Hry o život: Skúška ohňom

,,KATNISS EVERDEENOVÁ JE SYMBOL. JEJICH REPRODROZD. MYSLÍ SI, ŽE JE JEDNOU Z NICH. MUSÍME JIM UKÁZAT, ŽE JE JEDNOU Z NÁS. NEMUSÍME ZNIČIT JI SAMOU, JEN JEJÍ IMAGE..…“ /// Ty vole, já a všichni Severokorejci jsme dlouhou dobu seděli v úžasu. Při projekci i po. Ti šikmovoký chudáci nechápali, proč tam místo soudruha Kim Čong una straší děti nějaká šedivá svině, a já zas přemejšlel, co že jako dneska týnejdři viděj na tý revoluci. Hodinu dvacet povídaček kolem lásky a lásky, a lásky spojený s totalitou, vobčas ňákej jazyk v hubě, ale spíš ta totalita. To z toho měli vysmrknout něco ve stylu ,,autorskýho čtení“. Bylo by to stejně dlouhý, ale kdyby předčítačka byla k světu… (třeba bych k ní získal nějakej vztah a mohl ji pak láskyplně vobejmout a vykládat, jak jsem pomohl rozložit totalitní režim…). Já prostě nečekal, že se mi budou snažit vykecat díru do palice! Já chtěl HRY! A když je konečně mládež (vím vole, ale nebudu spoilerovat!) vyvržena do akce, místo bojovejch zážitků jde vo orientační běh lesem s nošením břemena a touhou zdrhnout z ostrova vopic. Dvě a čtvrt hodiny jako spojovačka pitomý jedničky a kdovíjaký trojky. S parádní módní přehlídkou! Dám dva, ať nevypadám, že fandím kokotům z Kapitolu… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Suzanne Collins a její knihy mi jsou ukradený. 2.) Pochopím, proč všichni chtěj svatební šaty ve stylu ,,Katniss“. 3.) Připravuju teenegerskou verzi ,,1984“ . /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ne (08.12.2013)

Déjà vu. Dvojka kopíruje první díl (a vykrádá o hodně krvavější Battle Royale), jen s tím rozdílem, že dětská vybíjená už nokoho neba, tak teď ať se pobaví dospěláci. Budiž, na Jeffrey Wrighta, Amandu Plummer nebo na tvůrce této hry (dirigujícího zde svůj poslední mač) Philipa Seymour Hoffmana se kouká rozhodně líp než na ty uřvané caparty. Jen je mi záhadou, kam se poděl konec .. (05.04.2014)

Dospělejší a hlavně lepší film než první díl. Mám ráda i předchozí Hunger Games, ale pár věcí jsem mu dost vytýkala a stále jsem měla pocit, že nedokázal plně využít svůj potenciál. Francis Lawrence se do toho obul podstatně více než Gary Ross a uvědomil si, že tato látka si nezaslouží být zařazena mezi filmy pro dívky do 18 let. První polovině prakticky není co vytknout, skvělá tíživá atmosféra rodící se revoluce, divák se konečně dostává do hloubky celého fungování jejich totalitního režimu, nechybí silné emoce a pro nečtenáře jistě i překvapivé zvraty. Co mě překvapilo asi nejvíce, že v tomhle filmu funguje i ta romantická linka, kterou na prvním filmu vyloženě nesnáším. Není středobodem filmu, ale když už se jí tvůrci věnují, tak divák nemusí převracet oči a působí přirozeně. To Gary minule nedokázal. Výborný je i vstup do arény, kdy naprosto cítíte tu frustraci všech postav. Škoda, že závěrečná necelá hodinka v aréně nemá takový tah na branku jako první polovina, přesto baví a baví hodně. Za celých 146 minut jsem se nenudila ani minutu. Za mě velká spokojenost. (24.11.2013)

Návratu lučišnice do arény jsem se poněkud obával, protože jsem tak nějak pochyboval o smysluplnosti dalšího stejného filmu, ale ono to kupodivu dopadlo lépe než poprvé. Tradiční boj byl totiž vhodně doplněn o souboj těch, co nemají co jíst, s těmi, kteří zvrací, aby toho mohli ochutnat více a to se mi líbí. Vidím v něm totiž paralelu dnešního světa a tak jsem zvědav, zda-li jednou dokáže náš knedlíkový národ ztěžka povstat od svých počítačů, dlouze se vydýchat po náročném fyzickém výkonu a umlátit monitory ty, kteří na nás nejvíce parazitují. Jinak mne samozřejmě poněkud znechutilo, že tento snímek tak nějak postrádá konec, ale Jennifer Lawrence se mi v tmavé verzi hodně líbí a tak si jdu vsadit do Tipsportu na to, jak to dopadne. Na vítězství Kapitolu je celkem slušný kurs. (14.08.2014)

Kvalitativní š/sk/ok roku. Přestože předchůdce Catching Fire smrdí jak týden staré použité tampóny a předloha je jednoznačně nejhorším dílem trilogie (zn. první polovina Stmívání, druhá obšlehnuté Hunger Games), podařilo se adaptaci nejenom napravit de facto všechny vady prvního dílu, ale i překonat svůj literární předobraz. Mizí mechanické převádění detailů, nesoustředěnost na celek, rozkouskování na jednotlivé úseky podle dějiště, nulová charakterizace postav, tematická vyprázdněnost i k posrání otravná roztřesená kamera, jimiž jsme byli obohaceni minule, a vše je podřízeno zcela jednoznačným ústředním tématům: počátky odboje, role slabého jednotlivce v rodící se revoluci a jeho faktická nicotnost ve srovnání s totalitní mašinérií, a především vztah mezi mediální konstrukcí a realitou a dopad, jaký má tento rozdíl na účastníky a spoluautory masami zbožňovaných smyšlenek. Je bizarní, že navzdory zahlcenosti původních Hunger Games expozicí se veškeré podstatné a nezbytné informace o fungování Collinsové fikčního světa, o postavách a jejich vztazích dozvídáme až teď. Jsou rozvíjeny i motivy, které Collinsová geniálně propracovala až v následujícím Mockingjay, jmenovitě třeba úloha symbolů v moderní válce. Potěšme se tedy pravděpodobně nejlepším příspěvkem v celé filmové tetralogii, neb vězme, že adaptovaný Mockingjay bude kvůli rozdělení, a tedy očekávanému opětovnému soustředění na doslovné zachycování stát pěkně za hovno. (09.12.2013)