Babovřesky

V podstatě jediné, co mi vadilo, je přepálená stopáž. Spousta scén je zbytečně dohrávaná za hranice pointy, až už scéna není vtipná. Samotná zápletka se záměnami toho, co bylo vidět, a co se skutečně dělo, je vachrlatá a na celý film by nevystačila, a tak není divu, že se brzy objeví i Truda a její dům. Podle toho také vypadá rozvíjení děje, které spíše připomíná televizní seriál nebo sitcom, než film. Přesně vidět, kde by v televizi byl předěl na další díl. Fakt škoda té natahované, zbytečně natahované stopáže, protože jinak se mi film líbí. Vtipy nejsou všechny fekální, velmi dobře to postihuje pokrytectví některých věřících, kteří lezou do kostela jen ze zvyku, ale jinak kradou a lžou, a i ta určitá situace na venkově je podle mne solidně vystižená. A to obojí říkám jako věřící a chlápek z venkova. Některé hlášky jsou dokonce skvělé, ale není jich až tak moc. Také vesnice mi přijde méně zalidněná, než třeba u Sluncí a sen - vlastně tu je sedm "statečných" babek, farář, dva dědci a starosta s rodinou, teprve časem přijede Dolanský, ale pořád je to na vesnici nic moc. Ale přes výhrady se mi to prostě líbí, často mi hrál úsměv na rtech, a docela jsem chápal, oč panu režisérovi šlo, a co přesně chtěl říct. (Mimochodem, velmi dobrá kamera.) (01.07.2013)

Takže my Jihočeši sice žijeme v kraji, kde je tráva sytě zelená, pořád svítí sluníčko a každé ráno kokrhá kohout, ale jinak se neustále šmírujeme, běháme po návsi a vzájemné problémy řešíme kopy do intimních partií. Díky moc za takovou reklamu! Babovřesky jsou esencí těch nejprimitivnějších fórů, jaké si divák dokáže představit. Hlavní hrdina se jmenuje Petr Šoustal, což je vtip hodný tak páté třídy základní školy, ale Troškovi vystačí na celý film. Nejprve děsně humorně zaměňuje Šoustala se Šukalem a pak natočí celou scénu o tom, jak se báby dohadují, jestli to náhodou není spíš Voprcálek nebo Pinďulík. Když je v závěru neslušné příjmení řečeno na plná ústa v kostele, jedna z bab dokonce vtipně omdlí a spadne z lavice. K tomu si přidejte vadu řeči, opakované údery do rozkroku, střelbu ze vzduchovky do rozkroku, chlazení rozkroku ledem a holubí výkaly. To pravdu česká komedie neumí bavit ničím jiným? Chápu, že spousta lidí chce nekomplikovanou srandu, ale není tohle už pod laťkou veškeré úrovně a kultivovanosti? Ostatně i Babovřesky v několika ojedinělých záblescích ukazují, že to jde dělat lépe. Například hláška „Měl´s tu štěnici. Odposlech přerušen.“ se povedla a skvělý vtípek čeká v závěru. Podrobnosti ale prozrazovat nebudu, protože se jedná o věc ve stylu Šestý smysl, jejíž síla je právě v tom, že diváka totálně překvapí. Bohužel to je strašně málo, zvlášť když k tomu přidám nevydařenou snahu o hororové scény ve vile, klišé s jízdou na kole ve zpomaleném záběru a opravdu šílený product placement. Návrat ke Slunce, seno... se nekoná, spíš jsme na cestě do Kameňákova. Ale nezoufejte, druhý díl už se chystá! (31.01.2013)

Jsem přesvědčen, že některé filmy by měly být opatřeny věkovým ratingem "nevhodné pro děti do stopadesáti let", jinak se těchto sraček nikdy nezbavíme. A někteří lidé by měli být opatřeni elektrickým křeslem. Hlavně ti, kteří jsou za toto, ať už je to cokoliv, zodpovědní. A pykali by všichni. Od kinderfila Trošky, přes tým, který retušoval plakát, až po celý management Jihlavanky, kterou štáb během natáčení pil. Tohle je přesně jeden z těch filmů, který vás donutí zoufale složit hlavu do dlaní, táhle si oddechnout a slíbit, že se usmíříte s mámou, doděláte školu a víc se budete věnovat partnerce. Viděno v rámci weedpárty a stejně to tu silně sálající debilitu neutlumilo ani krapítko. Dvojku už bych nechtěl vidět, ani kdybych byl v hlubokém bezvědomí. (26.02.2014)

Gratuluji všem, kteří obětovali nekřesťanský peníz za návštěvu kina a pak se jim to nelíbilo. Ono to totiž chce mimořádně bystrý mozek k rozpoznání toho, že když Zdeněk Troška natočí film o venkovských drbnách, tak to patrně nebude největší filmová událost tohoto tisíciletí. Nerad se chlubím, ale mám úžasnou inteligenci o rozměrech 32x24x18 mm a patrně proto jsem se nenechal napálit a na Babovřesky jsem nespěchal do kina na 3D, ale mrknul jsem se na plochý obraz v kostele po kázání. Nic pěkného to skutečně nebylo, ale k odpadovému davu se nemohu připojit. Jednak si musím nechat hodnotící rezervu pro avizovaná pokračování a jednak jsem skutečně viděl celkem dost filmů, které o hodnocení odpadem žádají s větší naléhavostí. (22.11.2013)

Je fakt, že Babovřesky jsou fenomén. Ať už kvůli návštěvnosti, či ohlasům, anebo samotnému obsahu. Vezměme si to tedy pěkně popořádku. Zdeněk Troška točí oblíbené filmy, ale o takovéhle masovosti si mohl od revoluce nechat jen zdát. Ta postupně upadala, jelikož české pohádky, částečně i jím vyšťaveny, logicky netáhly. Pak tady máme ohlasy - je pravda, že na každou věc se najdou blbé, dobré i kontroverzní. Do těch prostředních patří snaha v podstatě seriózních médií, udělat ze vzorku určitého druhu diváků, jakou CSFD je, spolek "kavárenských intelektuálů" (tahle neskuečná fráze mě opravdu sere) a mluvit místo toho o penězích a návštěvnosti. Diváci, kteří se na Zdendu dívají kritičtějším okem, tady byli už dávno, jen teď, díky možnostem, které mají, je jejich slovo slyšet. Troška se totiž vždycky oháněl jen čísly, zpětnou vazbou nikdy. Jistě, kdyby se na film chodilo míň, míň by se o něm i mluvilo, ale že by měla pozitivnější kritiky? WTF? Navíc i tzv. lehčí žánr se dá určitým způsobem rozebrat a to, že jsou Babovřesky letní komedie (premiérovaná v zimě, haha), na tom skutečně nic nemění. No a nakonec ten obsah. Nadávání na pana režiséra se už stalo folklórem, proto jsem si na jeho práce už zvykl, akce ale vyvolává reakci a tak je tohle jak klasická "troškovina," tak snímek, který rádoby podprahově sděluje něco o současnosti. To znamená, že pokud přežijete ptáky, hovna, rvačky, řvaní, Medovníky, Impulsovi, vražedně mrtvolné tempo, opakování Šoustala a zrychlených záběrů do bezvědomí, pády, Lucii Bílou a hisorky na dvacetiminutovku, natažené do dvou celovečerních filmů, čeká vás i banální zúčtování s korupcí, rasismus, hádka o dvoukorunu, co bábinka nechce dát "miliardářské" církvi a pak pravdu a lásku, bez níž by to asi vážně nešlo. Tečkou je jeptiška, vypadnuvší snad z francouzských četníků, která mravně usměrní drbny, aby se nesmály farářovu příjmení a že si s ním určitě užil dost. Tak vzkazují scénáristé a režisér buranským divákům, kteří se právě tomuto smějí, že si jich tvůrci neváží, jelikož co je nevhodné ve filmu, u diváků, kteří zacálujou lováče, nevadí. Kardinální otázkou pak zústává: je skutečně naším problémem, že si pan režisér, který studoval na francouzském lyceu a podle rozhovorů nemá např. jasno v základním rozdělování žánrů, tohle neuvědomuje?? 10% jako bohudík za civilní romanci mezi Honzou Dolanským a Luckou Vondráčkovou. (12.03.2013)