Když utichly trumpety

Na malom piesočku-za málo peňazí, dosť hodne muziky. Komorný pohľad na prechod Siegfriedovou líniou, pri Hurtgenskom lese. Zažijeme malé ponorenie tam, kde v hlavách účastníkov svietil iba jeden nápis: Prežiť za každú cenu! Inak, skvele zahratý nacisti, najmä ten veliteľ, čo si strihne pár záberov na tvár...brrr, úplne som mu to zožral. (01.05.2010)

U tohoto filmu je krásně vidět, že není potřeba obří rozpočet, aby se natočil realistický válečný film. When Trumpets Fade nic nepřehání, ale pořád poskytuje dostatek akce a velice solidní herecké výkony. Maďarské exteriéry jsou perfektní volbou - poskytují dostatek bahna a mlhavých lesů, pro navození skutečně depresivní a syrové atmosféry. Dějově sice film nemá větší ambice, než zobrazit jeden kratičký úsek z bojů 2. světové války, ale to vůbec nevadí a pro diváky, které toto období zajímá, funguje tento film (stejně jako řada dalších) jako další střípek do celé "skládačky". (05.07.2015)

Myslím, že jde o cosi, co se jen zpovzdálí přibližuje takovým filmům, jako je např.Železný kříž.Vytrhuje, či popisuje jistý úsek války, nebo její epizody v Ardenách.Opět je tu snaha o vykreslení různých lidských typů, které jsou exponovány válečným hrůzám v té syrové podobě, které bývá vystavena útočící pěchota.Strach smíchaný se spoléháním na davový fenomén-rozuměj já to snad neschytám-v kontradikci s individuálním, či individualistickým jednáním hlavního hrdiny, který nakonec sám zemře, když je zachraňován právě nastoupivším bažantem.Štestí a hrdinství v dešti smůly, která mne může, a taky nemusí zasáhnout.Ale to všechno jako by již bylo řečeno jindy a v jiných filmech.Alespoň takový pocit mám já.Průměrný film bez nápadu. (14.07.2010)

"Jak víte, že zaútočíme? Horké žrádlo, kafe, cigára........Zaútočíme, to je jistý". Asi jsem moc válečných filmů neviděla a ani nejsem kompetentní posuzovat dění na takových bojištích, ale já těm klukům věřila úplně všechno, tu hrůzu a děs v očích Sandyho, jeho nechuť k jídlu. Davidovi jeho rebelii a chuť vypadnout a místo toho chudák získával raketovým tempem vyšší a vyšší hodnost. Od první minuty jsem měla strach a nervy nadranc snad větší než oni a už vůbec si nedovedu představit reál. Ačkoliv se tady kdekdo ohání televizním zpracováním, tak mně je to úplně jedno, protože tak výborný válečný film, který jsem oproti jiným prožívala naopak velmi intenzivně, si z mé strany určitě zaslouží plné hodnocení. (26.10.2013)

Další z válečných filmů, který z vysoka kašle na nějaké falešné zkreslování skutečnosti. Neskrývá zrůdnost války a její absurditu za hrdinnými činy a vlasteneckým cítěním; není žádná čest, ani hrdinství bojovat za svou vlast, je to jenom příšerná otrava a utrpení. Film Když utichly trumpety válku ukazuje v pravém světle, přesně tak, jaká SKUTEČNĚ byla. Nikdo se tu neobětuje za druhé. Nikdo není rád, že byl povýšen. Vojáci jdou do každého dalšího úkolu s nechutí a sebezapřením. Válečné akce, které ve skutečnosti nemají žádné strategické odůvodnění. Ze zakrvacených úst tu vojákům nepadají žádné válečno-propagandistické žvásty, ale slyšíte jen ironii, pekelný cynismus, a hlavně strach. Obrovský strach, kdy z vás udělají seržanta, ale vy víte, že se na tu funkci absolutně nehodíte. Kdy jste nováčkem v četě a při hlídce jste posláni dopředu, aby jste výpravu vedli. Najednou zjístite, že jste ostatní ztratili, a aby toho nebylo málo naproti vám jdou Němci. Kdy víte, že ve skutečnosti nejdete bojovat, ale jdete zemřít - dokážete si představit tu hrůzu, kterou při tom musíte pociťovat?! Tento film, více než kterýkoliv jiný, ukazuje, že spíše než zachránit svou zemi, šlo vojakům především o to zachránit si svůj vlastní život, a to někdy i za jakoukoliv cenu, ať si už tom myslíte, co chcete. Bohužel i ti kterým se to nakonec povedlo, si s sebou až do smrti ponesou následky... (14.07.2010)