Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář

Spíše než o parodii jde o láskyplnou poctu milované minulosti, o dočasný věnec na hrob žánru, který nemůže zemřít - tedy dokud budou tento svět obývat ženy. Bohužel právě to mě brání prožít tento film, protože od parodie čekám nelaskavost a neúctu. Přesto dávám čtyři hvězdičky - ta láska k filmovým prvorepublikovým snům, které, ač falešné do morku kostí, pomáhaly přežít krizi i válku, sálá z každého políčka filmu a počet hlášek překročil plán socialistické kinematografie o tisíc procent. (09.08.2010)

Nádherný film, který s grácií sobě vlastní paroduje všechy moje oblíbené prvorepublikové limonády. Olďas Novas je skvělý ostatně jako už tolikrát předtím....kdo by neznal Roztomilého Maxe, Valentina, nebo Kristiána.... Tento film patří do rodinného stříbra naší kinematografie po zásluze, tak nadčasovou parodii aby člověk pohledal....Hanička Vítová si konečně mohla vystřelit ze všech těch naivek, které kdy hrála a kterým nakonec neutekla....btw. krásně zpívala (02.08.2004)

V mnoha scénách geniální parodie na červené knihovny, jejíž jediný problém je v tom, že Frič plně nevyužívá potenciál parodie. A teď nemluvím o těch shůry přidaných dodatcích, že je to parodie a že to tvůrci nemysleli vážně, ale o místech, kde to prostě je poněkud hluché a ne tak trefné, jak by mohlo. Ve zkratce - mohlo to být parodické ještě víc, i na rok vzniku. Ale všechna ta teatrální přehrávání, ty neuvěřitelné zvraty v závěru, aby všechny postavy skončili buď šťastně v páru nebo se aspoň zlepšily, ty trefné hlášky ("No to já nevím, film byl tehdy ještě němý." ----- "Změnilo to barvu, ale pro jistotu mu dáme dvě lžíce." - "Bacha, je to jed!" - "Vidíte, ještě že jsem byl tak opatrný!" - z toho jsem umíral smíchy), které se v mnohých takových dílech berou smrtelně vážně nebo ty filmařské nápady typu žebříku do nebe... to prostě geniální to je a to se prostě ocenit musí. A i přes dostatečně nevyužitou dvouhodinovou stopáž to rád uvidím znova a znova a znova... 4* (25.01.2024)

Když už se Frič pokoušel o pořádnou parodii, tak měl rozhodně parodizované záležitosti parodovat mnohem okatěji. Tak jak nám to v tomto filmu předvedl vypadá přeci jen jeho každý druhý film, a to o záměrné parodie nejde. Šlechetnost, dobrotu a ty nejúžasnější lidské ctnosti hlásá snad v každém svém filmu. Zde to jen o trošku víc pozveličoval. Celková dějová linie mi nepřišla nijak závratně zajímavá. Roztočený kolotoč všemožných záhad a náhod nebyl kdovíjak vtipný. Vtipný nebyl ani milostný mnohoúhelník. Vtipný mi přišel snad jen závěr, kdy Frič jen tak pro jistotu, v době vzniku filmu, pologramotnému národu vysvětlil, že se vlastně celou dobu jedná o parodii, tak aby náhodou někdo nenabral podezření, že se dočista zbláznil. (18.07.2018)

Když si uvědomím dobu vzniku, je tento celek ještě více půvabnější - jedná se nejen o první českou, ale zároveň i světovou parodii, jak ji známe dnes - téměř deset let před rozhlasovou "Goon Show", přesně dvacet let před Monty Python a více než tři dekády před tehdejší kometou ZAZ, od kterých dnes zase čerpá prakticky každý... Jelikož prvorepublikovým naivním romancím se spíše vyhýbám a když je už náhodou (během sobotního oběda) zahlédnu, tak nanejvýš s úšklebem, tudíž mě k záměru váží sympatie k tomu, že "každému, co jeho jest a co si zaslouží". Ale i bez tohoto musím ocenit herecké podání (místy kamennější než výše zmínění mistři absurdit!) a hlavně úžasně trhlým způsobem otextované písně. Co se týče zde tolik propíraného epilogu, osobně bych jej nechal tam, kde má být - jeho přítomnost dle mě potvrzuje ono průkopnictví v žánru a brilantní smysl pro mystifikaci, co se pánů Friče a Nového týče. Dnes nám to se znalostí mnou výše zmíněného nepřijde, ale můžeme najisto říct, že bychom snímek vnímali před šedesáti lety stejně? 90% (15.03.2011)