Kuroko no basket

Za ta léta sledování jsem si u sportovních anime všiml v zásadě dvou tvůrčích přístupů. Prvním přístupem je vytvoření komplexního anime o sportu, které se v prvé řadě zaměřuje na vývoj vztahů v týmu, vnitřní vývoj postav a vyobrazení jejich psychologické stránky spolu s mírnou dávkou komedie, takže i když divák sportu nebo sportovním anime neholduje, stále má spoustu možností si tam najít to svoje. Mezi takové anime patří třeba Ófuri, Haikjú!! nebo Kaze ga cujoku fuiteiru. Druhý přístup pak ztělesňují jakési „čistokrevné“ sportovky, které nemají potřebu se zaobírat tím, co se děje mimo halu, kurt, hřiště, dráhu či ring a snaží se prostě a jednoduše nabídnout co nejzajímavější zápasy a soupeře, chytré taktizování, hodně zvratů a potřebné napětí. Osobně je mi bližší první přístup, protože takové anime je mnohem otevřenější a přístupnější i těm, kdo se o příslušný sport či sportovní anime nezajímají, ale když je zpracováno kvalitně, nevadí mi ani druhý přístup. Kuroko je příkladem právě toho druhého přístupu – a nutno říct, že je v rámci možností příkladem dobrým a kvalitním. Za jeho výrobou stojí studio Production I.G, což u sportovních anime znamená téměř vždy záruku kvality – z animace se místy tají dech, postavy jsou napsány i nakresleny poutavě, zápasy mají potřebnou dynamiku a jejich průběh umí zaujmout, což je hlavní. Z mého pohledu má však Kuroko jednu nepříjemnou vlastnost, a to sice tu, že prezentuje basket jako hru individuálů. Jistěže se i v reálném basketu najdou týmy, kde jeden černý kůň svými schopnostmi značně převyšuje spoluhráče a dovede si podmanit hru zcela pro sebe, ale když se tímto způsobem v Kurokovi prezentují všechny týmy, působí to dojmem, že basket je pouze hrou o tom, jak všichni spoluhráči jednomu supermanovi přihrávají míče a ten pak bojuje se supermanem z druhého týmu o to, kdo nasází víc bodů. Možná je to mou rozmazleností z jiných kvalitních sportovek, ale naprosto zabitý potenciál vedlejších postav a supermanství hlavních postav si u mě plusové body rozhodně nezískaly. I navzdory tomu však sympatické 3*. (19.04.2021)

Po všem tom vychvalování, co jsem si na účet Kuroko no basket přečetla, jsem si říkala, jaká to bude paráda. Ale ona nebyla. Kuroko byl ze začátku docela zajímavá postava a jeho partnerství s Kagami bylo ze začátku poměrně zábavné, jenomže i když Kagami zářil a Kuroko byl stínem, tak to prostě moc nejiskřilo. Přišlo mi to jako hra, kdy se postupuje od lehčích nepřátel k těm těžším, levelujete a vyvíjíte nové techniky, abyste nepřítele porazili. Vůbec jsem necítila radost ze hry, ačkoliv některé postavy tvrdily, že je basket baví. Vysloveně debilní mi přišlo, jak se postupem času objevovali bývalí spoluhráči, strašně mě tenhle styl vytáčel. Do toho ještě to neustálé kecání při hře, takže jsem si pořádně neužila jednu jedinou celou hru. Je pravdou, že některé části hrací doby byly fajn, plné efektů a emocí, ale brzy se to přejí. Bohužel Kuroko není můj šálek kávy. Nakonec už mě to ani nebavilo, nezajímalo, kdo vyhraje a to je u sportovního anime docela pech. Slabé 3*. P.S.: Bude to i tím, že mi tu chyběla radost ze hry, kterou jsem cítila u Haikjú, které jsem viděla předtím. (25.04.2019)

Dávám 4* a to čistě proto, že narozdíl od posledních dvou anime, které jsem si pouštěla(Ansatsu Kyoshitsu, Log Horizon) a napůl je dropla, vrátila se k YYH abych si spravila chuť po tom, co jsem mezitím zkusila live-action, z kterýho mi bylo na blití, jsem Kuroko no Basket shlídla úplně celý a pustila se rovnou do druhé série. Nemůžu sice říct, že je to kdoví jaká pecka. Jednoduše tam chlapci s ladícími vlasy, obočím a očima(to jsou ti nejdůležitější, ti ostatní jsou prostě obyčejní, chápeme se) hrajou dramaticky basket. A přestože je námět až tak jednoduché není to nudný. Ha! A hlavně bišíci, že jo... (18.03.2024)

Subjektivovi vyšla předpověď a z Kuroko no Baske se stalo nej sport anime roku 2012. Musím říci, že mne vtáhlo prozatím málo sportovních, hlavně baseballových, basket byl poprvé. A stálo to za to. Nejvíce bych vyvýšil rozmanitost postav. Nenuceným způsobem je nám více představeno kolem 20-30 postav, které si po shlédnutí série i dost dobře pamatujete, nepletou se vám a za jednu z méně výrazných bych viděl právě ústřední dvojici Kuroka a Kagamiho. Co víc, posledních 5 dílů se děj vůbec netočí kolem nich, ale kolem jiných dvou hvězd. Krásná hudba, akce, animace, vtip! Radost se zde zasmát. Nejsou trapné ani vtipy opakující se dokola. Pomalý rozjezd k 6 dílu, poté nástup akce až do 18, dva díly útlumu a poté hvězdný zápas mezi blonďákem a modráskem. Možná to nadhodnocuji, ale 5* je zde zasloužených. 90% (25.09.2012)

Hrajou košíkovou, hrajou košíkovou, hrajou košíkovou….. Mužstvo ne zcela perfektních a sehraných hráčů doplňují jeden dravý sportovní fenomén a nevýrazný modrovlasý chlapeček, který patrně ztělesňuje týmového ducha. Při sportovním poháru mužstvo naráží na stále těžší a těžší soupeře, hledá se herní i duševní strategie, které mnohdy připomínají sofistikovaná bojová umění. _____ No jo, ale je to jenom o košíkový. O hráčích se moc nedozvíme, jejich vztahy mimo hřiště se téměř neřeší, takže pro mě je to dost jednostranné. SOUHRN: O košíkové jsem se dozvěděla víc, než jsem kdy chtěla vědět. (10.06.2019)