Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář

Sbor: "Dup, Dup! Dupity, Dup!" Duet: "Kdo to dupe, kdo to je, že nám nedá pokoje?!" Sbor: "To láska přichází tak tiše..." Ano, to je Pytlákova schovanka aneb "Co věta, to hlod - co hlod, to perla". Nejvíc ale baštím skutečnost, na kolika úrovních a v kolika rozličných polohách se dá rozjet humor v rámci jednoho filmu. Zároveň jde o biák, který se dá vidět desekrát a pokaždé si člověk všimne "něčeho novýho". (03.01.2014)

„Promiňte, pane, zde se nesmí střílet. Pušku nutno odložiti v šatně.“ Parodie v pravém slova smyslu. Už úvodní „podobnost úmyslná a čistě záměrná“ (oponující drtivé většině filmů) cosi naznačí a parodické motivy začnou vystupovat hned záhy. Všechna ta pateticky procítěná zvolání („Elén!“ - „René!“ - „Vy zde?“ - „Ano…já zde!“), u nichž se snad ani nelze min. usmívat, přičemž asi nejlépe je „prodávají“ Nový s Vítovou (troufám si tvrdit, že jde o její možná vůbec nejlepší film). A těch všemožných frků a narážek...navíc se tvůrci nebojí přidat sem tam i něco z vyloženě černohumorného soudku („Zapomněla jsem, že nás Klára slyší…“). Velmi baví i výborné texty písní, do nichž je radost se zaposlouchat („Co to dupe, kdo to je, že nám nedá pokoje…“). A od úprku ze svatby se přeřadí na ještě vyšší obrátky a z dílka se stává parodie takřka dokonalá…až na tu odpornou (ovšem asi i nezbytnou) prorežimní tečku. I přes ni sázím silné 4*. „Telefon.“ - „Odpusťte, pane, že nesu bílý koupelnový. Halový mahagonový leštěný je v opravě, prosím.“ (30.12.2017)

Nebyl to Arnie, ani Stallone, byl to Oldřich Nový, který první svou ornou půdu postavil nahlavu, zparodoval všechnu látku, díky které byl do té doby slavný a nejlepší - lépe řečeno zahrál si v této parodii, jelikož není jen o něm. První velká česká parodie, z které čerpá i legendární Limonádový Joe, jež převrací žánr naruby pomocí všech jeho klišé. Je to podle mě geniální záležitost, u které se pokaždé trhám smíchy. Prostě to, co všichni herci předvádí spolu s režisérem, je neskutečné a maximálně trefné a celé to podtrhuje vymazlený scénář, ve kterém s chutí budete předvídat a bavit se jeho záměrnou stupidností, která ale musela stát úsilí, přesto se vše tváří naprosto nenuceně. Jak mohu jinak hodnotit než za 10/10? "A vy se moc nesmějte..., nebo půjdete na operaci!".... Vše vystihuje dodatečně nuceně dotočený barevný konec tzv. na pochopení. (24.08.2007)

Film, ve kterém si i přes jistou rozvláčnost všichni přijdou na své. Muži ocení sem tam vtipný dialog či scénu ("vodu, vodu", "nosila jsem pod srdcem plod naší čisté lásky", "tady máte drobnou tisícikorunu"), ženy si zase zapláčí při tuším trojnásobném či dokonce čtyřnásobném šťastném konci, který jim ani Nový svým osvíceným proslovem nebyl schopen pokazit. No a někteří renesanční jedinci zvládnou oboje, zasmát se i poplakat, jako můj strejda, který blahé paměti bulel i při Esmeraldě. Jinak jsem unesen z Dítětova výkonu, ten se vzhledem i projevem na roli poněkud zabrzděného houslisty hodil naprosto báječně. (01.02.2014)

V tomhle filmu hrála moje babička. V jedný scéně projde kolem jako mladá dívka... Prababička dělala Vítový hospodyni, něbo tak něco... Vítové dcera Bedřiška pak v 18-ti letech skočila z okna, podle prababičky z nešťastný lásky k už tehdy notně namyšlenému Jiřímu Suchému... Je to trochu absurdní, ale kvůli téhle prababičině povídačce Suchýho prostě nemám rád... (13.02.2009)