Girls

Hanna je tak nekoukatelnej formát, že ani moc nechápu, jak jsem dokázal dát dvě série během jednoho a půl týdne. Na druhou stranu Lena Dunham jako představitelka i jako autorka je neuvěřitelně kreativní a odvážná. Často zůstávám s ústy dokořán. Děje se tu spousta věcí, které nikdo vidět nechce. Ale pár postav včetně Alexe a Adama baví moc. Takhle si holky představujou drsný a zoufalý kluky..... (09.01.2014)

V době supermoderních seriálů plných záhad, akce, šokujících zvratů, nebo alespoň dramat vyhrocených na ostří nože je potěšující, že všeumělka Lena Dunham (created by, written by, directed by, starring) přispěla svojí troškou do televizního mlýna seriálem, který jde docela jinou cestou, aneb o normálně nenormálním životě čtyřech twentysomething holek. Neurotická lajdácká baculatá Hannah má tendence neustále všechno analyzovat a vztahovat na sebe, britským přízvukem mluvící dobrodružná Jessa zase neřeší nic, dokud už opravdu nemusí, její plachá sestřenice Shoshanna je ještě ve dvaadvaceti pannou, a kráska party Marnie, jediná ve stabilním dlouholetém vztahu s milujícím partnerem, je k smrti znuděná. Všechny čtyři řeší sex (mimochodem velice sympatickým způsobem, a sice ukazují, že to není vždycky jenom dokonalý a strhující animální zážitek, ale často je to hodně ujetý, mnohdy všechno, jenom ne rajcovní, a sem tam je to taky pěkná otrava) a lásku, vztahy a práci, bydlení či nedostatek peněz, a sem tam deptí nad svými špeky nebo špatnými rozhodnutími. Tolikrát řečená podobnost se Sexem ve městě tam samozřejmě je, jenže zatímco SATC se věnoval především vztahům, nadneseně, a navíc z pohledu čtyřech profesně už úspěšných čtyřicátnic, u kterých spokojenost v partnerském životě byla to poslední, co chybělo ke štěstí, holky z Girls, kterým svítí na čelech obří nápis LOSER, ani ještě nevědí, kde by měli na cestě za svým štěstím začít. Asi jako když se po půl roce rozhodnete konečně uklidit tu hromadu hadrů, co se vám nastřádala v koutě pokoje, ale mezitím jste si nakoupili oblečení nové, a tak to jaksi není kam dát. Co začalo trochu nejistě, s postupem času přerůstá v nejpřesnější televizní zrcadlo mojí generace, a ač bych to během nějaké druhé série určitě netipoval, nakonec i velkou srdcovku. Děkujeme, Leno. 1. sezóna - 4*, 2. sezóna - 3*, 3. sezóna - 4*, 4. sezóna - 4*, 5. sezóna - 5* 6. sezóna - 5* (14.08.2013)

Tento seriál určitě vybočuje z normy, je chytrý, má zajímavé postavy, které jsou plastické a mají vlastní vývojový oblouk. Hlavní problém je postava Hany Horváthové - autorčino alterego -, která chce být "hlasem této generace" (v anglické slovní hře k k tomu dodá "nebo alespoň jedním z hlasů", což ilustruje autorčin sebeuvědomělý ostrovtip; v druhé sérii Hana pronese větu “I’m planning to expose all my vulnerabilities to the entire internet"). Kritiky byla pro své sebezaujetí dokonce přirovnaná k Philipu Rothovi (Howard Megdal, The Coffin Factory). Seriálu tedy nejde jenom vykreslení obrazu ze života party mladých lidí, ale i o jakousi přímou osobní výpověď, která mně zatím není úplně jasná, nebo mi některé její části připadají trochu jalové. Jinak ale mladé autorce - které navíc nedělá problémy ukázat v každém díle své dnešním estetickým ideálům propagovaných módními časopisy nepříliš konformní tělo - samozřejmě fandím.___ Seriál je forma obzvlášť vhodná k reflektování aktuálních společenských témat či morálních otázek. Největší hity z produkce HBO jako The Sopranos řeší klinickou depresi, stav současné klinické psychiatrie, hédonizmus let boomu kapitalismu "flexibilní akumulace", napětí mezi stavem, v němž se člověk nachází a jeho ideály, samotu, izolovanot; Oz řeší otázky okolo justičního systému založeném na předpokladu common law o nestrannosti soudců, rasismus; Odpočívej v pokoji boj malých podniků v oligopolním prostředí, The Wire řeší problémy vyloučených komunit... Dunnhamová se takovýchto témat nutně taky dotýká (pracovní trh a uplatnění vysokoškoláků v stagnující ekonomice), ale je to pohled přece jenom povrchnější a subjektivnější než ve zmíněných seriálech. Možná že více staromodního sociálního realismu by Girls prospěl. (23.03.2013)

Pokud chcete feministický seriál plný sebevědomých a vtipných žen, tak doporučuji jít o dům dál (The Mindy Project, 30 rock). Hrdinky Girls jsou zamindrákované holky, které se po studiu snaží zapojit do pracovního života, i když v podstatě neví jak. Hannah by se chtěla nechat živit od rodičů, zatímco bude psát své eseje (ale spíš se jen tak válet nebo vysedávat u twitteru). Místo hledání "toho pravého" zůstávají hrdinky s losery, kteří jim přinášejí alespoň nějakou jistotu. Omýlaná fráze "realistický Sex ve městě" naprosto sedí, protože Girls zdůrazňují právě ty momenty, které se váží ke každodenním zkušenostem divaček (a zatímco málokterá žije jako Carrie, tak spousta přežívá způsobem ala Hannah). Chybí důrazný dramatický oblouk, zatím chybí i výraznější vývoj postav (jsem v první sérii), stylově je to velmi umírněné (kamera je často statická a snímá postavy v celcích), a to všechno v nás vyvolává pocit, že se díváme na něco "ze života", přestože realističnost je samozřejmě jen iluze. Když o tom tak uvažuji, tak už jsem dlouho neviděla seriál, který by byl tak silně založen na předpokladu ztotožnění se s postavou/situací/náladou. Možná i to může za rozporuplné hodnocení. Stačí si jen přečíst komentáře, které se nedokáží vyrovnat s tím, že Hannah není typická seriálová kráska a kladná hrdinka. (10.03.2013)

Seriál ze života o holkách a klucích, jejich každodenních problémech a vztazích. Na rozdíl od přeameričtěných seriálů se složitýma zápletkama, drogama a chlastáním je Girls z pera Leny Dunham odpočinkovou záležitostí, která se vám dostane pod kůži, ani nevíte jak. Nic není moc přehnané a vyumělkované, což je mi sympatické. Každá postava má svoje problémy a nedokonalosti a tak působí velmi reálně. (Edit 2/17) Poslední tři sezóny koukám epizody tak, jak vycházejí, a hrozně mě baví. Přistihla jsem se, že na seriál často myslím a nemůžu se dočkat, až bude pokračovat. Což je úplný opak lhostejnosti, kterou jsem k němu měla ze začátku. Je jiný a tím pro mě zajímavý - baví mě cesty do nitra postav, jejich syrové dialogy a často kontroverzní témata, která odhaluje. Z pěti hvězd ale ubírám jednu za mdlý rozjezd. (20.08.2014)