Čtyři dohody

Že z toho dvouhodinového monologu protagonistovi nebolí huba. Čekal jsem ezoterické hloupnutí a oblbování, dočkal jsem se zábavných přirovnání a podobenství. Dušek to dokáže srozumitelně a vtipně pojmenovat a zformulovat. Prostě je to o tom, jak by to všechno MĚLO být, nikoliv o tom, jak to skutečně na světě JE a bude... (20.04.2014)

Jarda Dušek a jeho one man show na téma zamysleme se nad sebou. Má to vtip, má to nápad, humor i spád. Bohužel samotný záznam je velmi nevýrazný a celku rozhodně nepomáhá. Přesto není problém si některé pointy zapamatovat a držet se jich i v reálném životě, ačkoli doteď jste sami vychovávali za pomocí okřídlených vět ve stylu: "Vystřel!" (19.02.2015)

Jaroslav Dušek z pozice zdatného herce a motivátora dvě hodiny vypráví o výchově dětí, partnerských vztazích, osobních cílech a stavu světa obecně. V jeho snaze o poskytnutí jakéhosi návodu na život se mísí univerzální životní pravdy s indiánskými moudry a jeho vlastními historkami a názory a celé je to obalené esoterickou new age filosofií. Místy je to legrační a s leckterými postřehy nelze nesouhlasit. Avšak nahodilost, s níž jsou tyto jednoduché myšlenky vágně propojovány jak mezi sebou, tak s nesouvisle působící náboženskou symbolikou, z toho dělají něco mezi přednáškou životního kouče, čtením z psychologického slabikáře pro začátečníky a kázaním v kostele. S tím souvisí i skutečnost, že někteří fanoušci tohoto představení (a potažmo i knižní předlohy) se ocitají až na hranici fanatismu a sektářského elitářství, což jsem popravdě doposud netušil. Skvěle to vystihuje jeden komentář na YouTube, kde se kdosi diví, jak tomu vůbec někdo může dát palec dolů. A jiný uživatel mu na to odpovídá: "Palec dolů museli dát ti, co zkrátka nemají vědomí na tak vysoké frekvenci jako my, co si to pustíme třeba i víckrát." (20.03.2020)

Nevim no, nechávám bez hodnocení. Fakt je ten, že i po těch dlouhých letech, co jsem přestal Duška vídat ve filmech, si pořád ještě nemůžu zvyknout na to, že se zbláznil a prodělal přerod do tohohle šamana nebo co to je. V poslední době jsem vídal Duška už jen v rámci bizarních reportáží, kdy někomu vysvětloval jak je bezvadný postavit si dům z hoven anebo žvanil něco o Brahmovi (předpokládám, že v jeho verzi šamanismu je nějaký pošukaný toltécký dogma úplně v souladu s hinduismem). Dost mě akorát mrzí, že Dušek svojí vyčteninku o čtyřech dohodách okecává už tak dlouho a donekonečna, že tím zblbnul několik mých neurotických známých, kteří o tom začali žvanit taky. Zajímavý na tom je, že čím víc o tom kecaj, tím míň se těmi dogmaty v reálu řídí; aby taky jo, vždyť přikázání typu "neberte si nic osobně" nebo "nevytvářejte si žádné domněnky" jsou podle mýho názoru úplně proti lidský přirozenosti. (15.12.2014)

Přiznávám, že není fér jít do čehokoliv s tím, že se mi to rozhodně líbit nebude. Jenže těžko kritizovat, co jste neviděli. Tak už jsem viděl. Jsem rád, že Dušek je svůj a to i přesto, že bychom si nejspíš vůbec nerozuměli a přeli se téměř o všem. Alespoň je Dušek nějaký. Nicméně výsledný dojem je těžko popsatelný, ale rozhodně ne úžasný. Ano, na mnoha místech jsem se pousmál, ale na mnoha místech jsem se taky zatraceně nudil. Trochu jsem doufal, že když už mě filosofie autora nechytí, tak mě alespoň rozčílí, ale nestalo se téměř nic. Jaroslav povídá a já mám pořád ten samý pocit - svět okolo je špatný, tak si pojďme étericky popovídat, já přetvořím vaše myšlenky do slov a řeknu vám, jak byste měli nebo mohli přemýšlet. A je mi jasné, že v mnohých divácích se objevilo to kouzelné "On to říká, jak to opravdu je." A na to valím oči údivem a právě z toho mám ze Čtyř dohod pořád pachuť v ústech. Svět možná je špatný, ale tohle taky moc dobré není. (28.01.2014)