Hry o život: Skúška ohňom

Dvojka Hunger Games je v mnoha ohledech vyzrálejší variací na svého předchůdce. Nabízí o třídu lepší režii, scénář i herecké výkony, představení totalitního režimu není jen útržkové, ale opravdu intenzivní (koho máte nenávidět, toho budete nenávidět) a Jennifer Lawrence se z "pouhé" sympaťandy přetavila v plnohodnotného tahouna, který má na to být vůdcem. Není to bez chyb (především romance s Galem z Okrsku 12 je pořád jaksi nadbytečná), ale filmu nechybí spád, emoce, výborně natočené scény a co je možná největší tvůrčí vítězství, má to skoro dvě a půl hodiny a přesto to nenudí! Nemám nejmenší důvod se na další díly netěšit. Vražedná pomsta je příslibem toho, že se bude na co dívat. (21.11.2013)

Že by překvapení roku? Vypadá to, že rozhodně ano. Tam, kde jednička zajímavá témata vlastně jenom načínala a neuměla je pořádně dotáhnout (i když byla v rámci žánru stále ok), Francis Lawrence přichází s naprosto špičkovou režií, která naplno využívá všechny zajímavé aspekty předlohy. Temná atmosféra, konečně skvěle znázorněný svět a obraz její společnosti, neselhávající tempo a na rozdíl od jedničky totálně přehledné a v některých pasážích i dosti intenzivní akční scény. I když těch bitek mezi jednotlivými účastníky mohlo být na druhou stranu více. V hereckém obsazení byste také těžko našli slabý článek. Jennifer Lawrence sice v některých scénách až příliš tlačí na pilu, ovšem i tak opět výborně ztvárnila jednu z nejsilnějších ženských hrdinek posledních let. Woody Harrelson také neselhává, Donald Sutherland je po hooodně dlouhé době správně ďábelský a Philip Seymour Hoffman si pro sebe krade každou scénu. Tahle série udělala prostě díky Lawrencovi hodně velký krok dopředu a vypadá to, že nás s ním nejspíš ještě čekají hodně zajímavé věci. Kdo by to ještě před rokem a půl u téhle adaptace tušil. (22.11.2013)

Když film nemá koule v IMAXU, kde jinde už by k nim asi tak chtěl přijít? Hodinu a půl se všichni tvářili důležitě jako anténa na Žižkově, majestátně chodili kolem horké kaše, pak mě do ní teda laskavě na dvacet minut hodili, ale sotva jsem stačil polknout první sousto, už se ode dveří ozývalo "východ je tady dole, ne nahoře!" Můžu pochválit vizuál, můžu ocenit hudbu, můžu poblahopřát maskérům, že z Jennifer opět udělali roztomilou dvanáctiletou holčičku, ale k čemu mi to všechno je, když se ve filmu vůbec nic nestalo...? P.S: Zajímalo by mě, co by na tuhle sérii Kdo přežije řekl Jeff Probst. (20.11.2013)

Je směšné a smutné, když člověk čte reakce na druhý díl "Hunger Games", kde se neustále objevují shazující komentáře kvůli primárnímu zacílení snímku na dívky, ačkoli ti samí lidé nekriticky uchcávají z marvelovských komiksáren. Právě v porovnání s nimi se ukazují klady "Catching Fire", které nechávají zapomenout na všechny předsudky asociované s žánrem "filmů pro holky", ba naopak ukazují, že dnešní dospívající mládež má právě díky takovýmto knihám či filmům mnohem komplexnější a více obohacující vzory než předchozí generace. "Hunger Games 2" využívají stejný produkční koncept jako áčkové komiksárny, takže také mají štědrý rozpočet, režiséra asociovaného spíše s dramatickými tituly než s osobitým rukopisem co do pojetí akčních scén a vynikající či přinejmenším typově výrazné představitele, kteří už pouze svou přítomností dávají postavám osobitost. Jenže zatímco v komiksárnách se takto dostává polidštění polotónově natisknutým figurkám, které nikdy neměly komplexnější charakterové rysy, ale spíše zastupovaly určité heroické či mytické ideály, zde takto ožívají opravdu mnohoznačné osobnosti, které mají mnohem promyšlenější a neschematičtější polohy. Podobně také zatímco komiksárny svou sofistikovanost čerpají ze vztahování se k vlastnímu kánonu, tradičním mýtům či soudobé společensko-politické atmosféře, "Hunger Games" tematizují nikoli heroickou stránku hrdinství, nýbrž jeho relativnost i artificiálnost. Přímo totiž odkrývají, že hrdinové dnešní doby jsou pouhé konstrukty či v zájmu určité ideologie (vládnoucí, ale i té revoluční) zneužité osobnosti přežvýkané soukolím PR specialistů a bulváru. Jádrem "Hunger Games" pak je ústřední figura Katniss Everdeen, která není polobůh z jiné planety, miliardářský hejsek ani další privilegovaná pseudo osobnost, ale obyčejná holka s mnohoznačnými osobnostními rysy, která se dostala do světa, kde je nucená hrát určitou roli. Zatímco kolem ní se spřádají revoluční plány a vedou velké řeči o osudu, ona sama má svou vlastní motivaci: zcela anti-hrdinskou egocentrickou snahu, aby ze všeho mohli ona a její blízcí vyváznout živí a žít své vlastní životy. Právě konflikt soukromého a veřejného světa i reálné osobnosti a marketingového konstruktu představují jádro zdejšího vyprávění, které se oproti světu povrchnosti a pomíjivé slávy ostře vymezuje. To o vyprávěnkách o privilegovaných gerojích žijících v blahobytu zrovna říci nelze. Samozřejmě, že i v "Hunger Games" je ona kritika relativní a nedosahuje štiplavosti či sžíravosti ostrých satir či otevřených anti-konzumních pamfletů. Jenže to ani není účel filmu. Jde pouze o to, dát mládeži, nejen dívkám, pozitivní vzor, který je osvobodí od bludů, které jim do hlav tlačí lifestylové magazíny a tupě konzervativní seriály či filmy. (20.04.2014)

Pokračování Hunger Games se těší o poznání větší divácké přízni, můj dojem je ale přesně opačný. K plusům lze řadit rozumnější střih a větší rozpočet, který nespokl jen větší honorář Jennifer Lawrence a dalších zúčastněných, ale podepsal se i na lepších (bombastičtějších) efektech. Tím ale výčet pozitiv končí. Druhý díl potřeboval jít ve zobrazení světa Panemu dál a upřímně řečeno, odhalil jen větší plytkost a nebojím se napsat tupost. Vytváření dystopií, které by se daly brát vážně, Hollywoodu nikdy moc nešlo a tady vzhledem k cílové divácké skupině nebyla snaha veliká. S logikou si příběh neláme hlavu, dialogy mi připadají ještě hloupější než v jedničce, prezident Snow, který měl ztělesňovat sofistikované všemocné zlo, vypadá spíš jako umíněný stařec v počátečním stádiu senility, který primitivním násilím a demonstrací zvůle přikládá polínka do ohně tam, kde by měl manipulací a intrikami korumpovat a chladit vášně. Kromě Philipa Seymoura Hoffmana mě vlastně na dvojce nezaujalo už nic. Celkový dojem: 35 %. (31.01.2022)