Když utichly trumpety

bang, booooom, baaaaang, booooom !!!!!! Toto sú najčastejšie zvukové kulisy tohoto filmu. Zobrazuje realisticky špinu a blato vojenského bojového prostredia niekde v lese na pomedzí Belgicka a Nemecka. Ale až príliš naturalisticky sa na obrazovke zobrazujú rôzne drastické vojenské zranenia - popálené tváre, odtrhnuté končatiny, bezvládne telá letiace vzduchom, priestrely tváre, hektolitre krvi, atď. atď..... Nemyslím si, že práve takýmto naturalizmom mohli zabodovať u divákov a dvojnásobne bola hudba k tomuto filmu nie zlá, ale priam katastrofálna. (11.02.2004)

Film prostý jakýchkoliv hrdinských gest či patetických proslovů. Zůstalo jen syrové prostředí, řev, panika, šílenství a utrhané končetiny. A v tom všem se snaží hlavní antihrdina přežít. Dobývání mostu patří vůbec k nejlepším válečným pasážím, co jsem kdy viděl. Nebýt pomalejšího rozjezdu, hodnotil bych ještě výš. 85% (20.04.2018)

Tak tohle skoro není film, to je skoro válka. Z plátna je cítit spáleninu, pach kovu, zaschlé krve, emoce jsou tak uvěřitelné, že máte pocit, že se válíte v blátě spolu s těmi vojáky. Člověk při tom musí přemýšlet, jak tenká je hranice mezi zbabělostí a normálním pudem sebezáchovy, mezi hrdinstvím a pomateností, co ještě člověk může snést, a co už je za jeho hranicemi. (24.06.2011)

Mrazivé válečné drama, zapůsobilo to na mě velmi reálně, krutě a zcela pochopitelně naprosto nesmyslně.. Hlavní postava není žádný neohrožený hrdina, je to mladý muž, který chce přežít a vypadnout z toho pekla, nováčci jsou patřičně vykulení, zoufalí, zmítaní strachem, zimou, vyčerpáním.. Herecký ansámbl skvělý, zejména tedy Ron Eldard a v zajímavé roli i Timothy Olyphant.. (19.11.2022)

Takhle se má točit pro televizi. John Irvin, který stvořil nevyrovnaný, ale realistický Hamburger Hill, se vrací do válečného pole tentokrát druhé světové války. Co potřebuje voják, aby přežil? Nejen fyzicky, ale i psychicky? Válka se podle mě nedá v obrazech pochopit, pouze lze všechnu tu hrůzu přiblížit a doufat, že dokážete zprostředkovat, co nejvíce emocí a vrstev války. To se rozhodně filmu povedlo, protože od beznaděje, až po nenávist k těm, co rozhodují od stolu a kafíčka svých teplých kanceláří, film funguje a děsivě jednoduše upozorňuje na většinu důležitého, co každý o válce má znát (od cukru a biče až po její absurditu). Tady nikdo nepotřebuje slavné hvězdy ani obrovské peníze, tady se dá kafe a cíga a jde se na popravu... Jednoduše zprostředkovaná syrová realita války. (27.07.2010)