění do blba a očekávanej happy end, ale za to už hvězdu nedám. ()
Já, Olga Nevybouřená. Punkový riot girrrl přišlo až o dalších 20 let později, tohle všecko se dost možná vůbec nemuselo stát... Aspoň už je ale konečně jasno, kde bral Moore inspiraci pro svýho watchmenovskýho Rorschacha. P.S. Hvězda navíc za bezchybnej výběr Gerarda Waye (mrk, mrk) do hlavní úlohy. Nelze nemilovat. ()
Vadila mi na tom nejedna věc. Jak každá druhá scéna „jakože artově“ trvala o pár desítek vteřin déle, aniž by to bylo opodstatněné tím, že by říkala něco nového. Postsynchrony, které sice jsou vysoko nad tuzemským „standardem“, ale stejně speciálně v emočně vypjatých scénách bije do uší, jak dabérka není na stejné vlně jako představitelka hlavní role. Že oběti nejsou alespoň zmíněny jménem, že je to až příliš velká sázka na jistotu odkoukaná u úspěšných vzorů (ano, v mnoha ohledech to kráčí ve šlépějích Idy)… No, hodně by toho bylo. Přesto se mi autoři dostali pod kůži. Má to vynikající podprahovou tenzi à la Capoteho/Brooksova klasika, v našem filmu takřka nevídaný fakt, kdy autoři nemají zapotřebí vše říci slovy jak v rozhlasové hře, několik neskonale silných scén (v čele s rozpravou s obhájcem), celková ambivalence nechávající mnohé čistě na divákovi a především výtečnou Olszańskou, která to s přehledem táhne i v problematičtějších úsecích. ()
Galéria (53)
Zaujímavosti (45)
- Státní poznávací značky některých automobilů ani přibližně neodpovídají době, v níž se děj filmu odehrává. Např. poznávací značky ADZ 43-60 (pro osobní automobil) nebo ABA 76-24 (pro nákladní automobil) byly vydány až v 90. letech, zatímco film pojednává o událostech roku 1973. Naproti tomu poznávací značka ABO 48-25, kterou lze ve filmu spatřit na Trabantu Olgy Hepnarové, je autentická – SPZ přesně v této kombinaci měl Trabant Olgy Hepnarové i ve skutečnosti. Kromě samotné kombinace se však filmová SPZ Trabanta liší oproti reálné poznávací značce ze 70. let v mnoha detailech, a to zejména velikostí a stylem vyobrazených písmen a číslic. (Frajtkof)
- Olga Hepnarová bola "hrdinskou" až do doby popravy. Kat, ktorý mal zatiahnuť za páku pod jej nohami sa vyjadril, že tak peknú ženu nevidel ani vo väzení, nieto na poprave. Olge sa pri poprave "rozsvietilo", začala psychopaticky vyčíňať, pozvracala sa, pomočila, na chvíľu aj odpadla. Jej kat sa neskôr vyjadril, že tento zážitok ho okamžite prinútil skončiť s touto "prácou". Tieto informácie boli tiež niekoľkokrát spochybnené tým, že v protokole o poprave, kde sú všetky podrobnosti, nie je hlasové i mimické správanie Oľgy Hepnarovej uvádzané ako zvláštne. Omyl má pochádzať z knihy Bohumila Hrabala "Ponorné říčky", v ktorej sa píše práve o onej spovedi Pankráckeho kata. (De Large)
- O zmiernenie trestu na doživotie v prospech Oľgy Hepnarovéj (Michalina Olszańska) intervenovala aj manželka Juliusa Fučíka, Gusta Fučíková, vtedy čestná predsedníčka Československého zväzu žien. (Raccoon.city)
Reklama