Život Adéle

Jednou z největších devíz tohoto filmu je, jak se mu daří předstírat iluzi skutečnosti. Není to jenom proto, že se tu až na opravdové výjimky stříhá jen mezi detaily (takže imerzi opravdu nenarušuje téměř nic), ale taky kvůli nekonvenční dramatické výstavbě filmu. Velmi mnoho scén (zdaleka ne jen ty sexuální) trvá déle, než je běžně zvykem; jejich cílem není úspornost řízená dávkováním podstatných informací, ale co nejkomplexnější představení postojů, nálad a situací. Téměř tři hodiny dlouhý snímek tím pádem skutečně dosahuje zdání plynutí reálného života, v němž různé fáze nejsou pouhými sledy pečlivě choreografovaných záběrů, ale dlouhými obdobími, v nichž ještě doznívají ta předchozí a ozývají se v nich nadějné hlasy těch budoucích. Kechiche tak pro mě téměř redefinuje pojem "verismus", alespoň co se týče filmu. Dál by se samozřejmě dalo mluvit o tom, proč je Život Adele důležitý z hlediska zobrazování ženy na plátně a co o tomto problému říká z hlediska dějin umění, ale to snad jindy, až opadne prvotní nadšení. (23.11.2013)

Zase budem trošku za hovado ale čo už. Prvá dajme tomu polovica je fantastická. Super natočená, krásne nasnímaná a dokonale zahraná. Bohužiaľ neskôr sa už film točí v kruhu a aj napriek občasným záchvevom geniality sa vkráda hrozná nuda a film začína pripomínať lesbickú verziu Núdzového východu so zle namaskovanými ( resp. nenamaskovanou osemnástkou, ktorá sa snaží hrať tridsiatničku) hercami. A tie kecy o tom, že "to je život " nekupujem, pretože to čo sa Kechiche snaží povedať v dĺžke 3 hodín sa Kevinovi Smithovi podarili dvoma scénami ( prvá je hádka gayov v Zack a Miri a druhá Bansksyho monológ z Chasing Amy na tému Everybody need a cock), ktoré boli úprimnejšie a zábavnejšie. U mňa hlavne vďaka prvej polovici 7/10, ale pre milovníkov klubových filmov prišla desiatková udalosť. P.S. tie erotické scény sú super :) (21.10.2014)

Film z kolekce "život - jaký je". A tato kolekce začíná být velmi fajn, počítá mezi sebe totiž stejně jako Adèle i první díl Nymfomanky. Tyto hrdinky je potřeba milovat. A projít si s nimi kus vlastního života. Na opačném konci spektra stojí pak apel života vyplývající z mládí hrdinů Klipu. Je nepodstatné odkud tito hrdinové jsou, ale čím nám nastavují zrcadlo. A i kdyby nic jiného, oblíbený problém vášnivých vztahů vždycky bude o tom, co s načatým večerem, když se nám naše polovička dostatečně nevěnuje? Stojí nám to zahýbání a rozchody za ty chvilkové pocity uspokojené marnivosti? Zároveň musím dodat, že mě velmi mile překvapil i původní comics, který se dá přečíst v anglickém překladu jako Blue Is the Warmest Color. Předloha je něžnější a zároveň chmurnější, Adèle má jiné jméno a filmový přepis se vědomě vzdal některých detailů a motivů z jejího života. Toto zrcadlení ale velmi přirozeně ponechalo comics žít si svůj vlastní svébytný život a pokud vás tedy filmový Život Adèle byť jen trochu oslovil, přečtěte si jeho předobraz, stojí to za to. (29.08.2014)

Ten pocit, když se kvůli vám, resp. kvůli vaší žádosti, promítá film v městském divadle. Aneb film na přání. V kině nás bylo jenom pět (včetně mě), ale stálo to určitě za to! Život Adele je zároveň můj nejdelší kino-zážitek vůbec. Ona tříhodinová stopáž byla z mého hlediska největším negativem, nebo spíše paradoxem celého příběhu. Ale když se na to podívám z druhé strany, tak musím uznat, že kdyby se tento dramatický kousek sestříhal na nějakých 90 minut, vznikl by podle všeho uspěchaný a nepříliš zdařilý průměrný film ze života, protože ve stopáži o délce menší, než 100 minut by jste neviděli všechny ty malé, psychologické momenty, které mnohdy na člověka hodně zapůsobí. Trošku mě mrzela absence hudby, zvláště při tak dlouhém filmu. V určitých momentech by hudební podklad dodával scéně na velkolepé až epické atmosféře. Při scéně, kde Adele (Adèle Exarchopoulos) tančí při poslechu moderní písničky na jedné "house párty", mě to najednou vtáhlo do děje a vcítil jsem se do povah hlavních aktérek filmu. Byl to jakýsi myšlenkový 3D efekt. Rovněž nezapomenu na úžasný výkon Adèle Exarchopoulos a Léa Seydoux, které předvedli oscarový výkon. Zvláště při "rozchodové scéně", mi z úžasných výkonů málem spadla čelist údivem. ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov) (06.02.2014)

TŘI HODINY! Může to být sebelépe zahrané a pocity sebelépe čitelné a pochopitelné, tři hodiny je prostě moc. Ve filmu fakt nemusím strávit hodinu francouzské literatury čistého času, nebo půl hodiny sledovat lesbický sex. Jo, bylo to dobrý hlavně část na střední škole mě fakt bavila, ale díky zbytečné délce jsem to spíše mrzutě dokoukával, než abych se dojímal nad Adéliným osudem. (20.10.2016)