Život Adéle

Cesta k přirozenosti, cesta k autenticitě. Troufalost, s níž režisér Abdellatif Kechiche přiměl diváka projít s Adele rozhodující část jejího života, tedy období dospívání a uvědomování si sebe sama, je o to víc překvapující, oč se příběh pokouší nevnímat hranou fikci a přítomnost filmových kamer. Klasické téma queer snímků je rozehráno s pocitem jisté zúčastněnosti, za což do jisté míry může režisérův voyerismus, ale také snaha prožít život toho druhého vlastníma očima. Práce s kamerou, s detaily, s fotogenickými tvary lidských obličejů, s barvami a náladami je něco, s čím se lze na plátně setkávat spíše výjimečně a nikdy v tak intenzivním tvaru, jako v tomto případě. Vrcholem filmového buřičství jsou zcela bezpochyby erotické lesbické pasáže, zachycené ve své pornografické obnaženosti, zvyšujíc tím naléhavou sdílnost snímku. To, co La Vie d'Adèle staví na piedestal mezinárodních filmových ocenění, je právě jeho otevřenost a spontánní projev (nejen) titulních představitelek, které se svých rolí ujaly s maximální zaujatostí. (18.05.2014)

Upřímně říkám, že jsem se projekce bál. Děsil jsem se svého subjektivního diváckého zážitku z tříhodinového francouzského lesbického artu, přesvědčen, že mu nepomůže ani fakt, že se pravděpodobně jedná o velmi dobrý tříhodinový francouzský lesbický art. Ale obavy byly zbytečné, protože mě film na začátku vtáhl a až do konce nepustil. Úžasné herecké výkony, naprosto cílevědomá režie, intenzivní prožitek. Nekrátil bych to ani o minutu, protože každá zobrazená scéna má v životě Adele své místo. (16.12.2013)

Film, který má víc close-up záběrů, než Bídníci a přesto v něm všechny emoce fungují na jedničku. Abdellatif Kechiche filmem La vie d'Adèle předběhl, co do odvážnosti některých scén, Trierovu Nymf()manku, ale o to zas tak nejde. V těch 170 minutách je úplně všechno, a když potkáte někoho, kdo bude tvrdit, že je tam minimálně hodina zbytečných záběrů, tak mu nevěřte. (09.11.2013)

Naozaj ani neviem ako tie tri hodiny ubehli. Do života mladej Adéle som sa už za krátku chvíľu plnohodnotne vžil a prežíval som s ňou jej radosti, ale taktiež strasti. Vzťah s Emmou na mňa pôsobil viac než autenticky, a tak som nemal problém dievčatám uveriť všetky kladné i negatívne emócie, ktoré k sebe ich postavy pociťovali. Ako sa hovorí, film ma vtiahol a nepustil až do konca, takže s plným počtom určite neváham, ale úplne chápem, ak niekto dá o jednu či dve hviezdy menej. (28.01.2020)

Film z kolekce "život - jaký je". A tato kolekce začíná být velmi fajn, počítá mezi sebe totiž stejně jako Adèle i první díl Nymfomanky. Tyto hrdinky je potřeba milovat. A projít si s nimi kus vlastního života. Na opačném konci spektra stojí pak apel života vyplývající z mládí hrdinů Klipu. Je nepodstatné odkud tito hrdinové jsou, ale čím nám nastavují zrcadlo. A i kdyby nic jiného, oblíbený problém vášnivých vztahů vždycky bude o tom, co s načatým večerem, když se nám naše polovička dostatečně nevěnuje? Stojí nám to zahýbání a rozchody za ty chvilkové pocity uspokojené marnivosti? Zároveň musím dodat, že mě velmi mile překvapil i původní comics, který se dá přečíst v anglickém překladu jako Blue Is the Warmest Color. Předloha je něžnější a zároveň chmurnější, Adèle má jiné jméno a filmový přepis se vědomě vzdal některých detailů a motivů z jejího života. Toto zrcadlení ale velmi přirozeně ponechalo comics žít si svůj vlastní svébytný život a pokud vás tedy filmový Život Adèle byť jen trochu oslovil, přečtěte si jeho předobraz, stojí to za to. (29.08.2014)