Hry o život: Skúška ohňom

Hangr gejs aneb "Dejte Belle do ruky luk, osaďte třemi Patyzóny a máme tu další účelovou, plagiátroskou sračku", sveřepě pokračuje v nastoleném trendu. Slečna Lórencová, plná lásky a rozpolcena nenávistí ke zlému postapo establišmentu, lítá po džungli, až se jí zapařují neoprénem zvýrazněná prasečí stehna a svými šípy neochvějně míří do srdíček mongoloidních dětí, toužících po přiblblém dobrodružství a zvědavých na to, který ze statických fesháků jí nakonec naplní toulec. A tak si Zuzanu směle řadím do seznamu parazitních grafomanek, hned vedle Štefánie a paní Rohlíkové, jež jsou svými červenoknihovními braky schopny zkurvit vkus miliónům slaboduchých týnedžrů. Oproti prvnímu dílu však došlo k drastickému zbrutálnění a posuvu přístupnosti na PG8, Katniss dokonce jednou krvácí ruka!!! a přespolní běh s důchodkyní na zádech mi uvolnil průdušky lépe než ACC, proto budu velkorysý, napálím tomu velmi pěkných 1,596421 a už Hladově vyhlížím tu romantickou VŘSR v dalším dílu. (22.01.2014)

Formalisté prominou, ale jestli je něco, co si na Hunger Games zaslouží podrobnější rozbor, tak je to postavení dívčí / ženské hrdinky a problém emancipace, potažmo sexismu. Teze o feministickém postoji série, která by měla čtenářkám / divačkám dávat příklad aktivní nebojácné hrdinky, jsou totiž docela dobře napadnutelné, respektive to zdaleka není tak jednoznačné, jak se možná zdá. Katniss je v prvním i druhém dílu poměrně často postavou reaktivní až pasivní, závislou na pomoci shůry ve stylu deus ex machina ("padáčky" od Haymitche, což je pochopitelně otcovská figura) nebo větší pohotovosti ostatních (Finnick a jeho oživení Peety, při kterém Katniss akorát vyděšeně přihlíží a x dalších případů...). Katniss rozhodně není po většinu času proaktivní figurou, která by určovala směr vyprávění, ale přesto je protagonistkou, což evidentně samo o sobě někomu stačí. V tom je ale právě ta komplikace - Hunger Games na jednu stranu působí jako progresivní, emancipační popkulturní produkt, jenže pouze do určité míry. Ve skutečnosti film na mnoha místech nabízí divačkám zcela konzervativní potěšení z toho, že hrdinka může na veřejnosti předvádět krásné nové šaty (stávat se "objektem pro pohled") a být slavná. Samozřejmě, filmy / knihy toto všechno zároveň kriticky reflektují (druhý díl je v tom důslednější), ale nemyslím si, že by vyloženě znepříjemňovaly sledování těch efektních momentů; je to pořád okouzlení pozlátkem, luxusem a popularitou, byť vylhanou a pomíjivou. Je to na jednu stranu logické. Aby frančíza dokázala přivábit svoje cílové publikum a zaplatila přitom svůj vysoký rozpočet, těžko se může uchýlit k radikálnější interpretaci, která by vyloženě systematicky podrývala cokoli okouzlujícího a narcistního. Pořád tu musí být vzrušení z toho, že sledujeme dobrodružství pro vyvolené - že nahlížíme do pozic vyhrazených jen pro mizivé procento "šťastných". Na druhou stranu, rozhodnutí portrétovat Katniss převážně pacifisticky (málokdy skutečně někoho zlikviduje, a kdyžtak jen náhodou) a nechávat "černou" práci na druhých, prostě naráží na stanovené meze a ústí v už zmiňovanou neakčnost až pasivitu. Což se dá ale znovu obrátit a číst jako záměr - hrdinka je tady ostentativně zobrazovaná jako oběť systému, se kterou je neustále manipulováno. Jenže fakt se to dá chápat jako důsledný komentář neschopnosti vymanit se ze stereotypů, které ženám přikládá společnost? Nejsem si jistý. Místo toho jsem z toho rozpačitý, tak nějak pořád. Ale jak říkám, je to pro svoji rozporuplnost a kompromisnost, která je vlastně v řadě ohledů pochopitelná, zajímavý materiál k diskuzi. (10.09.2015)

Mnohem lepší, než první díl. Temnější, drsnější, režijně lépe zvládnuté a stejně tak i herecky (Jennifer neskutečně potěšila). Zajímavá je v tomto případě jedna věc, že druhá část knižní série byla dle mně ta nejslabší, ale v případě filmového zpracování dvojka jednoznačně kraluje. Už se těším na Mockingay. (25.01.2014)

Větší emocionální bohatost, překvapivá tvůrčí odvaha a zdravé sebevědomí za kamerou i před ní. Ve většině aspektů se totiž jedná o stejně absolutní nálož jako v případě předlohy (v tomto případě pak dokonce mého nejoblíbenějšího dílu). Z první poloviny se ve špatných rukách klidně mohl stát jen uplakaný prolog, ale naštěstí se tak nestalo, jiskra pomaličku přechází v plamen a když je i z Peety jasný tahoun a Johanna si na minimálním prostoru krade všechny scény pro sebe, má Vražedná pomsta vyhráno. I když se do extra svižné půltřetí hodinky nevešlo větší množství zmínek o historii Čtvrtoher nebo jednotlivých veteránů, jde díky ještě ucelenějšímu obrázku téměř o nejlepší filmový díl. Na ten ale byl tehdy ještě čas. (15.12.2013)

Fantasticky zrežírovaná a HLAVNĚ napsaná sci-fi, které škodí jedině pár scén romantického tokání. Jakmile ale Lawrence (Jennifer i Francis) přepnou do režimu sociálního útlaku, vzpoury a sebeobětování, člověku se několikrát rozproudí krev v žilách a sem tam zarosí nejedna řasa. Lawrence diriguje o minimálně dvě úrovně výš než Ross a i vedlejším postavám, které jsou odkázané ke smrti, dokáže vnuknout smysl a vydolovat z nich emocionální dopad pro ústřední duo i pro diváka. Pokud samotná revoluce bude podobně tematicky hutná jako její zajiskření, tak se v tom kině asi na místě poseru blahem! P.S.: 50 minut v aréně, která je konstantně v IMAXovém poměru stran (Lawrence kombinoval točení na IMAX kamery a pětatřicítku, která se pak roztáhla ve střižně) je navíc ve své katergorii podobnou revolucí jako když si s IMAX technikou hraje Nolan. (21.11.2013)