Páter Thomas

Především velké zklamání. Dávám sice čtyři, protože pořád je to Itálie, ne Amerika a italské horory jsou úplně o něčem jiném. Tento, v našich končinách jeden z nejznámějších italských hororů je hrozně nesjednocený a některé scény snad nejsou ani ukončené. Je to možná první film, u kterého se mi chtělo trošku zvracet a to při blití vnitřností dívky, která předtím spatřila pátera Thomase. (05.07.2009)

Za najdesivejší, najnechutnejší a najodpornejší film talianskeho režiséra Lucia Fulciho považujem snímok "Brána do záhrobia" (E tu vivrai nel terrore - L´aldilá), ktorý natočil v roku 1981. Na druhé miesto by som zaradil "Pátera Thomasa" (Paura nella cittá dei morti viventi). Pri ňom sa pán Fulci tiež poriadne odviazal a nebral si žiadne servítky. Obesený katolícky kňaz. Krvácajúce oči, zvracanie vnútorností. Rozdrvená lebka a vytekajúci mozog. Hlava prevŕtaná elektrickou vŕtačkou. Červy, krysy. Hnusné rozkladajúce sa oživlé mŕtvoly. Krvilačné zombie. Slizké, krvavé gore. Démonický prízrak mŕtveho pátera Williama Thomasa... Non é giallo. Questa é dell´orrore!!! **** (17.02.2016)

No zacal by som jedinym co mozem tomuto filmu vytknut a to bola hudba....Ten "song" na konci bol sice chytlavy ale vobec sa do zanru horor nehodil.Skor by som ho dal do nejakej nemej grotesky...Pribeh bol podla mna uplne super a pri filme som nenudil ani sekundu a to je podla mna najdolezitejsie.Ked k tomu priratam este skvele smrte vychadza mi to na jasne 4*. Fulci to proste vie.... (22.12.2005)

Fulci ve svojí nejšpinavější podobě nikdy nevyhovoval každýmu, a nikdy se o to vlastně ani nesnažil. Následující brutality jako The Beyond nebo The House by Cemetery jenom potvrzovaly režisérovu kontroverznost a snahu vyvolat v divácích hlavně zhnusení, než strach. Někdo mu to žral, jiní mu na hlavu házeli špínu. Musí se mu však uznat, že všechny ty explicitní scény plné detailně nabodnutých očí, vyzvracených vnitřností nebo lidožravých pavouků s hororovou kinematografií pěkně otřásly. A pro mě to byl právě Páter Thomas, co mi otevřel brány do toho pravého filmového pekla. Tehdy jako osmiletý cucák, co měl za sebou leda tak první Noční můru v Elm Street nebo Tremors, jsem po tomhle začal koukat na ten hororovej svět úplně jinýma očima. A zůstalo mi to, díky bohu, do dneška. Mizerné hodnocení chápu, ale nostalgie mi nedovolí jinak, než nahodit plný barel. (06.09.2011)

Tento hit šťastných českých a slovenských vlastníků videopřehrávačů osmdesátých let, rozhodně nepatří k mistrovým nejpovedenějším kouskům. Ovšem vyčítat filmu scénáristické nedostatky v podobě logických lapsů, by bylo (a vhledem k reakcím uživatelů) i je zcela fatální chybou, vycházející z nepochopení a neznalosti jak Fulciho díla, tak i jeho osobnosti. Nahrazení lineární logiky logikou mozaikovu, bylo jedním z důležitých pracovních nástrojů tohoto velkého obdivovatele surrealistů (především pak Bunuela), stejně jako fascinace iracionálnem a temnotou nevědomí, vystupujících na povrch v podobě strachu z neznámého a nepochopitelného, obav z věcí a jevů, které se nachází mimo dosah vědecky zracionalizovaného a utříděného světa, který má zdánlivě pro vše svá uklidňující vysvětlení. Nicméně Paura nella cittè dei morti viventi obsahuje (alespoň dle mého názoru) dva přehmaty, které se měrou zásadní podepisují pod celkovou neuspokojivost snímku. Jsou to jednak výrazně nepovedené (až by se chtělo říct odfláknuté) gore efekty a takřka úplná absence pro Fulciho tolik typického černého humoru (jedna vrtačka v hlavě to nespraví). (13.04.2007)