Anjelský podiel

Jak už někdo napsal - a vážně to dost sedí - je to taková sociální pohádka. Bez peněz, bez práce, odsouzen k veřejným pracím - objeví talent na rozpoznávání druhů whisky a navíc začne spřádat geniální plán na rychlé zbohatnutí...Průměr na všech frontách (ani pořádné drama, ani britská komedie), který se vypaří hodně rychle z hlavy. 5/10 (19.11.2012)

Příjemný mix komedie, dramatu a whisky. Asi jsem zatím nenarazil na film, z kterého by přímo sálala chuť správné maltky a Kenu Loachovi se zde podařilo geniálně. Základem je sice klasická underdog story, jakých jsme viděli mraky, ale prostředí, postavy a decentní vtip film rozhodně vytahuje z průměru výš. Za mě 4*, malt-head! (02.11.2012)

Trpkosladká sociálna sonda, vďaka ktorej môžete tak trošku nahliadnuť do výroby whisky, ale najmä do osudov štyroch stroskotancov, ktorí majú život prakticky pred sebou, pokiaľ sa rozhodnú konečne sa vydať tou správnou cestou. Hlavná postava Robbie o vlas unikne väzeniu. Práve sa mu narodil syn a má možnosť začať odznova. Lenže uniknúť minulosti a zahubiť v sebe svojich démonov nie je také ľahké. Pri odpykávaní si svojho trestu spoznáva kleptomanku Mo, Rhina a Alberta, ktorý inteligenčne nebol príliš obdarený. Ich vedúci skupiny Harry má vášen pre whisky a rozhodne sa vziať ich na degustáciu. Táto jedna udalosť ich životy obráti naruby... V tomto prípade britský režisér Ken Loach zvolil viac humoru a trošku odľahčenejší, rozprávkový štýl. Naproti mojej veľmi obľúbenej snímke Ja, Daniel Blake, v ktorej sa poctivý človek pasuje s nešťastne nastaveným sociálnym systémom, si v tomto filme Robbie svoju druhú šancu na život doslova kradne. A s tým sa úplne nestotožňujem... Napriek tomu vtipné, dobre zahrané a tvoriace otázky v hlave. (02.11.2019)

Není všechno surový diamant, co se netřpytí. Pár dobrých vtípků, originální, byť ne povedený amalgám žánrů (sociální drama / komedie / heist), dokumentární styl a anglický ekvivalent toho, čím se hovoří ve „Slovácko sa nesúdí“. Že se některé žánry roubovat nemají (a možná ani dost dobře nedají) kdysi hezky ilustrovala hříčka Woodyho Allena „Melinda & Melinda“. Chyba není v režii ani hereckých výkonech a možná ani námětu, chyba * alespoň pro mě a pro slečnu, která seděla vedle, opilecky zakláněla hlavu a přehazovala nohu přes nohu tak často, že připomínala nůžky * je v mimořádně naivním, tuctovém scénáři a postavách tak nevěrohodných a idealizovaných, že výsledek hraničí s pohádkou. Chvályhodný záměr představit tu světlejší stránku recidivistů, o níž není pochyb, že ji mají, se místy zvrhává až k blbosti – třeba když hlavní hrdina, neštěstím stíhaný příležitostný násilník a dosud-budižkničemu propadá studijní vášni a diváci jsou nuceni cca dvě minuty sledovat, jak si vypisuje z literatury a záložkuje si stránky s rutinou vysokoškolského mazáka těsně před diplomkou, nebo když starý social worker žije těžce profesionálně se svými svěřenci i o víkendech. To devalvuje hlavně dramatickou část. Naneštěstí scénář kromě prvků naivních sytí i neodpustitelné množství klišé. Jeden se diví, že filmaře ještě neomrzelo oblažovat diváky takovými novotami jako „z geniálním nápadem přijde vždy nejpitomější člen bandy“, „miminko jako podnět pro změnu životního stylu“, „buranský Američan v kšiltovce nepozná cihlu od ementálu“. Výsledkem je v podstatě hollywoodská pitomina (což není samo o sobě špatná věc) maskující se nezávisláckou formou, zakládající na podezření nekalého záměru chtít dát festivalovému divákovi to, co má tak rád, aby se před sebou zároveň nemusel stydět. Poměrně vysoké hodnocení filmu napovídá, že to vlastně vyšlo. (20.10.2012)

Nenápadná komedie, která má své typické, nezaměnitelné kouzlo. Už na začátku, při pohledu na naše hlavní hrdiny, jsem tušil, že tam bude prostě něco navíc. Nejen typický, skotský přízvuk, nádherné scenérie, ale hlavně (ne) příjemné situace, které už asi každý z nás někdy viděl nebo zažil. A konečně vím něco málo o tom, jak se dělá whisky. Hlavně za to tu čtvrtou nahoru. (15.10.2014)