The World Belongs to Us
The World Is Ours
Réžia:
Martin FričKamera:
Otto HellerHudba:
Jaroslav JežekHrajú:
Jiří Voskovec, Jan Werich, Vladimír Šmeral, Adina Mandlová, Bohuš Záhorský, Jaroslav Průcha, Miroslav Svoboda, Ladislav Herbert Struna, Zdeněk Štěpánek (viac)Obsahy(1)
Proti všem podvodníkům, kariéristům a darebákům brojí ve svém čtvrtém a posledním filmu Voskovec s Werichem. Film je, až na nepatrné změny, adaptací jejich divadelní hry Rub a líc a natočil ji v roce 1937 Martin Frič. Voskovec a Werich tu hrají dva konkurenční kameloty, kteří ve svém soupeření pokračují i jako malíři propagačních nápisů, na které ovšem málem doplatili a tak se raději spojili. Jejich prostřednictvím můžete sledovat boj ctižádostivého podvodníka Dexlera proti dělníkům vedeným Dexlerovým bývalým spolupracovníkem Formanem, půvabnou rozhlasovou hlasatelkou Markétkou a poctivým ředitelem továrny Hartem. Hrdinové v podání Voskovce a Wericha jsou jakýmsi hybným mechanismem střetnutí dobra a zla.V roce 1936 se politické nebe zatahovalo stále temnějšími mraky. Hrozba nacismu byla neodvratná.
Tehdy Jiří Voskovec a Jan Werich uvedli na jevišti Osvobozeného divadla premiéru hry Rub a líc. Hudebním leitmotivem hry byl optimistický pochod Jaroslava Ježka Svět patří nám, který dal i název pozdějšímu filmu Martina Friče. Aktuální námět totiž přímo volal po zfilmování. Filmová specifika si vyžádala zhuštění děje, zasáhla však i cenzura Filmového poradního sboru. Ta si vyžádala změnit jména postav, připomínajících jména nacistických pohlavárů. Nařídila i změnu příliš průhledného úboru fašistů.
V kinech se Fričův film objevil pouhého půl roku po divadelní premiéře. V roce 1939 nechali nacisté spálit všechny negativy a kopie filmů V + W, jejich duch a písničky však i přesto posilovaly český národ v nejtragičtějším období jeho historie. V roce 1947 byl film znovu uveden do kin v okleštěné podobě. I když dochovaná kopie nepodává úplný obraz o původních záměrech tvůrců, na mistrovských výstupech V+W to nic nezměnilo a dodnes těší diváky pamětnických filmů. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (92)
Je velice zajímavé, že ač se nám film Svět patří nám nedochoval celý, i tak je ze něj patrno o co přesně tvůrcům šlo... Má-li některý film dvojice Voskovec a Werich nějakým způsobem blízko k jejich dovadelním hrám, je to právě tento... Velice vážný film, který varuje lidi před ve své době vzrůstající hrozbou nacismu (v dnešní době bych tento film začal pouštět povinně) je na mnoha místech výrazně odlehčen právě pány V a W, kteří ve stylu divadelních forbín na jedné straně provázejí dějem, na druhé straně trochu zmírňují nepříjemnou pachuť v ústech... Je škoda že se film nedochoval přesně v té podobě jakou tvůrci zamýšleli, nicméně buďme rádi alespoň za tento neúplný obraz, který nám jasně a zřetelně ukazuje, že pokud chceme žít ve svobodné zemi, tak by nebylo špatné se o tu svobodu také zasadit... ()
Dnes již naprostá klasika. Je až s podivem že chytře levicoví herci jako je Werich nakonec dostali od komunistů košem a místo nich byli nahrazováni patosem typu Švorcové. Problém je právě v tom svobodném myšlení, které bylo pro někoho až příliž nebezpečné a bylo základem filmů V+W. Přesto je Jan Werich jeden z největších čechů a nejlepší český herec/komik všech dob. V tomto díle v kombinaci se skvělým Jiřím Voskovcem to dokazuje. ()
Copak by asi dělal čestný ředitel Hart v rozhořčení nad postřelenou stávkující dnes? Založil protestní skupinu na Facebooku? — Poslední filmové dílko V+W je ze všech čtyř nejtemnější a taky nejdospělejší; hezký doklad té úžasné rychlosti, s jakou se filmové vyprávění během pár let (doslova) od nástupu zvuku vyvinulo do víceméně současné podoby. Přihřívání levicové polívčičky už není zdaleka tak prvoplánové, dělnictvo je tu sice pořád váženo a ctěno a neviditelná paní Noelová je evidentně stejná kapitalistická krysa jako hejrupácký továrník Worst, jenže tohle všechno se odehrává jakoby v pozadí, v prvním plánu vidíme boj proti odpudivému pouťovému manipulátorovi a jeho loutce – budoucímu diktátorovi, boj, při kterém jde panečku teprve doopravdy o život, boj, pro který je třeba se sjednotit, a to pod vedením koho jiného než poctivého dělnického vůdce Formana, který kolotočářsko-kapitalistické čachry prohlédl hned od začátku. Chytré, vážně chytré. Tomuhle už se dá říkat opravdová propaganda. — Zároveň ale věřím, že je to ve skutečnosti myšleno relativně bezelstně, opravdu především jako apel na národ, aby bránil svou mladou demokracii. Apel oprávněný, ale bohužel hned dvakrát nevyslyšený – národ se napůl vlastní vinou a napůl souběhem okolností, k nimž koneckonců (ať jakkoli nechtěně) přispěli i V+W svým nekritickým hurákolektivistickým aktivismem, vydal na cestu trpící oběti, nejdřív krátce oběti „kloboukatejch“ a hned vzápětí a na mnohem delší dobu oběti „formanovců“. A byly to nakonec hlavně rozdílné občanské postoje v téhle těžké době, které roztrhly do té doby nerozlučnou dvojici a připravily nás o další filmové eskapády Voskovce s Werichem, ať už by se byly odehrávaly na Barrandově nebo v Hollywoodu; věčná škoda, protože, troufám si říct, jejich společná filmová komika viditelně vyzrávala v něco celosvětově mimořádného, ať částečně „kradli“ odjinud (boj se stroji v tovární hale), nebo vycházeli ze zcela originálních nápadů (Voskovcův úžasný hravý výstup s psaním hesla na ohradu, obě scény ve skladišti zbraní, stále rozvíjený osobitý slovní humor...). Dávám-li tentokrát jen čtyři hvězdičky, je to zčásti za výše zmiňovanou ideologičnost, ale hlavně za s ní související schematičnost některých vedlejších rolí a hereckých výkonů jejich představitelů (čest sympaticky nehereckému projevu vycházející hvězdy Adiny Mandlové). — Opět si neodpustím ještě pár nactiutrhačných slov k vydání na DVD od Filmexportu, tentokrát na téma bonusů: Pavel Taussig recitující spatra na statickou kameru ne úplně připravené „slovo historika“ byl u Pudru a benzinu ještě vcelku milý, ale na čtvrtém disku už evidentně vaří z vody a vrchol nastává při jeho rozplývání nad Voskovcovým amatérským dokumentem z legendárního brněnského vítání Martina Friče, který se má údajně nacházet v Národním filmovém archivu a Karel Čáslavský ho měl uvést v Hledání ztraceného času. Jak je vůbec možné, že taková snadno dostupná věc není mezi bonusy na disku, i když se na něm mluví o tom, že existuje? Další ostudný důkaz, že s celou sérií si vydavatel opravdu mnoho práce nedal. Nemluvě o často přepáleném obrazovém kontrastu nebo o barbarském nápadu, opakujícím se na všech čtyřech discích, vrazit pod hlavní menu DVD největší komické „špeky“ vytržené z filmu. () (menej) (viac)
Jako vždy silný sociální náboj...vadil hysterický projev Šmerala... Legendární scéna z granátem z nápisem Krupp essen, jak si to oba protagonisté přeložili po svém "jezte kroupy" je v skutečná prominentní 400 let stará dynastie německých průmyslníků z Essenu.Firma fungující dodnes je nechvalně známá aktivním zapojením do druhé světové války. ()
Pro mladou avantgardní uměleckou generaci dvacátých a třicátých let byl film okouzlením a zjevením nových výrazových možností. Jak by jeho přitažlivosti mohli odolat Voskovec s Werichem, kteří už od počátku třicátých let provozovali na scéně poetické hrátky tolik podobné filmových komediálním sekvencím. Už v roce 1931 natočili za Honzlovy režie film Pudr a benzin, o rok později pak Peníze nebo život, v obou případech vtipné komedie plné situační komiky a gagů, namnoze převzatých z jejich divadelních her. Tak jako se nezávazná komika prvních her postupně proměňovala v souladu se změnou politické situace, měnila se pochopitelně i jejich filmová díla. Už komedie Hej - rup! z roku 1934 měla silný sociální podtext, ústící v solidaritu nezaměstnaných. A film Svět patří nám, to je komedie výrazně politická, varující před šířící se nemocí fašismu, která zapouštěla za pilného přičiňování domácích henleinovců své kořínky i v naší společnosti. Předlohou k filmu Svět patří nám byla hra V a W Rub a líc. Hra, stejně jako pozdější film, vzbudila nelibost a protesty našich sousedů, kteří se domáhali zákazu. Dokonce i místní kritika se v několika případech domnívala, že nebezpečí fašismu je zveličované a že není myslitelné, aby v Československu měli fašisté ukryté tajné zbraně. Vedle vtipného textu byly dominantní složkou filmu výkony obou hlavních představitelů. I zde dokázali, jak citlivě umějí dělit požadavky divadla a filmu, jak dobře se přizpůsobili možnostem i výhodám, které jim film poskytuje. V hereckém obsazení figurují kromě kmenových členů Osvobozeného divadla i další výrazné persony českého filmu s výrazně paralelním statusem: filmová star Adina Mandlová, divadelní bard Štěpánek, potomek ještě němé éry L. H. Struna a tehdy již silně levicově orientovaní Šmeral s Průchou. A ještě na jedno bychom neměli zapomenout, totiž na Ježkův stále hravý a stále živý evergreen Stonožka. Hlavní kvalitou her i filmových inscenací V a W byla vyváženost mezi částí uměleckou a ideovou. Správně vycházeli z předpokladu, že nejdůležitější roli hraje umění samo, v jejich případě tedy komedie, jíž je nutno přizpůsobit složky ideové a nikoliv naopak, jak se to mnohdy stávalo u děl vznikajících v období totality. A pro nás je tento film i dnes poučným varováním před zneužitím moci a ovládaním mas. V jakékoliv podobě. ()
Galéria (1)
Zaujímavosti (20)
- Hlas z rádia, ktorý rozpráva rozhlasovú hru, patril slávnemu režisérovi Karlovi Lamačovi. (Raccoon.city)
- Legendární scéna s granátem s nápisem „Krupp essen“, jak si to oba protagonisté přeložili po svém „jezte kroupy“, je skutečná prominentní 400 let stará dynastie německých průmyslníků z Essenu. Firma fungující dodnes je nechvalně známá aktivním zapojením do druhé světové války. (sator)
- V roku 1947 sa film v obnovenej premiére premietal v upravenej minutáži 90 minút. Avšak pôvodná kopia mala 97 minút, ale nakoľko bola určitá časť znehodnotená tím, že nejakú dobu bola vystavená poveternostným podmienkam na smetisku, nejaké časti filmu boli nenávratne poškodené. Preto pred filmom môžeme vidieť text, ktorý oznamuje divákom, že sa jedná o neúplnú komédiu a film bol zostavený vo forme, ktorú vidíme a dej príbehu je na niekoľkých miestach porušený. (Raccoon.city)
Reklama