Tears the World Can't See
Obsahy(1)
O třech kumpánech, okurčičkách a povedeném manželství... Klasickou Čechovovu komediální miniaturu Slzy, které svět nevidí natočil v roce 1962 pro pražské televizní studio režisér Martin Frič s Janem Werichem, Jiřinou Šejbalovou, Vlastimilem Brodským a Jiřím Sovákem a patří k opravdovým skvostům české televizní tvorby. Tři kamarádi z mokré čtvrti se vracejí z hospůdky řádně nachmeleni a rozhodnou se pokračovat ve flámování u jednoho z nich doma, protože on má hodnou ženušku, která to pochopí a pěkně je uhostí. Realita je však poněkud jiná... (Česká televize)
(viac)Recenzie (55)
Tady je krásně vidět, že všichni herci byli především divadelníci, takže první záběr, kdy se Werich, Sovák a Brodský v hodně opojné náladě vrací v noci z hospody a před domem jednoho z nich se domlouvají, že k němu skočí ještě na skleničku a na něco k snědku, tak je vše točeno snad v pětiminutovém záběru bez jediného střihu. Všichni herci měli svoje dialogy perfektně naučené a je opravdu radost sledovat jejich herecké umění. Když se k nim potom v bytě přidá ještě Jiřina Šejbalová, dílo dokonalého herectví je dokonáno. Čechova naši režiséři točit uměli a když se režie ujal ostřílený frajer Martin Frič, není absolutně co vytknout. Parádní Čechovův humor, vytříbené charaktery, geniální herci. A pití, pití a zase pití. Skvost naší televizní tvorby šedesátých let!!! ()
Čechovovy okurčičky. Pouze epizodka. Čechovova síla je však v drobnokresbě na velké ploše. ()
Radost koukat na herce,kde co kus to Mistr (Mistrová).-Ovšem nemůžu si pomoci a zatímco Čechov je pro mě synonymem pro šarm ,nadhled a jemnou ironii (i když....,taky jak kdy),tady to na mě bylo trochu moc humpolácký.Řekněme. ()
stará kvalitní filmařská škola s výbornými herci. Tahle drobotina snad ani nemůže zklamat. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 3 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
"No kde ses takhle mohl sežrat? Jo, a já myslel, že sem plukovník." ()
Slzy, které svět nevidí jsou lehkým ironickým a vzájemným škádlením nepřekonatelných standardů mužského a ženského rozdílného vnímání stavu manželského. Manželství je přísně rozděleno na soukromou a veřejnou část, intenzita, instinkty i motivace jsou unikátní pro každou z obou částí, oboustranné prolínání není jménem slušného a společensky přijatelného chování vhodné. Opojná radost ze života s tím drobnějším únikem z úzkosti reality sama sebe podpírá, z druhé strany se mračí ze spravedlivého spánku vyrušená hostitelka bez tolerance a pochopení k pozdním narušitelům poklidu noci. Slova ožívají emočně v soukromí, neboť na veřejnosti je lépe předhazovat fanfarónské přesvědčení. Mužským hrdinou skrytého manželského souboje je Fedor Akimič Rjebrotěsov (vynikající Jan Werich), podplukovník a ctihodný obyvatel toho malého ruského městečka. Opojení nocí, kdy se realita začíná tvářit tajuplně a chvilku se zdá, že také slibuje a pokouší. Zdatným protivníkem je Marie Petrovna (velmi dobrá Jiřina Šejbalová), spořádaná podplukovníkova manželka. Pozdní návštěva je zlobou, přesto veřejný zájem nakonec hlasuje pro kompromis. Herecké osazenstvo doplňuje ještě melancholicky smutný inspektor klášterní školy Ivan Ivanovič Dvojetočijev (dobrý Vlastimil Brodský) a vychloubačně unavený zástupce okresního hejtmana Pružina Pružinskij (příjemný Jiří Sovák). Slzy, které svět nevidí, Fričova televizní inscenace na povídku Antona Pavloviče Čechova, je sarkastickou rozverností toho napětí i přitažlivosti mužského a ženského světa. Rozkošné to hrátky slov a intimních pocitů! ()
Jeden z několika vzácných momentů, ve kterých si můžeme na filmovém pásu vychutnat Jana Wericha. Je škoda, že toho po něm zbylo z poválečné tvorby tak málo... ()
Ateliérová etuda velkých mistrů. Pružinskij a řád sv. Vladimíra. ()
Já ty rusy nějak nepobírám... ()
Krátká, ale milá komedie o jednom manžílkovi a dvou jeho kamarádech, kteří po zavíračce v hospodě chtějí hezký večer ukončit u něj doma. A tady se ukáže pravda o manželství, vztahu i cti. Pohodovka, jakou umí vytvořit pouze Werich. ()
"A můžeme křičet a můžeme zpívat. Mášenka je vzhůru. Ale rozespalá. Jeje, ta je rozespalá. Znáte ženy, ne?" - "Rozespalý? Ty já hlavně." Tahle herecká etuda na opilecké téma by mě asi normálně moc nebavila. Ale jednak je to dílko od klasika (A.P. Čechov) a pak pánské herecké trio v čele s Janem Werichem je zde vskutku skvostné. Libo ještě "okurečku"? Jiřina Šejbalová Vám ji ráda nabídne... ()
Další PERLA a klasika a jako vždy u této kategorie (doufám, že nejen pro mne): každoroční reprízu, prosím! ()
Název je opravdu výstižný, Mášenka je charakterově prototyp každé manželky. ()
Naprosto obyčejný příběh o opilcích z Carského Ruska. Je to stejně věrné, jako kdysi v mém mládí, když nás vyhodila hospoda a šli jsme k Vlčkům na návštěvu. Bylo to složité, ale nakonec nám paní domu ve 02:30 udělala smažená vejce. Kde je Werich, tam je dokonalé dílo! ()
Jedna z životních rolí Jana Wericha. Okurčičky =) ()
"Masenko, jenom ty okurcicky..." ()
Tyhle minikomedie s Werichem já můžu. Jediné jejich mínus je, že netrvají dýl..."A můžeme křičet a můžeme zpívat. Mášenka je vzhůru. Ale rozespalá. Jejejeje, ta je rozespalá. Znáte ženy, ne?" - "Rozespalý? Ty já hlavně." ()
Werich opět v geniální podobě, Brodský se Sovákem vedle něj silně průměrní. Ovšem Šejbalová je mu na těch pár minut rovnocennou partnerkou a hereckou kolegyní - s politováním přiznávám, že je mi líto té krátké stopáže. ()
Wericha nemusím, ale tady byl bohužel vtipnější než Sovák s Brodským dohromady. ()
Herecke obsazeni na jednicku.Pribeh se mi vsak nelibil a tesil jsem se na konec.Vychazi mi z toho hvezdy 3.Filmove infromace: Scenar : Martin Fric.Kamera : Miloslav Harvan. Stavby : MIlan Nejedly. Strih : Jan Kohout. Zvuk : Adolf Nachazel. Vyroba : Jiri Dvoracek. Hraji: Jan Werich,Jirina Sejbalova,Vlastimil Brodsky,Jiri Sovak. Rezie : Martin Fric. Vyrobilo Filmove st.Barrandov a Televizni filmova tvorba Praha 1962.Zpracovaly filmove laboratore Praha. ()