Neodcházej

I když snímek ukazuje některé zajímavé postřehy co se týká vztahových momentů, bohužel upadá na zásadní slabině a tou je ústřední dvojce. Těžko můžete nálezt sympatie k oběma postávám, neb oba se sobecky orientují jen na sebe a ten druhý je tam vždycky navíc. Tím pádem celé melodrama dostavá dost pofiderní nádech. Když to shrnu, příběh o dvou parchantech, kteří dobře věděli, že vyjebávali s tím druhým a světe div se, ono to nevyšlo ;-) (15.03.2016)

Existuje množství snímků, které dostanou čtvrtý rozměr, pokud se vidíte s tvůrcem, mluvíte s tvůrcem, popřípadě se dopředu podrobněji seznámíte se samotným snímkem. Nový film Iry Sachse je přesně ten případ. Ve výsledku (a pokud odhlédneme od faktu, že snímek je zčásti autobiografický - od čehož se odhlíží těžko) jde o nijak objevné téma ničivého a složitého vztahu - ačkoliv, který vztah je jednoduchý. Jak Ira Sachs řekl, v dnešní době už nemá potřebu svým snímkem křičet "jsem gay a nestydím se za to", Neodcházej je proto spíš studií vztahu plného zamlčovaných pravd i nepravd, drogové závislosti a lásky (a je jedno, jestli v hlavní roli máte bi/homo/hetero/ či trans/sexuály). Bohužel, vztahová dramata nejsou ničím výjimečným - zpracovat je objevným způsobem vyžaduje hodně umu. Ira Sachs se s tím popral s neskutečným zápalem, v mých očích se ale deset let slilo v jednu vztahovou sekvenci trvající přibližně dva roky. I přes vynikající herecké výkony jsem často nepostřehla tu proměnu odehrávající se, podle slov Iry Sachse, v očích hlavních postav, a já tak místy nevěděla, kde jsme, či co se dělo po tu dobu, kdy jsme s postavami nebyli. I přesto snímek s odzbrojující jistotou a lehkostí prochází vztahovou hrůzou i nádherou, v mašinerii hollywoodských dramat plných křiku a krabic zmrzliny je jemný a nenásilný, a v neposlední řadě má k dispozici nádherně padnoucí soundtrack Arthura Russella. (30.06.2012)

Příběh velké lásky, která se nakonec stala příliš slabou na to, aby překonala všechna úskalí a lidská protivenství. Strohá, civilní forma, rámovaná také časosběrnou posloupností děje, se v určitém ohledu jeví zbytečně strukturovaným pásmem, v němž je psychologie titulních hrdinů nahrazena přemírou anorganických vsuvek. Přesto jako celek nelze toto silné dílo nevnímat pozitivně. Mimochodem, lesk tomu dodávají vynikající herecké výkony Thura Lindhardta a Zachary Bootha. (31.07.2015)

Nemam rad pornokrotitelov cokohadov, neznasam ovalne a valcovite predmety v blizkosti mojej velactenej prdele konecniku a zbuznela homoromantika ide mimo mna. Ja viem, ja viem, chyba nie je v gejoch ani v lesbach, oni su uplne normalni, nicim sa nelisia, podla nich jestvuje len jedna laska, nejestvuje hetero a homo verzia, dolezite je ze sa dvaja maju radi a podla nich nezalezi na tom ze su rovnakeho pohlavia, ne, ne. Chyba je jednoznacne v skurvenom odpornom heterosexualnom odpade, ktory odmieta uznat seksualny zivot bukvic za plnohodnotny, odmieta vsetky tie novodobe moderne veci ako zmena pohlavia, vyber pohlavia, pohlavie je len socialny konstrukt, odmieta homosexualne manzelstva a adopcie deti bukvicami 5 % (27.06.2017)

Tohle bylo pro mě zklamáním, v polovině jsem se už nudila a dívala se, kolik mi ještě chybí do konce. Tohle není o složitém vztahu, to ne. Tohle přeci není láska, ale třeba se pletu. Je to o muži, který se nedokáže odpoutat od druhého muže a mylně si nalhává, že jej miluje. A přitom je to takový pitomec, co jej podvádí, bere drogy a má ho na háku. A když už se to táhlo devět let, mohli je aspoň vzhledově trochu pozměnit. Snad nikdo nevypadá devět let úplně stejně. Za celou dobu trvání filmu jsem si neujasnila, jestli je mi hlavní hrdina sympatický nebo ne. (21.02.2014)