Hry o život: Skúška ohňom

Je vcelku paradoxní, že ve druhých Hunger Games, kterým jejich apriorní kritici vytýkají jakousi twilightovskou pubertální romantiku, v podstatě žádná romantika není. Respektive není jí tam zásadně víc než v jiných hollywoodských blockbusterech. Zkrátka romantická linie mezi Katniss, Peetou a Hurikánem je tentokrát značně upozaděna a slouží spíše jen k hloubkovějšímu prokreslení charakterů a k vykreslení emočního rozpoložení kladných postav uvnitř zkušenosti totalitního systému, než aby byla středobodem všeho. Jinak jde o poměrně drsnou dystopickou sci-fi. Vrchní Kapitolané se proměnili ze srandovních barevných paňáců na bezskrupulózní totalitářské svině, jež budí respekt. První polovina filmu šlape výtečně, divák se dozví více o fungování daného světa. Přítomná socio-medio-politická linie nepůsobí hloupě. Nejslabší je nakonec část v Aréně, v níž musí dojít alespoň k několika akčnějším scénám (do té doby se jedné o značně konverzační film), která do značné míry jen variuje dění z prvního dílu. Chápu, že to tam muselo být, ale dokud byli hrdinové na vítězném turné a zprostředkovávali vztah mezi utlačovanou veřejností a vládnoucí vrstvou, bavil mě film o něco víc. Úplný závěr pak přišel příliš náhle - to, co bylo jen řečeno, bych klidně ještě v pár scénách přímo zobrazil. Každopádně na další pokračování se těším. (21.11.2013)

Mňa tie ženské autorky nejak neberú. Recenzie mal tento film ešte lepšie ako ten prvý, no mne sa práve že ten prvý páčil o trochu viac. Tu sa len polku filmu kecalo o tom čo bude a čo bolo. V tej druhej už prišla na rad akcia, ktorá je prekvapivo nevýrazná. Francis Lawrence je dobrý režisér, no mám pocit akoby mu štúdio pricviklo gule. Rovnako nevýrazne a nezáživné je aj herecké obsadenie a príbeh. Herci vyzerajú ako keby ani nevedeli čo hrať a každý ma tak dva tri vyrazy, aby sa nepovedalo, že jeden je málo. A čo sa týka príbehu a jeho záveru, tak je snáď ešte nevhodnejšie strihnuté ako druhý Hobit. Najväčšie plus je teda hudba James Newtona Howarda, ktorý bol tuším tiež zmätený a sám nevedel čo k tomuto bordelu zložiť. Nakoniec zložil prekvapivo dobrý soundtrack a zaradil sa medzi to najlepšie v tomto filme. Oblúbené soundtracky: I Had To Do That, The Tour, Arena Crumbles. 60% - 3* (14.04.2014)

Dospělejší a hlavně lepší film než první díl. Mám ráda i předchozí Hunger Games, ale pár věcí jsem mu dost vytýkala a stále jsem měla pocit, že nedokázal plně využít svůj potenciál. Francis Lawrence se do toho obul podstatně více než Gary Ross a uvědomil si, že tato látka si nezaslouží být zařazena mezi filmy pro dívky do 18 let. První polovině prakticky není co vytknout, skvělá tíživá atmosféra rodící se revoluce, divák se konečně dostává do hloubky celého fungování jejich totalitního režimu, nechybí silné emoce a pro nečtenáře jistě i překvapivé zvraty. Co mě překvapilo asi nejvíce, že v tomhle filmu funguje i ta romantická linka, kterou na prvním filmu vyloženě nesnáším. Není středobodem filmu, ale když už se jí tvůrci věnují, tak divák nemusí převracet oči a působí přirozeně. To Gary minule nedokázal. Výborný je i vstup do arény, kdy naprosto cítíte tu frustraci všech postav. Škoda, že závěrečná necelá hodinka v aréně nemá takový tah na branku jako první polovina, přesto baví a baví hodně. Za celých 146 minut jsem se nenudila ani minutu. Za mě velká spokojenost. (24.11.2013)

Mnohem lepší, než první díl. Temnější, drsnější, režijně lépe zvládnuté a stejně tak i herecky (Jennifer neskutečně potěšila). Zajímavá je v tomto případě jedna věc, že druhá část knižní série byla dle mně ta nejslabší, ale v případě filmového zpracování dvojka jednoznačně kraluje. Už se těším na Mockingay. (25.01.2014)

Nový tým režiséra a scénáristů a máme tady na stejné téma výrazně lepší film! Druhé Hladové hry nesrovnatelně lépe vykreslují fikční svět, pravidla jeho fungování a úzkost a neštěstí plynoucí z jeho prožívání. Sice to není druhý Matrix, ale už se v tom lépe rýsuje parodie na reality show, absurdnost statutu celebrit a také nošení dvojí tváře na veřejnosti. Film má podstatně temnější vyznění, člověk se lépe ponoří do atmosféry, což oceníme zejména v aréně. Jakmile dojde na 75. Hladovou hru, vyprávění se lépe soustředí na boj o přežití, tak nějak všem dojde, že oproti jedničce shit just got real. Režisér velmi dobře udržuje sepjetí mezi divákem a postavami, takže zákonitosti fascinující arény objevujeme se zatajeným dechem přímo jejich očima. Osobně mě podráždil jen vyloženě seriálově useknutý konec. 7/10 (11.12.2013)