Hry o život: Skúška ohňom

Navzdory šalamúnskej záchrany vlastných životov, posledný víťazi 74. ročníka Hunger Games, Katness a Peeta podnikajú turné po 12 obvodoch štátu, kde s ľudmi spomínajú na zosnulých, či oslavujú svoju "výhru" v turnaji. Za usmiatymi tvárami sa v skutočnosti skrývajú pocity znechutenia. Aby toho nebolo málo, v 75 hrách sa v aréne stretnú víťazi predchádzajúcich ročníkov. Katness a Peeta sú opäť v ohrození. Z pohľadu zábavy, prešpekulovaných foriem útoku na účastníkov hier, sa snímok posunul v pred. Je živší, akčnejší, o tom niet pochýb. Presto všetko, nie je o moc lepší v porovnaní s prvou časťou. Na skutočnú zmenu budem čakať. Ako na teba - Jennifer! (10.02.2014)

Po všech stránkách lepší než předchůdce. Namísto pozitivního šoku z něčeho nevídaného/nového je tu jen a pouze ryzí kvalita, podpořená šťavnatým rozpočtem, tedy výbornými triky, dobrou dramatickou linkou příbehu a fantastickými hereckými výkony, především ten Jennifer Lawrence. Sice je to jen spojovací můstek k dalšímu dílu, ale pokud kvalita půjde tímto tempem nahoru, není se čeho bát. Vyjmečně hutný a originální zážitek. (23.11.2013)

Větší emocionální bohatost, překvapivá tvůrčí odvaha a zdravé sebevědomí za kamerou i před ní. Ve většině aspektů se totiž jedná o stejně absolutní nálož jako v případě předlohy (v tomto případě pak dokonce mého nejoblíbenějšího dílu). Z první poloviny se ve špatných rukách klidně mohl stát jen uplakaný prolog, ale naštěstí se tak nestalo, jiskra pomaličku přechází v plamen a když je i z Peety jasný tahoun a Johanna si na minimálním prostoru krade všechny scény pro sebe, má Vražedná pomsta vyhráno. I když se do extra svižné půltřetí hodinky nevešlo větší množství zmínek o historii Čtvrtoher nebo jednotlivých veteránů, jde díky ještě ucelenějšímu obrázku téměř o nejlepší filmový díl. Na ten ale byl tehdy ještě čas. (15.12.2013)

Je směšné a smutné, když člověk čte reakce na druhý díl "Hunger Games", kde se neustále objevují shazující komentáře kvůli primárnímu zacílení snímku na dívky, ačkoli ti samí lidé nekriticky uchcávají z marvelovských komiksáren. Právě v porovnání s nimi se ukazují klady "Catching Fire", které nechávají zapomenout na všechny předsudky asociované s žánrem "filmů pro holky", ba naopak ukazují, že dnešní dospívající mládež má právě díky takovýmto knihám či filmům mnohem komplexnější a více obohacující vzory než předchozí generace. "Hunger Games 2" využívají stejný produkční koncept jako áčkové komiksárny, takže také mají štědrý rozpočet, režiséra asociovaného spíše s dramatickými tituly než s osobitým rukopisem co do pojetí akčních scén a vynikající či přinejmenším typově výrazné představitele, kteří už pouze svou přítomností dávají postavám osobitost. Jenže zatímco v komiksárnách se takto dostává polidštění polotónově natisknutým figurkám, které nikdy neměly komplexnější charakterové rysy, ale spíše zastupovaly určité heroické či mytické ideály, zde takto ožívají opravdu mnohoznačné osobnosti, které mají mnohem promyšlenější a neschematičtější polohy. Podobně také zatímco komiksárny svou sofistikovanost čerpají ze vztahování se k vlastnímu kánonu, tradičním mýtům či soudobé společensko-politické atmosféře, "Hunger Games" tematizují nikoli heroickou stránku hrdinství, nýbrž jeho relativnost i artificiálnost. Přímo totiž odkrývají, že hrdinové dnešní doby jsou pouhé konstrukty či v zájmu určité ideologie (vládnoucí, ale i té revoluční) zneužité osobnosti přežvýkané soukolím PR specialistů a bulváru. Jádrem "Hunger Games" pak je ústřední figura Katniss Everdeen, která není polobůh z jiné planety, miliardářský hejsek ani další privilegovaná pseudo osobnost, ale obyčejná holka s mnohoznačnými osobnostními rysy, která se dostala do světa, kde je nucená hrát určitou roli. Zatímco kolem ní se spřádají revoluční plány a vedou velké řeči o osudu, ona sama má svou vlastní motivaci: zcela anti-hrdinskou egocentrickou snahu, aby ze všeho mohli ona a její blízcí vyváznout živí a žít své vlastní životy. Právě konflikt soukromého a veřejného světa i reálné osobnosti a marketingového konstruktu představují jádro zdejšího vyprávění, které se oproti světu povrchnosti a pomíjivé slávy ostře vymezuje. To o vyprávěnkách o privilegovaných gerojích žijících v blahobytu zrovna říci nelze. Samozřejmě, že i v "Hunger Games" je ona kritika relativní a nedosahuje štiplavosti či sžíravosti ostrých satir či otevřených anti-konzumních pamfletů. Jenže to ani není účel filmu. Jde pouze o to, dát mládeži, nejen dívkám, pozitivní vzor, který je osvobodí od bludů, které jim do hlav tlačí lifestylové magazíny a tupě konzervativní seriály či filmy. (20.04.2014)

Déjà vu. Dvojka kopíruje první díl (a vykrádá o hodně krvavější Battle Royale), jen s tím rozdílem, že dětská vybíjená už nokoho neba, tak teď ať se pobaví dospěláci. Budiž, na Jeffrey Wrighta, Amandu Plummer nebo na tvůrce této hry (dirigujícího zde svůj poslední mač) Philipa Seymour Hoffmana se kouká rozhodně líp než na ty uřvané caparty. Jen je mi záhadou, kam se poděl konec .. (05.04.2014)