Brána do záhrobí

Fulciho vrcholný eye-gore fest. Film je akoby rozdelený na dve polovice - prvá je skôr taká duchárčina spojená so satanistickými horormi a tá druhá je klasický zombie-survival (spojené sú bez nejaká výraznejšieho zmyslu, ale to pri Fulcim vôbec nevadí, v tomto prípade je to skôr plus). Spolu ako celok prichádzajú do úchvatného vizuálneho finále, po ktorom som nemal žiadne pochybnosti, že tento film si zaslúži 5*. Každopádne, hluché a sem-tam nudné miesta tam sú, no celkový dojem je príliš pôsobivý (a to aj napriek pretečenému času). (03.11.2011)

Prva polovica filmu koli znacne zlym dialogom a absencii nejak hlbsie sa rozvijajuceho pribehu nieje veru najlepsia. Je doslova zalozena na nijak zvlast prepojenych brutalnych scenach, ktore casto krat nepotesia priehladnymi trikmy (pre fanusikov Fulciho nic nove). Ako vsak film smeruje k zaveru, atmosfera prekvapivo hustne a samotny zaver je fantasticky, priam pamatny moment, jeden z vobec najlepsich medzi filmami s pekelnou tematikou. Je to taky protipol podobne ladeneho Carpenterovho Prince of darkness, ktory je naopak viac zalozeny na pribehu, keca sa v nom taktiez nepomerne viac, ale zasa neponuka tak stavnate gore sceny. Kadopadne, obidva stoja za to. (7/10) (04.01.2008)

Atmosféra mohla být hustší, pozadí příběhu promakanější a některý masky míň komický, ale jinak je "Brána do záhrobí" (viz Otrlý divák 2007) docela sympatický dílko. Mám chuť dát snad i čtvrtou hvězdu za tu skvostnou závěrečnou scénu, která ve mně vyvolala TEN nedefinovatelný pocit, který má člověk po dočtení opravdu dobrého hororu... (3,5*) (19.03.2007)

Jsme zklamán a nadšen zároveň. Konečně mám pocit, že na italské horory se skutečně dá dívat, i kdy Beyond není zrovna reprezentativní ukázkou. Začátek je povedený, a kdyby v podobném stylu snímek byl i zakončen opravdu by to stálo za to. Detektivní linie a jistá podobnost s Omenem se mi líbila, jenže následný zmatek a větší než malé množství nelogičností tenhle film dost zazdí. Samotný scénář je opravdu hrozný. Jak už jsem uvedl na začátku si ještě drží slušné tempo a dokonce se dá i hovořit o příběhu, jenže v druhé části se jedná jen o přehlídku rozčvachtaných lidských těl, která se postupně přehoupne v obyčejný zombie horor. Neustálé vydloubávání očí, ze kterého se nejspíš inspiroval i slavný Eli Roth a destruktivní ukázka lidské anatomie přichází vniveč v momentech jako je například podivná zbraň na konci - střílí jen když se jí zachce - a naprosto dementní chování hlavního hrdiny, který sice přijde na to, že jediný způsob jak nemrtvé zastavit je střelit je do hlavy, ale i přesto se baví tím, že se jim snaží rozstřílet orgány uvnitř těla. Kdyby se Fulci vykašlal na ten závěr a dovedl do konce povedené atmosférické scény a zajímavé linie s velikým potenciálem (pokoj č. 26), rozhodně by se mohlo jednat o dokonalé dílo, jenže takhle jej hodnotím 'jen' jako slabší nadprůměr a to zejména díky několika povedeným situacím, hudbě, pečlivě budované atmosféře a dokonalým maskám mistra Giannetta De Rossiho. (02.06.2007)

Možná vám to vzhledem k mému vysokému hodnocení přijde trochu divné, ale je fakt, že tak velké zklamaní, jako z tohoto filmu jsem nezažil ani nepamatuji. Na E tu vivrai nel terrore jsem se těšil jako na smilování tak dobrý rok, dokonce to byl možná můj nejočekávanější film v životě a dostal jsem pouze vysoce nadprůměrný zombie splatter horor bez děje, pouze s nějakou "pekelnou kostrou", která to celé drží pohromadě a chrání před úplným rozsypáním. Velkou výhodou snímku je opět Fulciho neopakovatelná atmosféra a standardně mohutná dávka gore, takže o nějaké braní orgánů či netvoření těl samozřejmě není nouze. Je těžké zhodnotit film, který prakticky po celou dobu nudí chabými dialogy a nulovým průběhem a zároveň ohromuje krásnými krvavými scénami, ale suma sumárum je to někde na 70%. O čtyřech hvězdách mě přesvědčil výtečný, chutný soundtrack mistra Fabia Frizziho, který právem patří mezi 5000 nejlepších hudebních alb všech dob, i se svým úžasným ústředním motivem (Ano POMO, jediný příšerný ocas si tady ty!), který ted' považuju za jednu z nejlepších filmových znělek, jaké jsem kdy slyšel. (27.08.2011)