Girls

...aneb jak Gilmorova děvčata přišla o iluze. Stylově jde o prakticky stejně ulítlou konverzační vztahovou komedii plnou vztahů, ale zároveň s tím se autorce a hlavní postavě v jedné osobě podařilo obsazením i typově namalovat snad nejuvěřitelnější a realitě nejbližší obrázek malého kroužku podivných přátel jedné generace, který se kdy na televizních obrazovkách objevil. Na to vše je navíc navršena vrchovatá porce nekonvenčního humoru, který si nebere servítky prakticky s ničím, a zároveň díky těm skvěle napsaným a zahraným charakterům nepůsobí nijak nepatřičně a umožňuje jim se díl od dílu rozvíjet. V tomto zavrávorala pouze druhá série, kde se vztahy dostaly do bludného kruhu a zároveň s tím se exhibice Leny Dunham (ať už autorská nebo herecká) vymkla jakékoli kontrole, ale ke třetí řadě se vracelo o to líp, že se v ní ta lehkost a nadnesenost vrátila zpátky na planetu New York. Hlavně proto jsem si po nadšení z premiérové řady konečně dokázal připustit, že v celém seriálu vlastně není ani jedna bezvýhradně sympatická postava (spíš naopak, ale není to tak s většinou lidí, které dobře známe?), takže jsem se konečně sžil i s tou do té doby často až krajně otravnou Hannah. Čtvrtá série je nicméně zase o kousek jinde. Uvěřitelný vývoj postav i vtip si zachovává, ale přestože baví stále stejně dobře, nové pojetí epizod mi úplně nesedlo. Protože se toho na omezeném prostoru desíti půlhodinek rozjíždí opravdu hodně, ať už s původními nebo novými postavami, nejednou se zdá, že by současnému scénáři sedla odlišná forma. Kvůli té aktuální totiž nejednou historky z New Yorku a Iowy vypadají jako náhodně poslepované epizody různých sitcomů. Zábava to je vždy bezezbytku perfektní, a ulítlostí pořád jede v duchu celého seriálu, jenže vzhledem k počtu postav a příběhů začíná být patrné, že si autoři buď ukousli příliš velkého sousta, nebo je omezený prostor začíná brzdit. Každopádně stále platí že jde o v současné podobě rozhodně jeden z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší projekt HBO. "...and then he started dating you and I realized his issues were way more complicated than being gay." (10.10.2013)

Po pilotu: Není to nablýskaný, barvami zářící americký sitcom plný gagů, jak by se možná mohlo mylně zdát z plakátu, spíš sklouzává k britské konverzačce, trochu nevázanější (sex, vana, záchod). Ale nijak zvlášť jsem se nebavil a (nejen) hlavní hrdinka je nesympatická. Přesto si snad někdy udělám čas na další díl, abych seriál neodsoudil neprávem. (16.04.2012)

No, stáhnout šel každý pátý díl, nicméně o nic jsem nepřišla a zbylé díly nebo "mezidíly" ani vidět nepotřebuji. Jak něco takového může dojít až k šesti řadám, to nepochopím. Humor žádný, děj žádný, do toho koukat šest sezón na někoho, jako je Dunham - to je snad drzá reklama na věstonickou Venuši, ne? Jediné plus vidím v anglickém smrádečku prostředí, byť teda anglické tam není nic, a to včetně humoru, což je obrovská škoda. Na afektované, sprosté holky, které se snaží být vtipné - to mi stačí občas se nechat svést metrem a ne si kvůli tomu stahovat tuhle kravinu. Vzhledem k ocenění je však smutné, jak málo dnešní společnosti stačí k dobrému snímku. Co budu živa tak nepochopím, proč Amerika Dunham tak opěvuje. Protože se prezentuje tak jako žádná herečka? - tak, že nevíme, kde má prdel a kde tvář? (01.05.2017)

My boy, to je úplně nemožné nějak sjednocujícně ohodnotit. Na jednu stranu je tam pár skvělých nápadů, ze kterých mi srdce plesalo, a na druhou tam vůbec nikdo nevěří na čarodějnice nebo něco doopravdy animálního, což je zvláštní, když je to z velké části o tělesných pudech. Za nejpropracovanější a nejvíce se s identifikační postavu považuji Adama, což je také zvláštní, když to má být o holkách. Ale co vůbec nejvíc nechápu jsou výkyvy směřování jednotlivých sérií. Jedničku jsem zhltla prakticky v kuse a byla jsem nadšená, kdežto u dvojky jsem měla chuť všechno a všechny rozmlátit kladivem, protože takové vytržení z nastaveného kontextu by se mělo trestat zákonem. Trojka mě uklidnila a vrátila se zase k něčemu trochu smysluplnému, ačkoliv nemám ráda zavádění dramatu an sich, a čtyřka je neuvěřitelně bezbarvá a nevýrazná, jako by jí došel vnitřní tah. Jsem zvědavá, jakým způsobem to budou protahovat ještě dva roky, a mám mírně až středně silné obavy, že se jim už nemůže podařit přeskočit nastavenou laťku. (04.02.2016)

Tento seriál určitě vybočuje z normy, je chytrý, má zajímavé postavy, které jsou plastické a mají vlastní vývojový oblouk. Hlavní problém je postava Hany Horváthové - autorčino alterego -, která chce být "hlasem této generace" (v anglické slovní hře k k tomu dodá "nebo alespoň jedním z hlasů", což ilustruje autorčin sebeuvědomělý ostrovtip; v druhé sérii Hana pronese větu “I’m planning to expose all my vulnerabilities to the entire internet"). Kritiky byla pro své sebezaujetí dokonce přirovnaná k Philipu Rothovi (Howard Megdal, The Coffin Factory). Seriálu tedy nejde jenom vykreslení obrazu ze života party mladých lidí, ale i o jakousi přímou osobní výpověď, která mně zatím není úplně jasná, nebo mi některé její části připadají trochu jalové. Jinak ale mladé autorce - které navíc nedělá problémy ukázat v každém díle své dnešním estetickým ideálům propagovaných módními časopisy nepříliš konformní tělo - samozřejmě fandím.___ Seriál je forma obzvlášť vhodná k reflektování aktuálních společenských témat či morálních otázek. Největší hity z produkce HBO jako The Sopranos řeší klinickou depresi, stav současné klinické psychiatrie, hédonizmus let boomu kapitalismu "flexibilní akumulace", napětí mezi stavem, v němž se člověk nachází a jeho ideály, samotu, izolovanot; Oz řeší otázky okolo justičního systému založeném na předpokladu common law o nestrannosti soudců, rasismus; Odpočívej v pokoji boj malých podniků v oligopolním prostředí, The Wire řeší problémy vyloučených komunit... Dunnhamová se takovýchto témat nutně taky dotýká (pracovní trh a uplatnění vysokoškoláků v stagnující ekonomice), ale je to pohled přece jenom povrchnější a subjektivnější než ve zmíněných seriálech. Možná že více staromodního sociálního realismu by Girls prospěl. (23.03.2013)