The Poacher's Foster Daughter or Noble Millionaire
Réžia:
Martin FričScenár:
František Vlček st.Kamera:
Karel DeglHudba:
Julius KalašHrajú:
Hana Vítová, Oldřich Nový, Ella Nollová, Otomar Korbelář, Theodor Pištěk, Zdeněk Dítě, Bohumil Machník, Vítězslav Vejražka, Arnold Flögl, František Paul (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Slavná parodie na melodramatické kýče líčí, jak chudá schovanka ke štěstí přišla zásluhou šlechetného milionáře. Nápaditě jsou tu zveličeny jak dějové zápletky, tak herecké ztvárnění, záměrně a s nadsázkou umocňující obvyklá klišé. Pozoruhodné je to, že film nachystali právě tvůrci, kteří se parodovaným kýčům úspěšně věnovali. Pokud by snad někomu nedošlo, že se dívá na parodii, v závěrečné barevně natočené scéně se dočká vysvětlení, že tvůrci se chtěli vysmát všemu falešnému.
Dívka Elén žijící se svou matkou a otčímem na lesní samotě má velký pěvecký talent. V den svých dvacátých prvých narozenin utíká z domova a už ve vlaku se do ní zamiluje milionář René. Jejich cesty se brzy rozcházejí, aby se brzy mohly opět spojit. Do Elén se zamiluje houslista Pavel Sedloň a ačkoliv ho Elén nemiluje, je odhodlaná se za něj provdat. V té době René umírá vyčerpán z práce na operetě Srdce v deliriu. Je však v poslední chvíli zachráněn a vše spěje k šťastnému konci, kdy Oldřich Nový vysvětlí, jak to všechno autoři vlastně mysleli.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (191)
Nenápadný zázrak vrcholné české parodické komedie má v tomto díle určitě jeden ze svých zřejmých zdrojů a současně i vrcholů. Zdrojem travestie tu je pochopitelně s ohledem na dobu vzniku braková tvorba "románů do kapsy" (rodokapsů) třicátých let. Až unyle působící scény, natáčené jakoby záznam z divadelního představení, jsou téměř nevyčerpatelným zdrojem robustnějšího i jemnějšího humoru. Duchaprázdnost tehdejšího "čtiva" (další výraz pro brak vzniklý ve třetí čtvrtině minulého století) přímo bije do očí. Až anglická schopnost sžíravých sebesarkasmů pronášených postavami a herci, od kterých by to nikdo neočekával (Vítová, Nollová, Nový, Korbelář, Pištěk) kouzlo tohoto mimořádného filmu jen dále násobí. Dnes sporně působící vysvětlující závěr nebyl určen ani tolik tehdejšímu filmovému divákovi jako mnohem spíše partajní cenzuře rychle se rodící komunistické totality (film byl natáčen podle dostupných dat zhruba na jaře až podzimu 1948 a jeho premiéra spadá do jara 1949, tzn. do doby stupňované bolševizace společnosti, času rychlých vnějškových proměn dogmatu i jeho personálních ztělesňovatelů, v níž si nikdo nemohl být - a také nebyl - jist ničím). Nejen tento zářivý film naznačuje, koho vlastně v roce Pražského jara v náhlé smrti Martina Mac Friče česká i československá kinematografie ztratila. ()
Výborná paródia na väčšinu prvorepublikových filmov, ktorá samozrejme produkciu ich nasledovníkov nezastavila. Len po víťaznom Februári mali nakrúcané gýče inú fazónu. U Pytlákové schovanky bolo dobré, že Martin Frič pridal k filmu ten farebný záver. Ak by tak neurobil, stále by ostala pomerne veľká časť divákov, ktorí by vo filme nadsázku a paródiu nepostrehli. Takí pretrvali až do dnešnej doby a aj Limonádového Joea vnímajú iba ako taký trocha veselší western. ()
ve své době to byl docela pokrokový film, aspoň co se týče satiry a vzal si na paškál romantické slaďáky černobílé filmové éry. Chápu, že v té době mohl být nepochopeným a taky počínající komunismus se na něm nedobře zapsal. Závěrečné vysvětlování a moralizování bylo zbytečné .. přesto kontrast to byl zajímavý. Chvilkami působil křečovitě, i když narážky byly jasné - žádné výbuchy smíchu ale nečekejte. Ale asi tehdy byla parodie v plenkách. Film beru jako zajímavý předvoj a například už klasický Limonádový Joe má s ním dost společného. Pro mě jsou to silnější 3hvězdy [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Spíše než o parodii jde o láskyplnou poctu milované minulosti, o dočasný věnec na hrob žánru, který nemůže zemřít - tedy dokud budou tento svět obývat ženy. Bohužel právě to mě brání prožít tento film, protože od parodie čekám nelaskavost a neúctu. Přesto dávám čtyři hvězdičky - ta láska k filmovým prvorepublikovým snům, které, ač falešné do morku kostí, pomáhaly přežít krizi i válku, sálá z každého políčka filmu a počet hlášek překročil plán socialistické kinematografie o tisíc procent. ()
Parodie prtvorepublikové červené knihovny, která se zpočátku ani jako parodie netváří. Jistě. Nová poválečná kinematografie hledala nové trendy a přístupy. Tohle je ale poněkud přehnaný výsměch tomu, co bylo dříve téměř svaté. Stejně jako většina filmu působí depresivním dojmem dávno zapomenutého přízraku nechtěnné doby, působí tak i smutné hledání humoru v místech, kde ho člověk běžně nehledá. 55% ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (7)
- Parodický žánr byl v době natáčení filmu něčím novým. Dle pozdějších vzpomínek představitele houslisty Michala Sedloňe, Zdeňka Dítěte, se v době natáčení na Barrandově stalo něco do té doby nevídaného. (ČSFD)
- Herci se sjížděli na místě natáčení i tehdy, kdy neměli záběr, a sledovali, jak si se scénářem poradí jejich kolegové a snažili se odkoukat nové parodické prvky pro své postavy. (ČSFD)
- Zdeněk Dítě si kvůli své roli nechal oholit obočí. (Duoscop)
Reklama